Kontroverzní prstové boty, v jakých šokovala Markéta Irglová před lety, jsou na výsluní trendů

Žijeme v době postironické a díky generacím Z a Alfa, které si nenesou mileniální módní traumata, se do středu fashion zájmů dostávají styly, které by byly ještě před pár lety naprosto nemyslitelné. Příslušníci generace Alfa a „genzetky“ jsou daleko méně citliví na pravidla odívání, která vnímají spíše jako přežitek, stejně jako jim není vlastní ironie, s níž k módě, a především k antiestetice, přistupovala předchozí generace mileniálů. Extra nízké kalhoty s vykukujícími g-stringy, crocsy, ponožky v sandálech a další kousky, jež by se daly bez váhání zařadit k „ošklivé“ módě, nyní nosí mladí lidé bez předsudků a bez ironie, zcela navážno. 

Je to přesně třináct let, co se na červeném koberci cen Tony objevila česká hudebnice Markéta Irglová. Se svým kolegou Glenem Hansardem ten večer pobrali rovnou osm ocenění za adaptaci svého oceňovaného muzikálu Once, ale v českém bulváru její úspěch zastínilo něco docela jiného: obuv, ve které si tato talentovaná žena vyšla přímo na slavnostní předávání. Byly to pětiprsté „žabí“ boty. Snad žádná jiná módní volba nebyla tolik propíraná jako tato: šok a znechucení slušných Čechů tehdy zaplavilo komentářové sekce bulváru a pohltilo veřejnou debatu.

Češi, proslulí odborníci na úplně všechno, se rázem stali experty na módu a etiketu. U národa, který je ve světě proslulý stylem tzv. německého čili českého turisty (sandály, ponožky, cargo bermudy), to bylo vskutku pozoruhodné – navíc v kombinaci s misogynií, pro kterou u nás ve veřejných debatách nejdeme daleko. Dnes by se dalo říct, že se Markéta Irglová dočkala módního zadostiučinění, ačkoli jí je to s největší pravděpodobností úplně jedno. Ostatně, už tehdy na všetečné otázky na své boty odpovídala, že byly prostě pohodlné. Novému trendu nastupující generace fashionistů a fashionistek jde ale nejspíš i o něco jiného než o pohodlí.

Prstové boty neboli Vibram FiveFingers (VFF) vtrhly do světa v roce 2002 coby minimalistická alternativa pro běžce vyznávající barefoot styl. Svou cílovku měla tato obuv od začátku jasnou, díky čemuž si ihned našla mraky příznivců a příznivkyň po celém světě. Bylo jim jedno, že zbytek planety, pro nějž byl termín barefoot spíše nadávka nebo anekdota, se VFF posmíval. Nebyla pro ně důležitá estetika, ale benefity, jež barefoot boty nesou –mimo jiné prý pomáhají správnému prokrvení prstů. Studií kolem barefoot obuvi existuje mnoho, některé mluví vyloženě v jejich prospěch, jiné jsou kritičtější. Nic z toho ovšem nesouvisí s estetikou. Nebo spíše s tím, jak si mladé generace libují v antiestetických záležitostech. Ale i mileniálové zažili svoje období „ošklivé estetiky“ –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vzpomeňme na normcore. Díky mileniálům se do módy dostaly „tátovské“ tenisky New Balance nebo běžecké boty Hoka. Podle novinářky Amandy Mull z The Atlantic se tak stalo mimo jiné i proto, že jak tato generace stárla, dokázala daleko lépe akceptovat pohodlí a ortopedické benefity zmíněných značek na úkor estetiky (a tím tuto estetiku detabuizovat a posunout do mainstreamu).

Generace Z a Alfa jdou ještě dál: díky nim se pomyslné Overtonovo okno toho, co je ještě společensky akceptovatelné, razantně posunulo. Nyní jsou cool například crocsy, obuv, které jsme se posmívali. A nejen to, do této kategorie patří i vyznavači tichého luxusu právě zbožňované sandály Birkenstock, připomínající přezůvky, v nichž si u nás libovali senioři v 90. letech. 

Znovupřijetí se dočkaly UGGy, ale také nejrůznější hybridní modely spojující mokasíny s ortopedickou obuví, ballet-corem, inspirované hybridy balerín a masivních sportovních bot či tenisek (velkým hitem jsou „palcové“ sportovní baleríny Nike Air-Rift). Obrovským trendem se ukázal i gorpcore, který přinesl záplavu trendujících pohorek a technického oblečení na trek (Česko zase bylo napřed). 

A na piedestalu antiestetické obuvi samozřejmě nesmí chybět zlatý grál všech fashion girlies: tabi boty od Margiely. Boty vycházející z tradiční japonské obuvi, na které se pohlíželo jako na absolutní antiestetickou avantgardu, se během několika let staly všudypřítomnou výbavou každého a každé, kdo chtěl ukázat, že ví, co je in. Ostatně, takhle trendy fungují – z obskurních niche záležitostí přecházejí ve střední proud; z alternativy se stává běžná uniformní záležitost, jejíž knock-off seženete v každém obchodním centru.

Komu by margielovská „kopýtka“ nestačila (třeba proto, že už je to mainstream), může směle postoupit na další úroveň. Prstové boty nejsou ničím jiným než upgradem tabi bot ve spojení s gorpcorem a návratem balerín. Zvláštní antiestetický tvar (na druhou stranu mají tvar nohy, jsou tedy naše těla neestetická?) a technologicky vyspělé materiály,  to vše jsou žabí boty. Mezi milovníky VFF se počítají již taková jména, jako je modelka Paloma Elsesser, rapperka Doechii nebo Gilda Ambrosio, spoluzakladatelka značky The Attico. Mnoho z módních girlies na tento trend přesedlalo v rámci wellness trendů, jeden z často se na Instagramu vyskytujících pětiprstých modelů od Vibramu je totiž VFF nazouváček určený na jógu. Elsesser se pak na svém profilu pyšní stříbrno-šedým modelem Vibram VI-B ECO ze síťoviny, který představuje odpověď na síťované baleríny od Alaïa, před nimiž nebylo úniku.

„Lidé jsou strašidelnými prstovými botami šokováni,“ komentoval pro Highsnobiety Dirk, sběratel prstových bot z Holandska, který se svou sbírkou, kterou si střeží od roku 2009, pyšní na Instagramu: „Pokaždé, když mi nějaké dítě na ulici řekne, že mám divné boty, zeptám se ho, proč si myslí, že jsou divné. ‚Mají prsty,‘ odpoví mi dítě a já na to: ‚A ty snad nemáš prsty?‘ ‚Mám,‘ řekne to dítě a já mám pro něj tuhle odpověď: ‚No, v tom případě máš ale divné boty ty!‘“ Změna optiky, kterou pohlížíme na módu a vlastní těla, je v případě žabích bot nezbytná a osvěžující. A možná jen díky ní se můžeme zkusit oprostit od dogmat, která máme s módou (a tělesností) spojená. A je dobře, že jsou tu značky, které nám s tím pomáhají. 

Ať už si o Demnovi a jeho verzi Balenciagy na hranici kýče, snahy šokovat a zálibě v antiestetice myslíme cokoli, jedno se mu nedá upřít – pomáhá nám měnit perspektivu a dostává do popředí kousky, které by jinak nebyly považovány za cool nebo módní. Udělal to jak v případě crocsů, tak i žabích bot. Konkrétně v roce 2020 vydal prstový pár své slavné ponožkové boty ve spolupráci se značkou Vibram. Stály 1300 dolarů, což je zhruba více než desetinásobek toho, co dáte za běžné boty od Vibramu. 

Avšak Demna rozhodně není jediný. Za renesancí žabích a dalších „divných“ bot stojí třeba také japonský label Suicoke. Ten má na svém kontě i několik spoluprací s další japonskou značkou Midorikawa. Jejich společná verze žabích bot je opravdu pro fajnšmekry a bořiče módních tabu: má nalakované nehty nebo chlupaté návleky (a vypadá jako noha Chewbaccy z Hvězdných válek). A zdá se, že záliba v divných botách bude rozhodně pokračovat. Příkladem je nedávná spolupráce Suicoke s novým módním miláčkem Kiko Kostadinovem a značkou Otto 958, případně prstové tenisky, které se objevily na přehlídce Coperni.

Pro ty, kdo si libují v avantgardě a v módě, která se dostává za hranici všedního dne, se stávají žabí boty znamením, že jsme se zase v našem vnímání toho, co je přijatelné, zase o kus dál posunuli. Vlastně se nabízí otázka: proč nás vlastně prstové boty znechucují a znepokojují? Podle sběratele Dirka jde o kulturní a společenský rozpor toho, jak jsme zvyklí vnímat vlastní tělo se všemi jeho částmi: „Vidět vlastní chodidla s jakýmisi „amputovanými“ prsty vyvolává silné reakce. Pro někoho je evidentně konfrontace mezi upraveným zobrazením těla a přirozeností prostě moc. V těch, kteří mají otevřenou mysl, to však evokuje zvídavost a úžas.“