Jediný fashion month recap, který potřebujete. Co nejvíc zaujalo redakci Vogue na přehlídkách jaro–léto 2027

Měsíc módy představuje pro každého módního nadšence i profesionála sezonní smršť vjemů a především nevyčerpatelnou studnici inspirace. Přehlídky pro sezonu jaro–léto 2027 nám potvrdily jednu zásadní věc: móda v příštím roce rozhodně nebude nudná. Zatímco New York a Londýn opět servírovaly drsnější energii a neotřelé siluety, Milán a Paříž sebevědomě obhájily svou dominanci v dokonalém krejčovství, luxusních detailech a provokativním balancování na hraně vkusu a kýče. Byli jsme svědky mistrovské práce s proporcemi, oslavy maskulinní ženskosti, a především velkých i nečekaných debutů, které redefinovaly zavedené módní domy.

Prokousat se stovkami kolekcí a vybrat z nich to nejlepší ale vyžaduje trénované oko. A přesně proto si redakce Vogue CS sedla a zrekapitulovala uplynulé čtyři týdny. Co nás skutečně zvedlo ze židle? Jaké kabelky, boty a beauty looky už teď figurují na našich osobních wish listech? A kde módní průmysl letos naopak trestuhodně zaspal? Následující řádky a pečlivě kurátorované galerie jsou tím jediným průvodcem uplynulým měsícem módy, kterého budete potřebovat. 

Cindy Kerberová, beauty director & head of digital editorial content: Příští rok, co se týče módy, rozhodně nudný nebude, protože přehlídky na jaro–léto 2027 přinesly tolik vjemů, stylů a zajímavých detailů, že si každý musí snadno a docela rychle najít to svoje nebo objevit něco nového, na co dřív ani nepomyslel. 

U mě to jsou pouzdrové sukně s vysokým rozparkem, ze kterého vyčnívá košile, jak jsme to mohli vidět na přehlídkách Givenchy, Prada a dalších. Jde o skvělý způsob, jak dostat do konzervativního šatníku sexy energii. Stejný náboj mají pro mě kalhotové kostýmy s ostrou siluetou od McQueen. Hodně mě v tomto směru letos překvapil také Georges Hobeika. Libanonský návrhář, známý pro své zdobené večerní a koktejlové šaty, poslal v Paříži na molo dlouhé kalhoty, které rozhodně chci mít ve svém šatníku. A pak tu je kolekce Tom Ford, kterou navrhl Haider Ackermann. Návrhář dokonale pochopil, co od brandu čekáme, totiž sexy, provokativní, svůdnou, ale zároveň luxusní eleganci beze špetky vulgarity. Umí jít až na tu nejtenčí hranici a jeho práce s maskulinní ženskostí a ženskou maskulinitou prostě funguje. Celá jeho kolekce na jaro–léto 2027 je pro mě pomyslná třešnička na dortu.

Tedy jedna z dvou třešniček, protože v pondělí večer představil Matthieu Blazy jarní kolekci Chanel a teď je jasné, že opravdu potřebujeme černé, bílé, oranžové, vínové i vyšívané a průsvitné pouzdrové sukně s rozparkem, ale taky červený kardigan, barevné široké i tenké pásky (nošené pod přirozenou linii pasu), ale taky minisukně s kapsami a jako bonus rudý třpytivý kabát. Na wish list si samozřejmě dávám kabelky Chanel (beru všechny!) a sandále na vysokém podpatku Moschino s oddělenými prsty. A taky mi nesmí chybět kšiltovka s nápisem od značky Valentino ani fialový kardigan s rukávy zdobenými peříčky z téže kolekce.

Jako beauty direktorka samozřejmě nemůžu vynechat make-up z přehlídek. Tady u mě jednoznačně vede nová červená rtěnka, kterou Victoria Beckham posílá do prodeje už tento týden. Krásným detailem byly stříbrné linky na přehlídce Dior (bravo, Peter Philips!) a pak výrazné řasy na londýnské přehlídce Richarda Quinna. Asi se vrátím zpátky k řasence, kterou jsem před dvěma lety odložila. 

P. S. Velkou vadou na kráse celého měsíce módy zůstává prakticky nulová inkluzivita na přehlídkových molech, která nabrala na ještě obrátkách. Ano, Chanel měl opět věkově diverzifikovaný casting. Ale hlavně co se týče různých typů těl, byla tato sezona u zbylých značek ještě větší bída než ta minulá. Když opomenu účast Palomy Elsesser na přehlídkách Ferragamo, McQueen a Junya Watanabe a Ashley Graham u Kallmeyer a Harrise Reeda, tak jsme moc křivek na přehlídkách neviděli. Super casting měla přehlídka Miu Miu, kde se nečekaně objevila i úžasná herečka Olivia Colman (a taky Emma Corrin).

Anežka Lišková, fashion writer: Je těžké vybrat to nejlepší z fashion weeků pro jaro–léto 2027, ale to, do čeho jsem se zamilovala nejvíc, není nic příliš překvapivého. Jde o květiny, barvy, splývavé siluety a ženskost, tedy přesně o to, co pro mě nejvíc evokuje jaro a léto. A i když to možná nezní jako nic šokujícího, právě tyto klasické prvky jarní a letní sezony vzali návrháři letos do vlastních rukou a udělali je něčím výjimečné.

Začnu 3D květinami, které se objevily prakticky na všem. Nemluvíme o klasickém květinovém potisku... Květiny se letos neposouvají jen do podoby vzoru, ale dostávají téměř sochařskou podobu. Návrháři je na oblečení vrství, vyšívají a aplikují, což bylo krásně vidět například u Zimmermann, Dioru a Balenciagy. A když už jsme u ženskosti, pořád se nemůžu odtrhnout od splývavých kombinací krajky a hedvábí. Je na nich něco neuvěřitelně sexy, aniž by působily příliš vulgárně. Letos navíc dostaly téměř pohádkový nádech, což bylo krásně vidět především u Elie Saab.

Něčeho, čeho jsem si všimla já osobně (a možná je to jen tím, že jsem právě ve své bridal era), je také bílá od hlavy až k patě. Návrháři se k ní letos vraceli opravdu ve velkém, ale tentokrát působí přece jen trochu jinak. Dokonce i outfit s bílou bundou a capri kalhotami u Isabel Marant měl lehký, téměř svatební nádech. A proč vlastně nevyužít bílou, když můžete? Kdy jindy než právě ve své bridal era? A rozhodně to nekončí u bílých šatů.

No, ale protože jsem se samozřejmě nemohla rozhodnout, musím zmínit i barvy. A především nečekané barevné kombinace. Dior je spojil například v podobě pastelově modré a výrazné, lesklé oranžové, zatímco Fendi zkombinoval pudrově růžovou s limetkově žlutým kožíškem. Jde o kombinace, o kterých jsme nevěděli, že je potřebujeme.

A i když se do beauty trendů příliš nezapojuju, pěšinku na stranu jsem prostě nemohla vynechat. Protože… hello? Je definitivně zpátky ve hře a já můžu jen říct: konečně! Výrazná pěšinka na stranu mi opravdu chyběla. 

Barbara Häckelová, senior editor: Mám jeden naprosto iracionální módní problém: Matthieu Blazy pro Chanel. Jeho bouclé šaty a pouzdrové sukně bych chtěla všechny, ideálně okamžitě. Ty ostře žluté. Tu černou s bronzově oranžovou fringe. Ty nebesky modré. Všechny! Mám pocit, že se vrátila Coco se svou drzostí, instinktem a chutí porušovat pravidla, která sama pomáhala vytvořit. Blazy ale její odkaz necituje, ani pietně neoprašuje, naopak s ním zachází svobodně, nápaditě a s lehkou provokací. 

Velkým překvapením pro mě byl také Julian Klausner u Dries Van Noten. Jeho představa glamouru, který funguje i jinde než na červeném koberci, mě baví. Koktejlové šaty přes sportovní tričko, šperků mnohem víc, než by člověk normálně považoval za rozumné, flitry a třásně klidně přes den do práce. Pokud se příští jaro budeme oblékat trochu přehnaně jen proto, že můžeme a že si rádi hrajeme, jsem pro.

U Bottega Veneta mě bavila lehkost, kterou Louise Trotter vetkla i do věcí založených na velmi náročném řemesle. Háčkované a síťované struktury, třásňové sukně, kůže, která ale nepůsobí retro, a vůbec oblečení, na němž není na první pohled vidět, kolik práce za ním stojí.

A pak Celine. Michael Rider a jeho černé šaty, skvěle střižené kabáty a saka, věci, které jdou dohromady, i když si je zkombinujete úplně jinak, než v jakých sestavách jsme je viděli na mole. Po několika sezonách okázalých gest je to konečně luxus, který nekřičí, a to je osvěžující. Could we have some more, please?

A ještě jedna třešnička na závěr: chci taky ty boty s absurdně velkými přezkami a mašlemi od Loewe. Protože kdyby všechno v šatníku bylo praktické a dávalo smysl, byla by to nuda.

Natalie Debnárová, online editor: Pokud jde z letošních týdnů módy vyčíst jeden společný pocit, pak je to chuť znovu se oblékat. Po sezonách, kdy móda často oscilovala mezi quiet luxury, čistými liniemi a estetickou nenápadností, se na mola zas vrací barva, zdobnost, průsvitnost i výraznější styling. Přijde vám to zvláštní, že vám tohle říká milovnice minimalismu? No, je čas na změnu i u mě.

V Miláně se objevily pastelové odstíny jako broskvová, mátová nebo citronová, zatímco u řady značek se pracovalo s výraznějšími siluetami a bohatšími materiály. Jedním z nejčitelnějších trendů sezony jsou sukně. V Miláně se objevovaly v různých délkách i materiálech a dostávaly se do centra pozornosti místo klasických kalhot. Prada pracovala s jednoduchými délkami ke kolenům, v Marni je posunuli směrem k výraznějším, zdobeným variantám. V New Yorku se mezitím prosadily dlouhé, splývavé siluety a také návrat slip dress. Calvin Klein Collection, Kallmeyer nebo Christian Cowan ukázali novou, současnější podobu sukně, zatímco bílý kostým se objevil u Ralph Lauren, Christian Siriano nebo Kim Shui. Jinými slovy: příští jaro nebude o jedné konkrétní sukni. Bude o návratu sukně jako takové.

Londýn si ani letos nenechal vzít svou schopnost dělat módu trochu jinak. Na přehlídkách i v ulicích se objevovaly mašle, tyl, výrazné doplňky a charakteristické kombinace, které by v jiném městě mohly působit až příliš. Právě tady ale fungují. Simone Rocha znovu potvrdila sílu mašlí a tylu, zatímco návrat Christophera Kanea jako kreativního ředitele Mulberry přinesl zcela novou kapitolu pro tuto britskou značku. Kane postavil kolekci na čistší, modernější estetice a zároveň do ní zakódoval vlastní designérský rukopis.

Beauty looky to ukázaly velmi přesně. Vlasy byly rozcuchané, načechrané, jako po probdělé noci nebo po větru. Pleť dostala více barvy, oči byly výraznější a na přehlídkách se objevovaly třpytky, krystaly i barevné pigmenty. Modelky vypadaly prostě jako my všechny mileniálky, když jsme byly mladší. Po několika sezonách téměř neviditelného make-upu přišla chuť něco skutečně vidět. A pokud si máte zapamatovat jednu barvu, bude to burgundy. Objevovala se na rtech, tvářích i očích a fungovala téměř jako nový neutrální odstín. Clean girl estetika tedy rozhodně nezmizela přes noc, ale už není naší jedinou možností. I když mě osobně stále velmi baví.

A pak je tu otázka, kterou nejde obejít. Přestože se móda ráda prezentuje jako prostor pro všechny, letošní přehlídky ve mně zanechaly i jednu mnohem méně příjemnou otázku: Kde je nějaká inkluzivita? Stejně jako Cindy Kerberovou, i mě překvapilo, jak málo skutečné tělesné rozmanitosti bylo na přehlídkových molech vidět. A pro mě osobně je to o to citlivější téma, že sama pracuji jako plus-size modelka. Když sleduji měsíc módy z první ruky a současně vím, kolik žen s konfekční velikostí mimo tradiční sample size módu sleduje, kupuje a miluje, ten nepoměr se přehlédnout nedá. Je důležité říct, že pro sezonu jaro–léto 2027 zatím nejsou k dispozici kompletní data Vogue Business, která by tento dojem převedla do přesného čísla. Poslední dostupné analýzy ale rozhodně nedávají důvod k optimismu. Pro podzim–zimu 2026 tvořily plus-size modelky jen 0,3 % ze 7817 analyzovaných looků. Londýn byl nejinkluzivnější ze všech čtyř hlavních měst módy, přesto i tam zastoupení plus-size modelek meziročně kleslo z 2,8 na 0,8 %. Takže sice ano, móda se mění. Ale otázka jakým směrem a pro koho je tato budoucnost skutečně určena, zůstává otevřená.

Kristýna Jandová, online editor: Kdybych si z celého pařížského týdne módy mohla vybrat jedinou přehlídku, kterou bych chtěla vidět naživo, bez váhání by to byl Saint Laurent. Anthony Vaccarello letos slaví deset let u francouzského domu a kolekce působila jako velkolepá oslava všeho, co na Saint Laurent milujeme, od safari bund a trenčkotů přes koktejlové šaty až po krajku, brokáty a zlato. Přehlídka pod Eiffelovou věží, osvětlená obřími zlatými lustry, měla přesně ten správný wow efekt. A na mém pomyslném wishlistu už jsou především boty. Vysoké podpatky s hadím motivem a výrazným S na podpatku jsou přesně ten typ bot, které se snadno stanou hlavní součástí celého outfitu. 

Velmi příjemně mě překvapila také Chloé. Chemena Kamali se opět opřela o romantickou stránku značky. Broderie anglaise, krajka, třásně a průsvitné materiály se objevují na šatech, halenkách i sukních a společně působí neuvěřitelně žensky a trochu sexy, ale pořád velmi Chloé. Líbí se mi také jejich kombinování s trenčkoty a výraznějšími kusy, které celé romantice dávají trochu ostřejší kontrast.

Podobně svůdný, jen o něco dramatičtější, byl Elie Saab. Jeho šaty jsou samozřejmě přesně tím, co od něj čekáme – splývavé siluety, průsvitnost, večerní glamour a spousta ženskosti. Tentokrát mě ale nejvíc bavily odstíny hnědé a zvířecí potisky, které celou kolekci posunuly trochu jinam. Elie Saab zkrátka umí být sexy a zároveň elegantní, aniž by to působilo příliš prvoplánově.

A pak je tu Georges Hobeika, který mě znovu utvrdil v tom, že sexy může být i velmi elegantní. Jeho siluety krásně pracují s tělem, ale nikdy nepůsobí, že se o pozornost snaží až příliš. U Hobeiky mě baví právě tahle hranice mezi večerní elegancí a smyslností a i tentokrát ji podle mě trefil dokonale.

Radost mi udělalo také množství kůže v kolekcích na příští jaro a léto. U Balmainu mě nejvíc zaujala úhoří kůže, ze které vznikly opravdu krásné sukně v tmavě fialové a olivově zelené. Fialová je nádherná, ale kdybych si měla vybrat, beru zelenou. Antonin Tron se tentokrát vydal směrem k americkému Západu, psychedelii a atmosféře kalifornské pouště, což se do kolekce promítlo v zemitých odstínech, zvířecích vzorech, kůži i výrazně sexy siluetách. A právě tenhle trochu nečekaný mix mě na Balmainu baví. 

Zaujaly mě také denimové šaty u Zimmermann. Nicky Zimmermann pracovala s motivem motýlí proměny, a kolekce je proto plná lehkosti, květinových motivů, krajky a jemných materiálů. Denim mezi nimi působí trochu nečekaně, ale právě proto funguje. A přesně takový kousek si umím představit ve svém šatníku.

U Dioru mě pak nejvíc bavily doplňky. Krokodýlí kabelky, boty se zlatým nápisem Dior nebo bílé lodičky s hadím potiskem jsou přesně ty kousky, které dokážou jednoduchý outfit okamžitě posunout o několik úrovní výš. Z celé kolekce bych si tak na wishlist klidně přidala hned několik z nich.

Paříž mi tak tentokrát připomněla, že jarní kolekce nemusí představovat jen lehké šaty, barvy a romantiku. Vedle nich může být zlatý Saint Laurent, sexy Chloé, úhoří kůže v olivově zelené nebo denimové šaty od Zimmermann a hadí detaily. A upřímně, z tohohle výběru bych si docela ráda odnesla všechno. Santa, can you hear me?

Jana Patočková, fashion features editor: Moje shrnutí by se dalo otitulkovat třemi slovy. Sukně, stunty, skandály. Letošní týdny módy jsem sledovala spíš zpovzdálí, módní cyklus mě otupil a já se přiznám, že pocit, že vidím něco, co se zapíše do dějin nebo co by mě aspoň trochu zvedlo ze židle, se u mě limitně blíží nule. Na mole vidím spíš mizející diverzitu ve všech smyslech toho slova a tváře modelek, které často působí jako děti v šatech pro dospělé, mě znepokojují. 

Co mě ze židle ovšem rozhodně zvedlo, byla kauza kolem fyzického napadení protestujících z organizace PETA během módní přehlídky COS. Toho se totiž nedopustila profesionální ochranka (i tak by to v rozsahu, který jsme viděli, nebylo OK), která je na každé show k dispozici, ale Steven Kolb, dlouholetý šéf Rady amerických módních návrhářů (CFDA). Jednoho aktivistu natlačil na okno a rukou mu zakryl ústa a další, protestující ženu, srazil k zemi, zalehl ji, omotal kolem ní nohu a i té držel ústa. Kolb se nejprve snažil vymluvit, pak vlažně omluvit, nakonec ze své pozice odstoupil (což nutno podotknout módní obec kvitovala). Bohudík. Takové násilí nemá na přehlídkách co dělat, ať už si o stylu, který ke svým protestům PETA volí, myslíme cokoli. A poznámka na okraj: Aktivismus je nepříjemný z principu. Nemá hladit po srsti, ale má mít sílu nás aktivizovat.

Protesty na módních přehlídkách nejsou ničím novým (jak víme i ze Sexu ve městě), zvlášť PETA už je na týdnech módy jako doma. Zajímavé je, že tentokrát se akce nezaměřovaly na tradiční kůže či kožešiny, ale na vlnu. Jak píše deník Guardian, skupina H&M (COS pod konglomerát H&M Group spadá) se stala terčem PETA už loni. Organizaci se totiž podařilo natočit záběry extrémního týrání ovcí u jednoho z dodavatelů vlny, který skrze zprostředkovatele dodával právě H&M Group, přestože farma měla certifikace Nativa a Responsible Wool Standard, které mají zákaznictvo ujistit, že vlákno pochází z etických a sledovatelných zdrojů. Podle PETY jde o humanwashing, tedy tvoření falešného dojmu, že se ke zvířatům přistupuje humánně. 

„Ačkoliv mnozí profesionálové z módního a vlnařského průmyslu tvrdí, že jde pouze o ojedinělé případy selhání jednotlivců, PETA oponuje, že má důkazy o extrémním týrání ze sto padesáti chovů po celém světě, a argumentuje tím, že špatné zacházení je systémové,“ píše Guardian. A pozor, nebyl to jediný zářez PETY do tohoto fashion monthu, protesty proti neetické vlně se objevily i na London Fashion Weeku. Po přehlídkovém mole značky H&M se zde prošla šestadvacetiletá aktivistka Josie Knowles, která tak získala aspoň na moment svých patnáct minut slávy (a samozřejmě u toho připomněla krvavou vlnu). V tomhle případě se bůhvíjaké drama nekonalo, Knowles totiž působila, jako by k celé show patřila. Modelka Adwoa Aboah jí dokonce pochválila chůzi. Záplava memes na sebe nedala dlouho čekat, protože aby aktivistka na mole takhle moggovala profesionálky, se nestává každý den. A ještě u toho byla oblečená komplet z druhé ruky a vegansky.

Jako opulentní stunt také působila přehlídka značky Matières Fécales. Po své předchozí kolekci, kterou věnovala jednomu procentu nejbohatších, to vzala za opačný konec a uspořádala módní happening zaměřený na ty, kdo ono jedno procento metaforicky, ale vlastně i doslovně, nesou na ramenou. Ano, řeč je o oněch zbylých devadesáti devíti (kolekce se doslova jmenovala The Ninety-Nine Percent). Co by byla ekonomika bez práce neviditelných? Bez uklízeček, kurýrů, taxikářů a řidičů, zdravotních sester a dalších, často přehlížených pracovníků, velmi často z řad migrantů? Právě na to Steven Raj Bhaskaran a Hannah Rose Dalton upozorňovali. 

Show navíc uspořádali na více než symbolickém místě, totiž na Place de la République. „Vnímám to jako posvátné místo určené k vyjadřování názorů a oslavě sounáležitosti. Je to místo revoluce,“ vysvětlil Bhaskaran: „Myslím, že je dokonalé, že úplně první módní přehlídku na náměstí Republiky pořádá právě skupina imigrantů, jako jsme my. Symbolizuje to progresivní budoucnost, ke které město směřuje.“ Bystrému oku módního pozorovatele nemohlo ujít, že v castu této show nebyl ani jeden bílý model či modelka. 

Na kolekci pro podzim–zimu 2026/2027, která kritizovala moderní kapitalismus, jeho výstřelky a těch pár nejbohatších, kteří ovšem vlastní téměř polovinu veškerého světového bohatství, a vycházela z prostředí, z nějž pochází polovina návrhářského dua Hannah Rose Dalton, navázala jedna, která jde za Stevenem Rajem Bhaskaranem. Casting byl koncipován jako odraz lidí, mezi nimiž návrhář vyrůstal v sociálním bydlení v Montréalu v prostředí imigrantských rodin, dělnické komunity a okrajových skupin společnosti. Přehlídka rozdělená do tří dějství – Family (Rodina), Tribe (Kmen) a Gods (Bohové) – tuto cestu mapovala od samého počátku. Show fungovala jako Bhaskaranův příběh: nejprve představovala mládí poznamenané chudobou a střídáním různých náboženství, pak objevení punkové scény a nakonec víru, která ho dokázala udržet nad vodou. 

Designér tak spolu se svou kolegyní dokázal proměnit velmi osobní příběh v univerzální poselství určené všem těm, kteří stejně jako on vyrostli na okraji společnosti. Nakonec přišel samozřejmě zmíněný stunt: modelky chodily po mole s hyperrealistickými maketami starých bílých miliardářů na zádech. Slovo se stalo skutkem a přebývalo mezi námi. Jistě si můžeme položit otázku, jak moc může show tohoto typu narušit status quo  byznysu s luxusem (co si budeme povídat, víme, koho až děsivě reálné figuríny představovaly), zvlášť když vzniká v jeho mantinelech a hraje podle jeho pravidel. Hezké ale rozhodně je, že značka věnuje část výdělku z prodeje kolekce neziskové organizaci La Maison d’Allanah, která pomáhá především queer uprchlictvu. 

A nějaké milé „zvířátko“ na konec? Ne, bez ironie. Moc se mi líbil návrat Miucci Prada ke kořenům. Udělat celou kolekci jen a pouze ze sukní mi přišlo nejen cool, ale i nesmírně zábavné. Včetně tradičně eklektického stylingu.