Babynymph a Simone: Vnášíme na klubovou scénu glamour, který tam dlouhodobě chyběl

Jana Patočková31. 7. 2025

„Whatever happened to fun,“ ptá se v nesmrtelné scéně seriálu Sex ve městě Lexi Featherston jen pár vteřin předtím, než s legendárním „Jsem k smrti znuděná“ vypadne z okna. Party energie ikonické Lexi jako by poháněla i pražskou klubovou scénu tak, jak ji přetváří Simone Svatuška z kolektivu Estrogun. Jejich další večírek, na němž se rozhodně nudit nebudete, se koná už tento pátek v Roxy, tentokrát ve spolupráci s amsterodamským kolektivem Kunthouse a hlavní hvězdou bude umělkyně Babynymph. Na co se můžeme těšit a jak vidí současnou klubovou scénu, jsme probraly právě s ní a se Simone.

Foto: Tina Khuntsaria

Babynymph je athénská DJka, hudební producentka a zvuková inženýrka. Kromě práce na vlastním hudebním projektu skládá a pomáhá i dalším. I proto mimo jiné založila label Kunthouse. „Hodně fans mi posílalo svoji hudbu do DM’s, a já tak objevila spoustu talentovaných lidí a dala dohromady celou komunitu. Strašně ráda spolupracuju i s dalšími kolektivy po celém světě, dělala jsem s kolektivy v nejrůznějších světových metropolích a teď došlo na pražský Estrogun,“ popisuje Babynymph, která bude jednou z hlavních hvězd pražské party pořádané transfem kolektivem s názvem Estrogun. Při té příležitosti jsem vyzpovídala Babynymph a také pražskou divu Simone Svatuška aka DJku Lil Autotune, která za Estrogunem stojí.

Nedávno vám vyšlo nové album Climax. Má nějaké zastřešující téma?

Babynymph: Ano, vyšlo v červnu, je pořád dost čerstvé. Začala jsem na něm pracovat, když jsem začala chodit se svým teď už bývalým snoubencem. A než to vyšlo, tak jsme se rozešli.

Takže je to rozchodové album?

B: Nejen to. Je tam zamilování i zlomená srdce. Je jako cyklus vztahu.

Jeden z vašich největších vzorů je zesnulá hudebnice a producentka Sophie. Čím a jak vás ovlivnila?

B: Byly jsme jako rodina. Během lockdownu jsme spolu trávily spoustu času, v jistém smyslu byla jako moje máma, moje mentorka. Posouvala mě, hodně mě toho naučila, věřila ve mně a díky té podpoře mi v podstatě nastartovala kariéru. Vůbec první věc, kterou jsem vydala, byl track, na němž jsme dělaly společně. A tuhle zkušenost si budu opatrovat navždycky.

Myslíte, že je Sophie důležitým referenčním bodem pro mladé globální trans umělectvo?

B: Myslím, že ano. Ale je vzorem obecně i pro všechny ostatní. Ona byla průkopnicí v tom, čemu se říká bedroom producer (umělec či umělkyně z oblasti převážně elektronické hudby tvořící bez zastřešujícího labelu, často doslova přímo ve své ložnici, pozn. red.). To ona ukázala, že je možné být kýmkoli a tvořit kdekoli, klidně v nějaké zapadlé vesnici. Stačí mít po ruce laptop a můžete to dotáhnout na nejvyšší mety hudebního průmyslu. Dřív to takhle nefungovalo, bylo potřeba za sebou mít producenty, label, studio, dostat ty věci do rádia... bla bla bla. Dnes všichni vydáváme hudbu skrze streamovací platformy, máme rovnější startovní pozice a veskrze stejné příležitosti. Většina lidí je dnes schopných fungovat nezávisle na velkém labelu. Platformy, především TikTok, dnes hudbu distribuují úplně jinak, mladé producentstvo tak už může v pohodě tvořit z pohodlí svých ložnic a dostat se na stejná čísla jako Taylor Swift s tím rozdílem, že všechny peníze jdou přímo jim a nemusí se dělit s labelem. Jsme konečně svobodnější.

Jakou roli hraje trans komunita v rámci klubové scény? A změnil se tam nějak pohled na trans a queer lidi?

B: Vnášíme na klubovou scénu glamour, který tam dlouhodobě chyběl. Ta scéna byla zatuchlá, špinavá, upocená a my jí dáváme šmrnc. A hezky voníme! (smích)

Foto: Tina Khuntsaria

Co máme na večírcích nebo akcích, které pořádáte nebo kde hrajete, očekávat? A co čekat na pražském Estrogunu?

B: Myslím, že na Estrogunu si každý může najít to, co ho bude bavit nejvíc. Jde asi o trochu jiný typ akce, než jsou moje shows pro specifické publikum. Estrogun se vůči nikomu nevymezuje, chceme míchat různé sociální bubliny, protože to je to, co dělá takové akce progresivními. Chceme, aby přišly dolls (slangový komunitní výraz pro trans ženy, pozn. red.), ale taky hetero týpci a všichni společně koexistovali v jednom prostoru. Chceme, aby se lidé bavili, a nechceme to moc komplikovat, což je dnes trochu trend dělat. Estrogun bude hlavně o zábavě, protože mám pocit, že party jsou poslední dobou čím dál tím méně o zábavě, a my chceme radost a zábavu zase vrátit zpět na scénu.

Simone: Je to tak a má to i co dočinění s hudbou, kterou na parties běžně očekáváme. Na klubovou scénu ve většině evropských metropolí měla velký vliv berlínská techno scéna a všichni se tenhle styl nějakým způsobem snaží napodobit. Ale to, co funguje v Berlíně, prostě funguje v Berlíně...

B: To by mělo postupně odumřít. My bychom chtěly, aby byly parties o hudbě a o sebevyjádření spíš než o drogách a monotónním techno beatu, který vás nijak neruší od neustálého povídání si a fetování.

Máte pocit, že na klubové scéně panuje snobismus?

B: Rozhodně. Klubová hudba se také přehnaně intelektualizuje. Já sama jako hudební producentka jsem alergická, když to někdo dělá. Vždycky si říkám, o čem ten člověk jako mluví, vždyť jen za sebe skládá beaty... je to pitomost a ty se z toho snažíš dělat něco, co to není, jen proto, že jsi nudný. (smích)

Umím si ovšem představit, že člověk může na technu zažít až mystický prožitek. Ta chvíle, kdy společně s dalšími prožíváte každý beat a jste skoro v tranzu...

S: To ale můžete zažít, i když hraje Sexy Bitch od Davida Guetty!

B: Mám prostě pocit, že techno scéna je postavená na konzumaci drog. Moje zkušenost je taková, že jsem vždycky chodila ráda ven, když vystupoval někdo, kdo mě bavil. Živá vystoupení a performance byly také důvod, proč jsem sama začala vystupovat. Byla jsem znuděná z toho, jak to v klubech chodilo.

Pocházíte z Řecka. Jaká je tamní klubová scéna?

B: Žádná. A když už se něco začalo dít, rychle to umřelo. Všichni přátelé se odstěhovali a ta scéna je teď polomrtvá. Jinak já se absolutně neidentifikuju jako Řekyně.

S: Babynymph je slovanská doll, původem z Ruska.

B: Ano, narodila jsem se v Rusku, ale vyrostla jsem v Řecku.

S: Myslím, že i to dělá její tvorbu zajímavou. Já v její hudbě slyším až takový balkánský zvuk a zároveň má attitude, kterou by člověk čekal od ruské mafie. (smích) Její původ a mix dalších vlivů dělá z Baby extrémně zajímavou osobnost, je jako postava z Batmana!

Foto: Tina Khuntsaria

Kdo je tedy Babynymph?

B: Babynymph jsem hlavně vždycky stoprocentně já. Jsem jako otevřená kniha.

A co se v té knize dočteme?

B: Stačí si poslechnout moji hudbu, všechno je to v textech. Nerada se uzavírám do škatulek. A co se týče toho, že jsem trans: je to pro mě hodně osobní a duchovní záležitost spíše než společenská. Upřímně řečeno je mi dost jedno, jak mě společnost vnímá. Můžu „servírovat“ absolutní doll, vypadat neskutečně glam, ale většinu času na mě narazíte jako na kluka v teplácích a mikině. Nezáleží mi na tom. I moje hudba je takový mix. Někdy je velmi jemná a sentimentální, dokážu si pohrávat s akustickými a orchestrálními zvuky, umím taky velice jemně zpívat, ale umím i rappovat a řvát jako ten nejvíc hetero týpek a tvořit i hodně agresivní beaty. To všechno je přímé zrcadlo mě samé, mezi mnou a mým uměleckým já není žádný rozdíl.

Jaká je vaše zkušenost coby trans člověka v Řecku?

B: Moje osobní zkušenost je dost negativní, ale zároveň to ze mě udělalo toho, kým jsem. Celý život jsem byla outsider, ale nikdy jsem neměla pocit, že by mě kdokoli šikanoval. A když se o to někdo pokusil, dostal ode mě pěstí. (smích) Nikdy jsem se nebála se oblékat mimo škatulky a koncept coming-outu mi sám o sobě vlastně přijde hloupý, protože přece nikomu nedlužím žádné vysvětlení. A kdokoli by se mnou měl problém, tak já nemám problém si to s ním vyřídit. Žít někde, kde není nic jako safe space, tedy bezpečný prostor, mi dodalo odvahu přijít, kamkoli jsem chtěla. A když bylo třeba, udělat to tam nebezpečné pro ostatní. (smích) A to jsem taky udělala. Myslím, že Simone se s tím dokáže dobře ztotožnit, i ona vyzařuje tuhle trochu „mafiánskou“ final boss energii. Tak to prostě chodí. Musíte si nechat narůst drápy a bojovat, to je realita a já se z toho nehroutím a nebrečím nad tím, že moje dospívání bylo naprd a všichni byli proti mně. Ne, to oni jsou loseři.

Zajímavé je taky vaše napojení na svět módy. To se stalo jak?

B: Abych řekla pravdu, prostě jsem pařila po pařížských barech a potkala tam ty správné lidi. Což se může povést úplně každému. Stačí být v Paříži na tom správném místě během fashion weeku, tak snadné to je. Doslova!

Přátelíte se s designérským duem, které stojí za hodně hype značkou Ottolinger...

B: Je to tak, už se kamarádíme nějakou dobu. Nemáme žádný business deal, prostě se přátelíme a občas od nich dostanu něco zadarmo. (smích)

Co všechno máte ve světě módy už za sebou?

B: Na každém fashion weeku jsem poměrně vytížená. Estetiku a hudbu miluju, a móda tak pro mě byla odjakživa dost důležitá. Mám prostě ráda krásu, takže mě to k módním kruhům přirozeně dost táhlo a teď si mě značky najímají jako hudební kurátorku.

Pro koho jste už pracovala?

B: Spolupracovala jsem třeba se značkou Mugler nebo s celou řadou módních magazínů. Každopádně, když dojde na fashion weeky jsem, díky bohu, dost vytížená.

Foto: Tina Khuntsaria

Co můžeme čekat na pražském Estrogunu?

S: Akce se jmenuje Estrogun: Real Housewives of Prague. Její koncept vychází právě z reality show franšízy Real Housewives. S Baby jsme o tom začaly přemýšlet už loni a snažily se vymyslet, jak to udělat, abychom mohly uspořádat něco fakt obrovského a opulentního. A došlo nám, že ten týden, kdy se koná Prague Pride, je naprosto skvělá příležitost, jak udělat něco většího než obvykle. Náš koncept je, že obsadíme jeden z největších pražských mainstreamových klubů, Roxy, a určíme tomu místu naše pravidla, ne ta klubová cis heterácká, která tam obvykle panují. Chceme udělat obrovskou party pro všechny bez ohledu na identitu. Takže jste všichni a všechny samozřejmě zvaní a vítaní! Ráda bych, aby to pro všechny typy lidí byla příjemná zkušenost. Nemusíte být žádný specifický typ, stačí abyste byli cool, rozuměli tomu vibu a nechovali se nějak šíleně. Pak jste vítaní.

B: Přesně to byl od začátku náš záměr. Mám pocit, jako by celý svět aktuálně fungoval v rámci politiky identit. Podle toho by se pak mohlo zdát, že jsou vítané jen trans ženy a že hetero muži se na naší party budou automaticky cítit blbě. Ale takhle my nefungujeme. My vidíme každého člověka jako individualitu bez ohledu na to, jakou má identitu. A jen to, že se na jednom místě sejde skupinka trans lidí, ještě automaticky neznamená, že se budou všichni chovat podle nějakého jednotného vzorce. Není to tak, že by všichni trans lidé byli ti hodní a všichni heteráci byli špatní. My bychom prostě rády stvořily místo, kde spolu můžeme všichni koexistovat a bavit se, aniž bychom aspoň na chvíli museli přemýšlet nad svými identitami. V dnešní době je to dost intenzivní a začíná mě to frustrovat. Nechci být nucena obklopovat se jen jedním typem lidí, nechci, aby to první, co mě definuje, byla škatulka trans umělkyně. Já jsem prostě umělkyně. Tečka. Nechci hrát jen v queer klubech, moje identita je jen moje. Nemělo by to být o tom, že když nejsi jako já, nemůžeš chodit na moje shows. Pokud to tak někdo čte, nechápe to.

S: Ano, na naše akce může kdokoli. Nechceme rozdělovat, chceme být inkluzivní a hlavně touhle logikou toho můžeme dosáhnout daleko více. Můžeme naši komunitu ukázat těm, kdo do ní nejsou zapojení, nebo ji dokonce vidí v negativním světle. Když k tomu přistoupíme ležérněji a víc „na pohodu“, je daleko větší šance, že i lidé, co v nás ještě pořád vidí nějaké zrůdy, přijdou a budou se bavit a příště už s námi budou v daleko větší pohodě. Zažijí nás. Je to v jistém smyslu proces humanizace, možnost zažít nás a vidět na vlastní kůži nejen prostřednictvím médií a podle toho vyhodnotit, jestli s námi jsou na jedné vlně, nebo ne. Proto jsme si vybraly Roxy. Je to místo obvykle hodně orientované na hetero publikum, a to jsme právě chtěly. Queer eventy se totiž často pořádají na undergroundových niche místech, až má někdy člověk pocit, že je nějaká sklepní krysa. Navíc to posiluje stereotypy typu, že queer lidé jsou underground, a tak na to přistoupí a podle toho stereotypu se snaží nějak nuceně fungovat.

B: Ano, hodně queer lidí má pocit, že mají být někde v undergroundu, zastrčení, a tam taky zůstat.

S: Vize, s níž tenhle projekt připravuju, spočívá v tom, že chci naopak lidi pozvednout. Je mezi námi tolik hvězd, které si zaslouží být vidět a mít globální platformu, a jen kvůli tomu, že jim bylo vnuceno to nastavení, že mají být v pozadí, v něm pořád zůstávají. My je z toho pozadí, z toho „sklepa“, chceme vytáhnout.

B: Ano, navíc jde často o lidi, kteří jsou nositeli a kurátory nové kultury. Jen místo toho, aby sklízeli ovoce svojí práce a dával se jim patřičný kredit, zůstávají zalezlí v zákopech. Mainstream jim to ovšem dluží. Na druhou stranu se to začíná trochu měnit. Jak jsem řekla, všichni jsme teď na internetu na těch stejných platformách, a tak je docela snadné najít, kdo koho vykrádá a kopíruje.

S: Ano, teď je to hřiště poměrně otevřené.

Takže ten koncept spočívá v tom, dostat dolls do mainstreamu a do popředí?

B: Ano, dolls by měly být rozhodně mainstream. A ovládnout svět. (smích)

Jaké máte kromě ovládnutí světa další plány?

B: Já teď téměř tři roky dělala na albu, které je aktuálně venku, a v posledních měsících jsem nebyla schopná si odpočinout nebo myslet na cokoli jiného než na ten projekt. Teď jsem hodně nadšená ze svého labelu a upřímně – ráda bych začala dělat víc parties a taky bych měla ráda módní značku nebo magazín. Chci se teď prostě víc soustředit na vizuální umění. Ještě jsem zatím k albu ani nevydala žádné video a přemýšlím o tom, že by album šlo přetavit do celovečerního filmu... Ráda bych to, co dělám, přetavila do dokonalého produktu – film, oblečení, vizuální umění... Prostě to dovést k dokonalosti.

S: My bychom rády, aby se z naší party stalo postupně hnutí. Rády bychom založily firmu, která by pomáhala dávat příležitosti talentovaným a kreativním trans lidem. Určitě chceme růst, dělat větší a větší akce a prokládat je workshopy. Rády bychom pracovaly s mladými lidmi a daly jim příležitost tvořit s programy jako Ableton a prostě jim ukázaly, jak na to, aby sami mohli případně nastartovat DJskou kariéru nebo se věnovat vlastním hudebním projektům. Hodně nás inspiroval Kunthouse, takže proč ne, proč taky nevytvořit label a pustit se do podobného teritoria. Ráda bych, abychom více spolupracovaly na globální úrovni a tvořily kolektivně jednu velkou síť. Jen tak můžeme stvořit nový svět. Ve sdílení a spolupráci je totiž síla.

Party Estrogun x Kunthouse se koná v pátek 1. srpna od 21.00 v klubu Roxy. Vystoupí Virgen Maria, Only Fire, Babynymp, Naive Supreme, Dev Saints, divinity statue, Lil Autotune, Vividx, exegesis, Bugiebby. Speciální host večera je Tadeáš Kuběnka.

Vogue

Doporučuje

Společnost

Láska z archivu: Yves Saint Laurent a Pierre Bergé

Cindy Kerberová1. 8. 2025

Společnost

Zdeňka Koubková/Zdeněk Koubek: Prvorepubliková hvězda ženské atletiky, která byla mužem

Romana Schützová29. 7. 2025

Vogue Leaders

Tři vojákyně o životě v uniformě, předsudcích i posouvání vlastních limitů

Kateřina Špičáková28. 7. 2025