Fashion

Proč se poezie vrací do módy

Od ozvěn Danteho Inferna u Alexandera McQueena až po básně všité do látky u Valentina. Vogue zkoumá bohaté a kreativní partnerství mezi poezií a módou, které je nyní silnější než kdy jindy. 
Přídavné jméno „poetické“ se v módním světě objevuje všude možně, aplikuje se na cokoliv s různou mírou citu i technického provedení. Až na občasné výjimky často ztrácí jakýkoliv význam a může být snadno nahrazeno lingvisticky podobnými adjektivy „lyrické“ a „romantické“. Uplatnit se dá na vše od průsvitných šatů a pastelových barev až po studiové siluety a okázalé košile, které by ocenil Lord Byron nebo Percy Bysshe Shelley.
Při podrobnějším pohledu se vztah mezi poezií a módou ukazuje jako překvapivě bohatý, a to zejména v nedávné době. Pierpaolo Piccioli pro kolekci Valentino AW19 spolupracoval se čtyřmi současnými básníky (Yrsa Daley-Ward, Mustafa the Poet, Greta Bellamacina a Robert Montgomery), které vyzval, aby přispěli slovy k sérii modelů a také doprovodnému svazku nazvanému Valentino On Love.
Tento trend jde ruku v ruce s narůstající oblibou poezie. Podle údajů Nielsen BookScan její prodeje ve Spojeném království vzrostly meziročně o 12 % a za tímto postupným nárůstem stojí především mladé ženy. Stejně dobré zprávy přicházejí i odjinud. V loňském roce zpráva NPD Group ukázala, že prodej poezie v průběhu posledních několik let v USA dosahuje 21procentní míry růstu ročně. 
V módním světě byl tento optimismus patrně nejsilněji vyjádřen v pánských kolekcích AW19. Poezie byla, a to doslova, všude. Siki Im představil části básně Pabla Nerudy Lost in the Forest na mnoha modelech. Undercover a Valentino se nechali inspirovat poezií a prózou Edgara Allana Poea do potisků vesmírného věku (s odkazem na konspirační teorie, podle kterých Poeova překvapivě přesná předpověď budoucích událostí a objevů mohla být dosažena pouze cestováním časem). Značka J. M. Weston představila Oliviera Saillarda oblečeného jako pařížského číšníka s každou botou popsanou verši a Takahiro Miyashita přidal poutavé kousky poezie do bund a kožených montérek.
Poezie rovněž vládla několika kolekcím SS19. Xu Zhi představil v Londýně show v duchu americké básnířky Emily Dickinson. Série dramaticky vybledlých oděvů s třásněmi odkazovala na stále živý mýtus ohledně její zjevné záliby v oblékání bílé barvy. 
Turecký návrhář Bora Aksu se také cítil pohnut duchem poezie, konkrétně slovy polsko-rumunské básnířky Papuszy, jinak známé jako Bronisława Wajs. „Gypsy Song Taken From Papusza’s Head byla báseň, která ke mně nejvíce promlouvala. Vnímal jsem její citlivost, touhu po usazení se v kočovném společenství, pocity osamělosti, které prožívala. Ale také její lásku k přírodě. Myslím, že její poezie nemá žádné filtry. Je to upřímné, emocionální... Nějak jsem se s ní propojil a pochopil jsem ji prostřednictvím jejích básní,“ prozradil Vogue, co konkrétně z její práce v něm rezonovalo. 
Jak se však dá přeložit báseň do nositelného oblečení? V případě Bory Aksu to znamenalo volány, krajky, květinové pokrývky hlavy a spousty dramatických rukávů. Barevná paleta obsahovala odstíny bledých šeříků až po opulentní červené a oranžové. „Kolekce SS19 je vlastně mozaikou epizod ze života Papuszy,“ vysvětluje Aksu. „Vzal jsem určité části z její poezie a proměnil je v barvy, snažil jsem se zachytit její osobnost ve vrstvách. Součástí jí samotné i jejích básní byla vždy příroda, proto jsem navrhl oblečení, které téměř vychází z přírody. Potisky a složité výšivky jsou odrazem její citlivosti a složité povahy.“
Dialog mezi oblečením a poezií není nový. Ve dvacátých letech textilní umělkyně Sonia Delaunay spolupracovala s řadou dadaistických básníků včetně Tristana Tzara a Josepha Delteila. Několikery šaty ozdobila útržky jejich poezie a nazvala je robes poèmes. Žádné se nedochovaly, ale ilustrace ukazují nádherné, barevné modely se slovy, které obepínají paže a sestupují dolů na sukně.
Jiní současní návrháři si hráli s možnostmi umístění skutečného textu na oděvy, proměňovali šaty a trička na seriózní čtenářský materiál. Show Valentino couture SS15 byla vířící směsící tylu v různých odstínech mandlí v cukru a vybrané úryvky z Danteho básně Inferno zdobily řadu průsvitných šatů.
Přehlídka pánské kolekce Alexandra McQueena SS18 ukázala fragmenty básně The Explorer od Rudyarda Kiplinga vyšité a tištěné na blejzry a pláště, navíc zdobené třásněmi. Módnímu domu není poezie cizí. Kolekce Alexander McQueen AW96 byla pojmenována po Dantem a byla plná provokativních vizuálních prvků (Inferno se ukázalo být pro návrháře překvapivě populární).
Pokud jde o inspiraci, není to jednosměrka. Básníci zase po staletí čerpali ze složitosti hmotného světa. Historie veršů zaměřená na symbolickou moc oděvu je dlouhá a pestrá, od „jemných tkaných látek“ v podání Sappho až po marnotratnou báseň Carol Ann Duffy Warming Her Pearls (Duffy mimochodem v roce 2004 editovala antologii poezie zaměřené na módu). Básnířka Amy Key se na módu zaměřuje obzvláště. Její zneklidňující sbírka Isn´t Forever (Bloodaxe) je prodchnutá procítěným uvědomováním si vlivu toho, co máme na sobě. 
„Jazyk oblečení a módy mi otevřel dveře k jiné paletě barev a textur, k přepychu a tužbám, které nikdy nemohu naplnit,“ odpovídá na dotaz, proč se tak zaměřuje na šaty. „Vyrůstala jsem v přešívaných šatech a byla jsem zoufale nemoderní. Když jsem jako teenager začala nakupovat v charitativních obchodech, bylo to jako zjevení, mohla jsem se oblékat podle svého. V tomto smyslu je oblékaní jako skládání básně, rozhoduje každý detail.“
Básník a DJ James Massiah, který je známý svými vystoupeními zkoumajícími intimitu a identitu, nedávno spolupracoval s Grace Wales Bonner na její aktuální show The Time for New Dreams v Serpentine Galleries v Londýně. Jeho hlas byl k slyšení v instalaci spolu s Benem Okrim (který také napsal a recitoval báseň pro kolekci AW19, na které se Grace Wales Bonner podílela a která byla inspirovaná osmdesátkovým stylem černošských intelektuálů na Howardově univerzitě) a byl zapojen do eventů a autorských čtení kolem výstavy.
Na jeden takový event ho Bonner oblékla do róby od Erica N. Macka, „což pro mě bylo stejně tak součástí představení jako samotné čtení. Cítil bych se jinak a možná by to celé bylo vnímáno jinak… kdybych byl oblečený v mém modročerném bomberu a biker kalhotách. Róba sestává z mnoha stejných materiálů a stylistických odkazů jako díla v samotné show,“ říká.
Ať už na pódiu, v galerii, na přehlídkovém mole, vytištěné na stránce, nebo pečlivě všité do tkaniny, dialog mezi poezií a módou představuje spoustu skvělých možností. Návrháři vzdávají hold dílům, která je oslovila, ať už doslovně, nebo vynalézavou interpretací. Někdy je to jen otázka uznání a neustálého, hladového vnímání toho, co je kolem nás. „Všechny formy umění jsou obohaceny jinými formami umění,“ poznamenává Amy Key, „a móda není výjimkou.“