Kolekce Louis Vuitton Cruise 2027 vypráví příběh New Yorku jako dvou měst v jednom

Když se Nicolas Ghesquière v roce 1989 poprvé podíval do New Yorku, bylo mu osmnáct a dělal asistenta v ateliéru u Jeana Paula Gaultiera. Město na něj tehdy ohromně zapůsobilo, ostatně jako téměř na každého. Na neformálním setkání těsně před přehlídkou vzpomínal na loft na Lafayette Street, kde tehdy bydlel, na pozdní večeře ve Florent i na večírek u umělce Francesca Clementeho, kam se tehdy „vetřel“ bez pozvání, přičemž mezi hosty nechyběla Iman a Helmut Newton. S každou vzpomínkou se mu oči rozzářily pokaždé o něco víc. „New York!“

Ve své druhé newyorské přehlídce cruise kolekce Louis Vuitton (ta první se odehrála v roce 2017 na terminálu TWA letiště JFK, navrženého architektem Eerem Saarinenem) se Ghesquière rozhodl zachytit mladistvou a průbojnou energii, kterou tehdy zažil. Zaujal ho především rozdíl mezi uptownem a downtownem a to, co to znamená v rámci vizuálního i společenského jazyka. „Tahle dualita a otázky, které s sebou nese, je něco, co nikdy nebude plně zodpovězeno,“ řekl. „A mně se přesně tohle líbí, byla to pro mě při tvorbě kolekce velmi zajímavá startovní čára.“

Inspirací a duchem, který celou kolekcí prostupoval, bylo pozdní dílo Keitha Haringa, který se z tvůrce grafitti stal zavedeným umělcem, jak Ghesquière zdůraznil, a jehož práce mu umožnila po vlastní ose překračovat dělicí čáru mezi uptownem a downtownem. „Jeho poselství o dostupnosti výjimečného je i dnes důležité a stojí za to ho sdílet,“ myslí si Ghesquière. Teprve poté, co se rozhodl, kam se se svou kolekcí vydá, se dozvěděl, že značka Louis Vuitton vydražila kufr z roku 1930 (vybledlý do jemně hnědé patiny), který Haring v 80. letech popsal černým fixem Sharpie a věnoval svému spolubydlícímu. Zavazadlo, s nímž se můžete vydat třeba na cestu kolem světa za osmdesát dní, doplnilo hned první model, který celou show otevřel: denim uvázaný kolem pasu a jednoduchý kardigan s výstřihem do V.

Show se konala v muzeu Frick Collection. Neoklasicistní sídlo proměněné v muzeum, jež nedávno prošlo rekonstrukcí pod vedením Annabelle Selldorf, nově získalo i tříleté sponzorství od značky Louis Vuitton. Na konci přehlídky si „downton it girl“ ve wrestlerských teniskách, obyčejném kardiganu a pomačkané fedoře vyměnila místo s „duchem pozlaceného věku“ (jak ji nazval sám Ghesquière), jenž se vtělil do modelu s volány vířícími kolem krku nad krajkovým živůtkem s prostřihy ve tvaru květin. 

Mezi těmito dvěma polohami návrhář předvedl i další odkazy na Keitha Haringa včetně působivé, ručně potištěné kožené bundy; sběratelských kabelek, které měly evokovat ikonické žluté taxíky či krabičky na takeaway; velmi půvabného topu, pláštěnky a šatů z květinového hedvábného žakáru faille, jež odkazovaly na textilní tapety muzea Frick; a také Alany Haim, která si zde odbyla svůj přehlídkový debut ve vyšívaných letních šatech. 

Žádné extrémní siluety ani těžké plstěné látky jako na březnové přehlídce v Louvru. I tentokrát ovšem hraje prim Ghesquièrova nespoutaná vize (někdo by dokonce mohl říct potrhlá): osobitá koláž eduardovských volánů se spandexem jednadvacátého století, elegantních preppy sukní pro madam z lepší společnosti se skládanými origami minisukněmi, saténových boxerských šortek a kožených závodnických bund. To vše je dílem tvůrce a člověka, který se rozhodně nenechá omezovat žádnými mantinely.