Haute couture Schiaparelli: Daniel Roseberry přináší retrofuturismus a čistou eleganci

V první den pařížského týdne haute couture představil Daniel Roseberry kolekci hluboce zakořeněnou v historii tvorby samotné Elsy Schiaparelli. Na mole tentokrát chyběl ikonický korzet i barvy, designér se rozhodl pro černou, bílou a několik akcentů červené. Jeho siluety zbavené jakýchkoliv znaků modernismu bourají hranice mezi minulostí a přítomností. Už samotný název kolekce Návrat do budoucnosti jasně napovídá o směru jeho úvah. Sám si kladl otázku: „Kdybych tyto modely zbavil barev a jakékoliv stopy modernity a soustředil se výhradně na minulost, dokázal bych vytvořit kolekci, která vypadá, jako by přišla z budoucnosti?“

Daniel Roseberry se tentokrát inspiroval obdobím před druhou světovou válkou, konkrétně červnovým dnem roku 1940, kdy Elsa Schiaparelli opustila svou milovanou Paříž a uprchla před nacistickou okupací do New Yorku. Tato doba byla plná zlomových změn – začala moderní válka a móda získala bezprecedentní impulsy. Americký návrhář chtěl svou kolekcí zachytit napětí této éry, která spojila vznik nové, elegantní módy a dramatické proměny spjaté s válkou.

Výsledkem jsou šaty zvýrazňující pás a boky, tedy střihy inspirované čtyřicátými lety. Na mole se objevují kratší délky, rovné linie, které nijak nesvazují postavu. Roseberry jemně reinterpretoval surrealistické kódy značky Schiaparelli: ikonický motiv klíčové dírky, tentokrát schovaný v saku, byl vyroben ručně z keramiky jako nostalgický odkaz na minulost. Každý kousek z této kolekce je cvičením z elegance. Saka s výraznými grafickými objemy zdobí stříbrné výšivky, večerní šaty mají šikmý střih. Novinkou na mole bylo i sako Elsa Jacket, inspirované archivními materiály a pojmenované po samotné zakladatelce značky. Celek prozářily i některé výraznější modely, například duhově lesklé šaty Maggie Maurer nebo výrazná silueta s odhalenými zády, kterou předvedla Mona Tougaard.

Pár dní před přehlídkou poskytl Daniel Roseberry Vogue exkluzivní rozhovor, ve kterém odhalil detaily nové haute couture kolekce.

Daniel Roseberry: „Je to jako sledovat blížící se bouři: ohromující, intenzivní, ale zároveň neuvěřitelně vzrušující. Nemůžu se dočkat, až začnou finální zkoušky.“

Zaměřil jsem se na předválečnou fotografii – Man Raye, Horsta – a přemýšlel nad pohledem těchto fotografů. Připomínali mi Paříž před válkou: elegantní dekadenci, život na hraně, svět těsně před zhroucením. Fascinovala mě nadčasovost těchto obrazů. Působily jako něco z minulosti, ale zároveň i z budoucnosti.

Sebě i celému týmu jsem zadal řadu výzev, především u šatů ohledně jejich konstrukce a technických detailů. Odsunuli jsme na chvíli korzet, který se stal jakýmsi naším jazykem, a zaměřili jsme se na šikmé střihy, flétnové objemy a další oblasti couture, které jsme v posledních sezonách tolik nezkoumali, ale které stále umožňují dosáhnout silného a uspokojivého výsledku. Odstraněním moderních prvků jsem chtěl dosáhnout vytvoření kolekce, která směřuje vpřed, místo aby působila jen jako retronostalgie.

Myslím, že tato přehlídka v sobě nese víc odkazu k jejímu dědictví než všechny mé předchozí kolekce. V tuto chvíli je její dědictví náš nejcennější poklad a na Schiaparelli je krásné, že není neoddělitelně spojené jen s její osobou. Její přínos módě ji přesahuje. Většinou mám pocit, že odkaz kreativního ředitele je úzce spjat s jeho osobností, což často komplikuje oživení značky. Někteří designéři ovlivnili módu a náš pohled na ni, ale jen málokdo ji skutečně změnil. Elsa Schiaparelli módu zásadně proměnila.

Jedinou srovnatelnou osobností je Coco Chanel. Osvobodila ženy od korzetů, dala jim pohyb, život v žerzeji a vytvořila vizuální kódy značky, které dodnes tvoří základ brandbuildingu. Schiaparelli ale zpochybnila samotnou podstatu módy jako média. Před ní se nikdo vážně nezamýšlel nad tím, jestli může být móda formou umění. A právě proto jsem letos mohl s jejími kódy pracovat s takovou volností. Není to o Else jako osobě, ale o tom, jak změnila celé módní odvětví.

Pro mě je couture spíš uměním než pouhým navrhováním oblečení. V couture panuje jiný druh očekávání – lidé přicházejí s touhou být dojati. Haute couture vnímají jako projev lidské excelence, nikoli jen prezentaci značky. Vytváří to jakousi pokoru i otevřenost. Je to skoro spirituální zážitek, možná podobný vstupu do kostela. Couture je víc o emocích, chápete?

To ještě nevím. Často to poznám až při zkouškách, když modelka oblékne look a všechno do sebe zapadne. Velkou roli hraje hudba – potřebuji, aby podpořila zážitek publika, ne aby ho rušila. Vždy mě překvapí, když přijdu na přehlídku a hudba je na poslech nepříjemná.

Tentokrát ne. Tahle kolekce je spíš pohledem zvenčí na dům Schiaparell než osobním příběhem.

Couture musí zůstat hluboce lidským aktem. Je to jako dřív: jeden nebo dva lidé tvoří pro jednoho nebo dva další. Chci zachovat tuto intimní, řemeslnou a téměř posvátnou dimenzi. Nemám žádnou touhu zapojit AI do tvůrčího procesu, stejně jako mě nelákají syntetické materiály. Chci, aby moje oděvy nabízely zážitek mimo čas. Aby nikdo nevěděl, jestli se dívá do minulosti, nebo do budoucnosti. Jde o to vytvořit okamžik ticha a zastavení – chvíli klidu v uspěchané současnosti.

Podívejte se na celou haute couture kolekci Schiaparelli na sezonu podzim–zima 2025/2026.