Teatrální královna a noční motýl. Tato svůdná kolekce probouzí fantazii a spalující touhu být vidět

Pod názvem Dancer in the Dark přenesl kreativní ředitel módního domu Schiaparelli Daniel Roseberry show do pařížského Centre Pompidou. Název kolekce ani místo rozhodně nebyly dílem náhody, právě v této galerii se před půl rokem konala velká výstava Constantina Brancusi, otce moderního sochařství. Jeho dílo můžete vidět v kolekcích Schiaparelli prakticky od počátku, a to včetně nejnovější kolekce.

Roseberryho show oscilovala mezi muzeální instalací a intimní zpovědí. „Chtěl jsem, aby jít na přehlídku Schiaparelli bylo jako jít do muzea,“ vysvětluje. „Zážitek, který inspiruje, povznáší a zároveň uklidňuje. Mělo by to probudit pocit, jako když si po práci doma sami tančíte. Stejně svobodný, stejně intimní, stejně radostný.“

Na mole se střídala přísnost a extáze. Na jedné straně saka s rameny jako z ocele, přísné sukně a přesně vedené linie. Na druhé dlouhé úzké šaty, které objímají tělo jako druhá kůže, a pleteniny s optickými iluzemi. Paleta barev byla redukovaná na černou, křídově bílou a rudou – kontrast světla, tmy a touhy. „Elsa nebyla architektkou siluet,“ říká Roseberry. „Byla géniem v tom, jak se napojila na kulturu. Jak řekl Yves Saint Laurent, byla kometou, která osvítila pařížskou oblohu.“

Je to ještě móda, nebo už sen? Kabelky ve tvaru tváří, podpatky zakončené zlatou rukou mistra sochaře, šperky připomínající anatomické fragmenty – Roseberry rozvíjí surrealistický odkaz tak, aby působil eroticky, provokativně a naprosto současně a hravě. „Každá bota a kabelka začíná kresbou,“ vysvětluje. „A myslím, že to v jejich finální podobě cítíte.“ Přestože designér intenzivně pracuje s archivem módního domu, jehož historie sahá do roku 1927, jeho pojetí je ryze současné, originální a jasným důkazem toho, že odkaz by neměl být nikdy doslovný, jak jsme už mnohokrát viděli u jiných návrhářů a značek.

„Často jsem slýchal: To je ready-to-wear? Připadá mi to jako couture,“ říká Roseberry. „Dlouho jsem nevěděl, jestli je to kompliment, nebo výtka. Dnes vím, že je to moje síla. Kdo by nechtěl prožít fantazii dostupnou i v každodenním životě?“

Celá kolekce působila jako dokonale promyšlená choreografie: přísná a zároveň něžná, tvrdá i smyslná, temná i oslnivá. Přesně tak, jak ji vystihl sám Roseberry: „V dnešním světě, který je někdy kulturní černou dírou, můžeme dělat jediné – držet se toho, co je správné. Tvořit oblečení, které svému nositeli dá pocit svobody a extáze. Alespoň na okamžik. Bez studu. Tančit ve tmě.“