Láska z archivu: Elizabeth Taylor & Richard Burton. Love story příliš velká na jedno manželství

Když se v římských ateliérech Cinecittà potká nemocná Kleopatra a britský herec, kterému se tak třese ruka, že mu herečka musí podržet šálek kávy, ještě to vypadá jako další drobná historka z natáčení. Elizabeth Taylor se rozesměje – a v té chvíli se rodí láska, která otřese Vatikánem, přepíše dějiny bulváru a dvakrát skončí u rozvodového soudu. Příběh Liz a Dicka je love story tak velká a vášnivá, že se do jednoho manželství prostě nevešla.

Na konci toho všeho zůstane obálka, kterou Elizabeth Taylor nikdy neotevře před kamerami. Dopis od Richarda Burtona, doručený až po jeho náhlé smrti. Uchová ho roky v nočním stolku, odmítne ho zveřejnit, odmítne ho citovat. Jen připustí, že po Richardovi byli další muži v jejím životě „spíš těmi, co drželi kabát“.

Jejich vztah začíná jako zdánlivě obyčejné setkání dvou hvězd a končí jako studijní materiál, na kterém se učíme chápat to, čemu dnes říkáme kultura celebrit. Mezi tím je Řím, Vatikán, diamanty násobně převyšující cenu většinu snubních prstenů světa – a dva lidé, kteří neumějí být spolu ani bez sebe.

Poprvé se potkají už v padesátých letech na večírku u herce Stewarta Grangera a Jean Simmons. Elizabeth Taylor je tehdy hollywoodskou královnou, která se z dětské hvězdičky dokázala proměnit v superstar stříbrného plátna, a taky několikanásobnou exmanželkou. Richard Burton je respektovaný shakespearovský herec s waleským přízvukem a je ženatý se Sybil Williams.

Podle jejích vzpomínek na něj nezapůsobila ani tak jeho pověst, jako jeho povýšenost a sebevědomí. Prý mu řekla, že nechce být „jen dalším zářezem na opasku“. Ten večer spolu nic nezačnou. Ale oba si toho druhého zapamatují. Léta plynou, manželé se střídají, kariéry obou stoupají i padají. Pak přijde nabídka, která změní všechno: velkolepá superprodukce jménem Kleopatra.

Natáčení Kleopatry je od začátku prokleté. Přetáčení, astronomické náklady, nemocná hlavní hvězda, přesun produkce do Říma. Cinecittà se mění v město chaosu, kde producenti počítají dolary a fotografové snímky.

Na jednom z prvních natáčecích dnů přichází Burton po noci plné alkoholu na plac v tak špatném stavu, že se mu třese ruka, když se snaží zvednout kávu ke rtům. Elizabeth Taylor mu šálek podrží. Začnou se smát. A z chemie mezi dvěma hereckými partnery se zrodí něco, co už nejde vrátit zpět. Je tu ale problém. Oba mají partnery. Ona je vdaná za Eddieho Fishera, on je ženatý se Sybil. A svět, který zatím žil z oficiálních studiových fotografií, najednou dostává nový objekt fascinace. Paparazzi lezou v Římě na stromy, fotí každý jejich dotek na jachtě, každý pohled, který si ti dva vymění v restauraci. Butik Bulgari u Španělských schodů se často stává jediným místem, kde mohou být v klidu. 

Plní první stránky novin a časopisů. Bulvár se rozjíždí jako nikdy. Vatikánský list je obviní z „erotiky na veřejnosti“, americké úřady řeší, jestli jim vůbec povolit vstup do země. Jejich aféra vytlačuje z titulních stran kosmonauty i státníky. Vzniká moderní představa, že soukromý život hvězdy je nekonečný seriál, na který má celý svět nárok.

V roce 1964 se Elizabeth rozvádí s Eddiem Fisherem a o pár dní později si s Richardem řeknou ano v hotelu Ritz-Carlton v Montrealu. Pro ni je to páté manželství, pro něj druhé. Svatba, která má dát skandálu „spořádaný“ rámec. Veřejnost má pocit, že svatbou příběh vrcholí. Ve skutečnosti se teprve rozbíhá.

Jenže Liz a Dick nejsou jen manželé. Stává se z nich velmi žádaná a výdělečná značka. Studio je obsazuje do filmů společně – Vlivní lidé, Písečný ptáček, Kdo se bojí Virginie Woolfové?, Zkrocení zlé ženy, Komedianti, Doktor Faust, Vlak s mlékem zde již nestojí – a publikum chce přesně to, co nabízí jejich skutečný život: bouřlivé dialogy, velká gesta, slzy i smích.

Mediální obraz jejich vztahu je stejně okázalý jako filmy, ve kterých hrají. Kupují si jachtu Kalizma, létají soukromým letadlem, sbírají umění a šperky, jako by šlo o kapitoly love story zapsané v karátech. Richard Burton jí koupí 33karátový diamant Krupp, který se později přejmenuje na Elizabeth Taylor Diamond. V dražbě bojuje o 69karátový kámen, který svět zná jako Taylor–Burton Diamond, a nechá ho zasadit do náhrdelníku, který Elizabeth nosí na gala večer v New Yorku jako okázalou reklamu na vlastní hvězdné postavení. Do sbírky přibývá i La Peregrina – historická perla, která kdysi patřila španělským královnám.

Každý z těch šperků je gesto: proměna hádky v dar, omluva přetavená do platiny. Další důkaz, že tady nejde o obyčejné manželství, ale spíš o velkolepé představení, které se hraje na jevišti před zraky celého světa.

Kde je lesk a záře, bývá také i stín. Oba pijí víc, než je zdrávo. Oba mají silná ega, výbušné povahy a nulovou chuť ustupovat. Hádají se na večírcích, v hotelových lobby, občas i před štábem. Stačí se podívat na Kdo se bojí Virginie Woolfové? – film, ve kterém se jejich soukromé konflikty destilují do jedné z nejintenzivnějších hereckých dvojher, jaké kdy Hollywood viděl. Ona za ni získá Oscara, on „jen“ nominaci.

Elizabeth později jejich vztah připodobní k magnetům: chvíli se neodolatelně přitahují, chvíli se od sebe odpuzují tak prudce, že za nimi zůstává spálená země. Burton v dopisech střídá velká vyznání s omluvami za předchozí noc. Je to vztah, který oba živí, inspiruje, ale zároveň pomalu ničí. A svět to sleduje téměř v přímém přenosu.

Po deseti letech manželství se v roce 1974 rozvedou. Únava, zdravotní problémy, alkohol, vyhoření. Na titulních stranách se píše o „konci manželství století“. Ve skutečnosti je to spíš pauza v představení než definitivní tečka.

Taylor i Burton zkoušejí pokračovat dál – nová manželství, nové role, nové domovy. Jenže kdekoliv se objeví jeden z nich, novináři se ptají na toho druhého. Ať chtějí, nebo ne, jejich jména už jsou provázaná. O rok později se znovu vezmou. Tentokrát v Botswaně, dál od hollywoodských fotografů, v komornější atmosféře. Jako by si chtěli dokázat, že tentokrát to půjde jinak, klidněji, dospěleji.

Jenže problémy, které je dovedly k prvnímu rozvodu, nepřestaly existovat. Zmizely jen z titulních stran. Po několika měsících přichází druhý, tentokrát definitivní rozvod. Bez velkého dramatu, spíš jako rezignované uznání, že některé vztahy jsou příliš intenzivní na to, aby vydržely realitu každodenního života. 

V roce 1984 Richard Burton náhle umírá. Je mu 58 let. Krátce před smrtí napíše Elizabeth dopis. Co v něm stálo, nevíme. Nikdy ho nezveřejnila. Víme jen, že dorazil až po jeho smrti a že ho uchovávala mezi svými nejintimnějšími věcmi.

Když o něm později mluví, je zřejmé, že Richard pro ni zůstal láskou, podle které se měří všechno ostatní. V jejím domě jsou kolem vany i na poličkách vystaveny zarámované fotografie, na nichž pózují spolu. Ne coby nostalgická dekorace, ale jako přiznání, že některé kapitoly svých životů už nikdy nepřepíšeme.

Elizabeth Taylor a Richard Burton žili své nejintimnější chvíle v době, kdy neexistoval Instagram ani reality show. A přesto na nich celý svět trénoval to, co dnes považujeme za samozřejmé: voyeurismus, posedlost hvězdnými páry, sledování vztahů jako seriálu na pokračování.

Jejich láska byla vášnivá, hlučná, často destruktivní. Ale také opravdová. Nevešla se do jedné svatby, do jedné definice, do jedné dekády. Zanechala po sobě filmy, šperky, dopisy a jednu jednoduchou pravdu: některé vztahy neskončí rozvodem ani smrtí, jen se přesunou do archivu – a čekají, až je znovu otevřeme.