Tyhle československé divy vás přesvědčí, že osmdesátková móda patří i do vašeho šatníku

Jana Patočková, fashion features editor: Osmdesátková šatníková normalizace v podobě, v jaké se propisovala do tehdejších režimních filmů, mě dlouhodobě, až morbidně fascinuje. Sice se na ni dnes mnohdy díváme svrchu, ale přece jen jde i o hezké střípky z mého dětství. Osmdesátá léta byla pro mnohé z nás formativní, ačkoli bezesporu zanechala mnoho traumat, která nabývala podob nepříjemných syntetických materiálů z ropy, v nichž se všichni potili a smrděli, kousavých padajících kamaší nebo všeobecného pocitu nedostatku. Avšak s nimi jdou ruku v ruce i něžné vzpomínky. Všechny ty mámy z blednoucích fotek v oversized svetrech s pestrým vzorem i viditelnými vycpávkami a s účesy natupírovanými natolik, že by se za ně nestyděla ani Dolly Parton. Mámy tak krásné, až oči přecházely, ač jim make-up, vlasy ani styling nedělal z dnešního pohledu službu. Nedokážu to vysvětlit, ale tehdejší ženy vypadají v mých očích impozantně. 

A ač si osmdesátky sama nepamatuju, vyrůstání v devadesátkách bylo na odkazu osmdesátek založené. Spousta věcí z šatníku mé mámy pocházela ještě z konce osmdesátek. A její styl porevoluční, „privatizační“ podnikavé ženy s výraznými ostrými rameny, jenž nejčastěji sestával z kompletu úzkého saka a mohutné sukně, byl ve své podstatě bytostně osmdesátkový. I proto místo filmů Láska z pasáže, Kamarád do deště (stejně mám radši dvojku díky Simoně Krainové), Bony a klid nebo ikonického Discopříběhu vybírám Čas sluhů Ireny Pavláskové. Té bylo v době uvedení snímku 28 let a před sebou měla zářnou kariéru. 

Čas sluhů se tehdy probojoval do soutěže v Cannes a odvezl si cenu Zlatá kamera (Zvláštní uznání). A já se nedivím. Kamera F. A. Brabce s lehkou halucinogenní závratí snímá šedivohnědou normalizační Prahu a dává vyniknout hlavně ústřední hrdince v podání Ivany Chýlkové, která má přesně vše zmiňované: velká mohutná ramena, „powerkostýmky“, osmdesátkové šaty, rozevláté baloňáky, výrazný make-up, který se nebojí ani tmavé rtěnky, velké náušnice, mohutné sametové scrunchies a nepřehlédnutelné čelenky. A v ruce neuhasínající cigaretu. Hodně Mugler, ale pokřivený normalizací.

Ivana Chýlková je zde naprosto ikonická. Právě její role pro mě znamená odpich do devadesátek, kde se s velmi podobnou módou budeme zejména v první polovině ještě setkávat. Styl vysoké, silné ženy, femme fatale, mrchy, ale především hráčky, jež se nenechá za žádnou cenu vláčet společností, muži... prostě nikým. A k tomu jí dobře slouží i její výrazný šatník.

Cindy Kerberová, beauty director & head of digital editorial content: Osmdesátková móda, to je moje dětství a spousta hezkých i nepříjemných vzpomínek na cool trička a džíny propašované z Polska a východního Německa i absolutně nenositelné tesilové kalhoty, bílé krimplenové šaty s folklórní výšivkou (hello?! já odmala poslouchám rock a ani punk mi rozhodně nebyl cizí), doma šité, rádoby elegantní kostýmky (super nápad pro malé dítě a předpuberťáka). Z filmových kostýmů z této dekády nelze zapomenout na nahé šaty Dády Patrasové v komedii Vrchní, prchni, tajemnou Chantal Poullain v Kopytem sem, kopytem tam, oranžový overal a svatební šaty Blaženy Škopkové v komedii Slunce, seno a pár facek a hlavně kultovní „zlaté hromice“ Lamkové z 8.A ve filmu Bota jménem Melichar.

Stříbrné vysoké kozačky byly snem celé třídy a zcela určitě bych je zařadila i do letošních zimního šatníku, protože takto výrazná bota se prostě vždycky hodí, když nevíte, co na sebe. Styling začněte od bot, zbytek outfitu může být díky tomuto nepřehlédnutelnému doplňku velmi minimalistický. V aktuálních kolekcích Maison Margiela, Jil Sander, Dolce & Gabbana i Burberry najdete spoustu modelů, hlavně kotníčkové kozačky v zářivě stříbrné. 

Sabrina Karasová, online content editor: Vyhýbat se v osmdesátkách televiznímu vysílání bylo sebezáchovné, zvlášť když byl člověk v pubertě, před televizí seděl zbytek rodiny a na obrazovce běželo, co tam běželo. Nicméně jeden český kriminální film natočený v roce 1986 podle skutečné události mě v té době zaujal svým hrůzným námětem a lehce naivním zpracováním. Jmenoval se Černá punčocha, pojednával o krejčím, který nenáviděl ženy, tudíž je sériové vraždil. Ano, škrtil je punčochou. Celý film se odehrává v módním salonu a hlavní hrdina je v pracovní době obklopen manekýnami, které si v jeho přítomnosti bezostyšně zkoušejí oblečení a nechávají se v něm fotografovat. V roli modelek se tu vyskytla i Ivana Chýlková a její spolužačka z DAMU Jitka Asterová, které jsem obě do té doby vnímala jen jako modelky, protože skutečně předváděly módu na stránkách dobových ženských časopisů. Bylo zajímavé je vidět hrát. Pamatuju si z filmu jejich vyčesané trvalé, nabíraná ramena u kožených bund a punčochy, které si ostentativně navlékaly na nohy, na střídačku opírané o židli. Po té kožené bundě do pasu s nabíranými rameny jsem fakt toužila. Vypadalo to přibližně takhle:

Kateřina Špičáková, executive editor: Móda osmdesátých let mě popravdě nechává chladnou. Ta doba je mi vzdálená, jsem dítě devadesátek a pubertu jsem prožívala v nultých letech. Když se řeknou 80s, vybavím si spíš karikatury – ženy s natupírovanou trvalou v saku s vycpanými rameny. Asi i proto, pokud mám hledat módní inspiraci v osmdesátkových československých filmech, mi jako první naskočí Dagmar Patrasová a Libuše Šafránková ve Vrchní, prchni! Smoljakovsko-svěrákovská komedie šla do kin 1. ledna 1981 a v šatnících obou hlavních ženských postav se ještě ozývá dozvuk předcházející dekády. Nedostižně nádherná Dáda s rovnými havraními vlasy s ofinou a v jednoduchých dlouhých šedých šatech vypadá tak úchvatně, že by člověk skoro zapomněl, že ji režisér donutil slavnou scénu ve sprše točit během menstruace. Neméně cool je Libuše Šafránková, která v roli už několikáté manželky titulního hrdiny nosí skvělé věci a do stereotypu ušmudlané matky na mateřské má opravdu daleko. U Libuše by to ostatně ani jinak nešlo.

Barbara Häckelová, senior editor: Když jsem zjistila, že se do módy vrací denim s vysokým pasem, skoro mě zamrazilo. Jako bych zase byla úplně malinkatá holka. Okamžitě se mi totiž vybavila Blažena Škopková z trilogie Slunce, seno... a její džínová mini vytažená už v Jahodách (1983) proklatě vysoko, přesně tam, kde pas skutečně je, a ještě zdůrazněná babypink širokým páskem. Tahle silueta pro mě patří k osmdesátkám stejně neodmyslitelně jako zábavné choreo Zdeny Studenkové, když hlasem Heleny Vondráčkové zpívá v roce 1982 Sladké mámení ve filmu S tebou mě baví svět. A stačí si pustit legendární Bony a klid (1988) a člověk chvílemi neví, jestli sleduje veksláky před Tuzexem, nebo současný street style... Vogue CS řadí vysoký pas mezi siluety, s nimiž se letos vracejí osmdesátá léta, britská Vogue zase umístila rovné džíny s vysokým pasem mezi hlavní denimové trendy roku 2026. A tu Blaženinu specialitu, džínovou minisukni, letos Jonathan Anderson vyslal na molo ve své první dámské kolekci pro Dior. Během vteřiny mě přenesl o čtyřicet let zpátky, rovnou do Hoštic u Volyně.

Natalie Debnárová, editor: Osmdesátá léta, co se týče módy, mě osobně nikdy neoslovila a vlastně ve mně vzbuzují spíš negativní vlny pocitů. Když jsem ale dostala tuto výzvu, tedy hledat módní inspiraci v československých filmech osmdesátých let, došlo mi, že by byla škoda vynechat Evu z Discopříběhu. Sebevědomá blondýna v podání Mariany Slovákové je přesně tím typem postavy, která ukazuje, proč se estetika osmdesátých let stále vrací. Na jejím stylu mě baví především výraznost a určitá bezstarostnost. A jak vidíme na přehlídkových molech například u Saint Laurent nebo Miu Miu, právě to dnes funguje znovu: výraznější ramena, nápadné proporce a trochu okázalosti, které můžete na podzim 2026 přenést do svých outfitů mnohem střídměji. Místo doslovného retro looku stačí jeden výrazný prvek, třeba objemné sako, kožená bunda, široké kalhoty, pásek nebo scrunchie do vlasů (ty se vlastně nosí teď pořád). Eva by ostatně nejspíš asi ani nechtěla vypadat jako někdo, kdo se inspiroval osmdesátkami. Chtěla by jednoduše vypadat dobře.