Všichni můžeme přispět k tomu, aby se dějiny vydaly správným směrem, říká Amal Clooney

Když byla Amal Clooney malá a vyrůstala v anglickém Buckinghamshiru poté, co se její rodina kvůli libanonské občanské válce přestěhovala z Bejrútu do Velké Británie, matka jí kladla na srdce, ať si vybere jednu věc a snaží se v ní být nejlepší. „Inspirovala mě k tomu, abych tvrdě pracovala,“ říká dnes uznávaná advokátka a aktivistka za lidská práva. „Uvědomovala jsem si, že já jsem se z válečné zóny dostala, zatímco jiní to štěstí neměli. Vyrůstala jsem v bezpečí a měla jsem přístup k tomu nejlepšímu vzdělání – k luxusu, o kterém si tolik dívek z oblasti, kde jsem se narodila, může nechat jen zdát.“

Četla – a stále čte – o dívkách z Blízkého východu, které se také jmenují Amal, o těch, které zemřely ve válce, i o těch, jež sice žijí, ale bez sebemenší naděje na lepší budoucnost. „Snažím se využívat svého postavení k tomu, abych mluvila pravdu jménem těch, kteří sami promluvit nemohou,“ pokračuje tato energická žena, jež se prostřednictvím Clooney Foundation for Justice, kterou spoluzaložila v roce 2016, věnuje bezplatné právní pomoci a obraně svobody projevu i práv žen. „Vždy si připomínám, jak obrovské štěstí jsem měla a že bych se ho měla snažit šířit dál.“

A tak se Amal tento týden ocitla v Bangkoku, kde přednesla hlavní projev na udílení cen Cartier Women’s Initiative. Ty letos oslavily dvacet let od svého vzniku a odměňují „ženy, jež osvětlují cestu“ díky své odvaze, kreativitě a odhodlání přinášet společenské i environmentální změny. Nešlo o žádné komerční vystoupení. Amal se okamžitě poté, co vystoupila z letadla z Velké Británie, kde jako hostující profesorka na Oxfordské univerzitě navštěvovala tamní studenty, pustila do práce a strávila většinu týdne mentorováním mladých podnikatelek.

„Když popisují podmínky, s nimiž se ve svých zemích potýkají, cítím tu tíhu, kterou nesou na svých bedrech,“ svěřuje se. Jak se jí daří vštípit svému okolí alespoň kapku pozitivity? „Připomínám jim, že historie se neubírá přímočarou cestou; že se věci změní. Že máme všichni to privilegium, že můžeme přispět k tomu, aby se dějiny vydaly správným, spravedlivým směrem. A že nejsou sami – jsou součástí komunity lidí, kterým na tom záleží a kteří se snaží něco změnit.“

Amal oceňuje smysl Cartier Women’s Initiative, která již věnovala více než 14 milionů dolarů na financování podnikatelek prostřednictvím komplexního programu grantů, školení, mentoringu a networkingu. Devadesát sedm procent nedávných účastnic, žijících například v Nepálu a Beninu, po zapojení do programu uvedlo, že se zvýšilo jejich sebevědomí a posílil se jejich pocit sounáležitosti s komunitou. „To slyším ze všeho nejraději,“ dodává Amal.

Přestože ji inspiruje odvaha jejích klientů, „lidí, kteří říkají pravdu, i když je cena za to obrovská“, statistiky zkrátka ignorovat nelze. A to ani z pohledu neústupné právničky, zvyklé na boj s větrnými mlýny. „Více než 100 milionů dívek na světě nechodí do školy," připomněla nám. Dvanáct milionů dívek je donuceno k sňatku v dětském věku. Ženy a dívky jsou stále vystavovány šokující míře násilí. Pouze čtrnáct procent zemí vedou ženy. Méně než 12 % zástupců na pozici CEO ve společnostech z žebříčku Fortune 500 tvoří ženy. 

„Uklidňuje mě, že mladí lidé včetně mých vlastních dětí považují nespravedlnosti, o nichž se dozvídají, za nepochopitelné,“ svěřuje se. Dost možná jí při tom připomínají malou Amal – tu, kterou matka učila, aby se vždy zajímala o osudy ostatních, třeba i v těch nejodlehlejších koutech světa. A především, aby to nikdy nevzdala.