Fashion

Úsvit digitální módy

Jan Tepe, student módního designu na Univerzitě v Boråsu, se zaměřuje na využití rozšířené reality (XR) při navrhování módy. Neumíte si pod tím nic představit? Nic si z toho nedělejte, my také ne. Proto jsme ho požádali o vysvětlení.
Kdo říká, že nemůžete mít PhD z módy? Jan Tepe je výborným příkladem toho, že to jde, respektive půjde. V současnosti se zaměřuje na zkoumání toho, jak může digitální materiál ovlivnit proces navrhování a zároveň jak je možné vnímat a vyjadřovat se oděvem existujícím někde mezi fyzickým a digitálním světem.
Foto: Courtesy of Jan Tepe
Prezentace digitálních návrhů ve fyzickém prostoru pomocí Adobe Aera
Mimo jiné provedl loni experiment, při kterém zjišťoval, jestli je možné přesunout něčí tělesné vnímání z povrchu těla na povrch textilie, kterou má tělo na sobě. Šlo o reakci na vývoj kostýmů, které propojují hráče videoher tím, že jim poskytují taktilní, auditivní a vizuální podněty, což hráčům umožňuje cítit, co cítí jejich avataři. „Říkal jsem si, co by to mohlo znamenat z pohledu módního designu,“ vypráví. „Jaké alternativní způsoby vyjádření, které jdou za pouhé vizuální kvality oděvu, by se takto daly prozkoumat.“ Co kdyby se módní designéři nesoustředili pouze na siluetu šatů, vzor jejich textilu anebo kompozici looků, ale navrhovali i to, jak je takovými šaty možné vidět, slyšet a cítit? Něco takového je možné při navrhování digitálního oděvu, u vytváření hybridních produktů, které zákazníkům umožňují zažívat oděv alternativním způsobem. „Digitální technologie skýtají potenciál k prozkoumávání alternativních a dosud netušených způsobů toho, jak oděv a módu v širším smyslu zažíváme, spíš než aby se pokoušely přetvářet sto let staré metody vývoje a navrhování oděvu ve jménu snížení nákladů a odpadu.“
Říká se, že budoucnost módy se skrývá v inovativnosti použitých materiálů. Jakým způsobem by se podle vás měl módní průmysl změnit?
Nejprve je důležité porozumět tomu, z jaké perspektivy módu a její budoucnost nahlížíme. Přestože se musíme zabývat běžnými požadavky a výzvami naší doby pramenícími z různých odvětví módního systému, například udržitelnější výrobou oděvu, je pravděpodobné, že každý subsystém čelí odlišným potížím, a proto má také jinou vizi toho, jaká by v budoucnosti móda měla být. To vyvolává otázku, co je vlastně myšleno inovativním materiálem. Hovoříme o biologicky odbouratelných textiliích nebo dokonce o materiálech digitálních? Proto si myslím, že se móda nemůže začít ubírat jedním specifickým směrem ve jménu inovace, ale potřebuje se vydat do více stran. Věřit v jedno potenciální řešení, které povede k lepší budoucnosti módy, by mohlo být nebezpečné, protože náš svět si žádá ucelená řešení, která mohou vzejít pouze z různých směrů zároveň – například se musí zabývat jak odbouratelnými látkami, tak materiály digitálním.
Co je to vlastně digitální oděv?
Než na otázku odpovím, možná by pro čtenáře nejprve bylo zajímavé vysvětlení rozdílu mezi oblečením a módou. Oblečení je syrový, generický materiál, který se nosí na těle, kdežto móda obsahuje hned několik různých společenských významů. Když tedy hovořím o digitálních oděvech, odkazuji převážně k módě. Jde o různé způsoby, jak vyjádřit něčí identitu, společenské hodnoty a osobní víru vizuálně, a to takovými formami, které nemusí být ve fyzickém světě možné. Takové druhy oděvu poskytují alternativní zkušenosti s oblékáním a vyjadřováním se – a to díky tomu, že pomocí chytrých zařízení promítají vizuální obsah na něčí tělo. Následně je možné sdílet takové fotky nebo videa s přáteli i širší komunitou na sociálních médiích. V tomto smyslu nejsou digitální oděvy příliš odlišné od fyzických, protože z hlediska módy umožňují lidem, aby se jejich prostřednictvím vyjadřovali. Rozdíl je v tom, jak nošení těchto různých typů oděvů sdílíte se svým okolím. Zatímco fyzické oděvy jsou na lidském těle k vidění neustále, třeba na ulici, digitální oděv primárně zažíváte prostřednictvím obrazovky nějakého technologického zařízení. Posuzovat digitální oděvy jako životaschopnou alternativu fyzických oděvů je relevantní, protože už nyní můžeme sledovat změnu v tom, jak se lidé svým oděvem vyjadřují. Mnoho lidí používá platformy sociálních médií, jako je Instagram, TikTok, Snapchat nebo Facebook, ke sdílení různých stylů a looků se svým okolím. Takže vyvstává otázka, jestli k tomu skutečně potřebujeme fyzický oděv, anebo nám stačí nosit digitální.
Foto: Courtesy of Jan Tepe
Narvhování digitální módy pomocí softwaru CLO
Jak konkrétně se dá rozšířená realita (extended reality, XR) využít při navrhování módy?
Rozšířená realita obecně vzato proces navrhování převádí do hmotného světa, protože umožňují designérovi, aby svůj návrh zažíval i tělesně. Ale co je to vlastně rozšířená realita?
Technologie rozšířené reality svým uživatelům dovoluje propojit fyzický prostor s digitálním. XR je termín, který zahrnuje virtuální realitu, rozšířenou realitu a mixovanou realitu – každá z nich propojuje fyzické s digitálním odlišným způsobem. Virtuální realita umožňuje prozkoumávat digitální světy tělesnou interakcí, zatímco rozšířená realita promítá digitální obsah do fyzického prostoru. Mixovaná realita jde o krok dál tím, že dovoluje nejen projekci digitálního obsahu do fyzického prostoru, ale také uživateli dává možnost s tímto digitálním obsahem tělesně interagovat. Podstatným aspektem všech těchto technologií je, že tělo a tělesné vnímání jsou středobodem interakce s digitálním obsahem.
To je pro módu důležité, protože designéři vytvářejí produkty, které zažíváme tělesně, ať už tak, že je přímo cítíme na kůži a chodíme v nich, anebo jen tím, že se na ně díváme. Takže navrhovat oděv pomocí těchto technologií v sobě nese kreativní potenciál, který se vytrácí, pokud na počítači navrhujete pouhým klikáním. Z hlediska tradičních návrhářských přístupů to znamená, že by designéři mohli provádět draping digitálními textiliemi na digitálních tělech podobných jejich fyzickým protějškům. Díky tomu, že by designér digitální prototyp mohl zažít tělesně, by na něm mohl odhalit chyby, kterých by si jen sledováním obrazovky nemusel všimnout.
Foto: Courtesy of Jan Tepe
Oděv navržený ve virtuální realitě pomocí Google Tilt Brushe
Můžete uvést příklad toho, jak by to mohlo fungovat v praxi?
Nedávno jsem pořádal workshop, kde měli vysokoškolští studenti módního designu navrhnout oděv za použití různých forem rozšířené reality. Začali tím, že načrtli trojrozměrné formy a siluety na digitální tělo ve virtuální realitě, aby si mohli oděvy představit. Tyto trojrozměrné návrhy potom přenesli do navrhovacího softwaru, aby různé formy přeměnili na digitální textilní materiály a následně je v rozšířené realitě upravili tak, aby vznikly oděvy, které se dají promítat na něčí tělo použitím chytrého telefonu. Celý proces se tak odehrával mezi fyzickým a digitálním prostorem.
Bylo velmi inspirativní vidět, jak se studenti zadání přizpůsobili a čemu dali během workshopu vzniknout. Co mě ale fascinovalo nejvíce, byla nulová zkušenost studentů s programováním nebo využíváním těchto technologií. Během pouhých několika dní byli schopní vytvářet pozoruhodné oděvní návrhy.
To by v praxi mohlo znamenat, že by designéři navrhovali trojrozměrně v digitálním prostoru rukama a mezitím by software na pozadí generoval oděvní vzory potřebné pro konstrukční proces. Designér by se mohl soustředit na navrhování a software by jeho vizi přetvářel ve funkční prototyp. Pak by se mohla využít rozšířená realita k tomu, aby se digitální prototyp promítnul do fyzického prostoru a designér mohl zhodnotit, jestli prototyp splňuje jeho očekávání, aniž by bylo nutné vytvořit fyzický produkt.
A to nejdůležitější – zákazníci by mohli oděvy promítat do svého obýváku nebo přímo na své tělo a lépe zhodnotit, jestli si je chtějí koupit nebo ne. Společnosti by pak tyto návrhy zhotovovaly na objednávku, čímž by se redukoval odpadní materiál i výrobní náklady.