Glenn Martens: Podepsal jsem nástup do Margiely v Burger Kingu a teď už mě čeká haute couture

Když Glenn Martens vypráví tuhle historku, prokládá ji výbuchy smíchu. „Koupil jsem si dům na venkově v Normandii a odjel jsem tam na čtyři dny. Nebyla tam elektřina ani topení, a tak jsem se ohříval jen u krbu a ani jednou se nesprchoval. V pondělí večer jsem se vracel do Paříže celý špinavý od sazí, se slámou ve vlasech, v osm mi volá právník a povídá: ‚Okamžitě zastav!‘ Tak jsem zajel k Burger Kingu a právě tam jsem upsal Margiele. Druhý den ráno v deset jsem dorazil do ateliéru a pěkně pozdravil: ‚Bonjour tout le monde!‘“

Dnes v 19.30 představí Martens svou vůbec první kolekci pro tento módní dům založený v roce 1988. Půjde o řadu artisanal, tedy o ručně šité ateliérové modely, kterou Martin Margiela poprvé uvedl v roce 1989 a kterou značka od roku 2006 pravidelně představuje na přehlídkách haute couture. „Bude to dost hlasité,“ říká Martens. „Artisanal byla vždy esencí Margiely a pro mě představuje příležitost navázat na hodnoty zakladatele a interpretovat je po svém.“ Hranice mezi teaserem a spoilerem je tenká a tady je těžké ji nepřekročit. Stačí říct, že to, co mi Martens ukazuje v ateliéru, je stejně hlasité jako výbušné: syrovost se potkává s noblesou, brutalismus s opulencí, kontrola s extravagancí, melancholie s radostnou explozí, to vše ukázněné a definované hodně výraznými siluetami.

„Neříkám, že všechno, co uvidíte, vypadá přesně jako v mých prvotních návrzích, ale to je ten proces,“ říká Martens. „Výsledek je ve finále lepší než kresby.“ V jeho návrzích najdeme přímé odkazy jak k filozofii přetváření každodenních objektů v něco výjimečného, která byla Margielovou doménou, tak k belgické identitě, kterou mají Martens a Margiela společnou. A součástí přehlídky budou i masky. „Dnes je právě zkoušíme. Potom je odneseme automechanikovi, který je svaří.“ Masky se objevily už na Margielově první přehlídce pro jaro–léto 1989 a na mnohých dalších. Sloužily k tomu, aby se pozornost soustředila na oděv, nikoli na nositele, a zároveň cíleně vyjadřovaly Margielův záměr anonymity.

Martens v tomto směru navazuje na chápání základních hodnot značky. „Integrita oděvu je vždy na prvním místě – oblečení má mluvit samo za sebe. Proto Martin maskoval modelky. A myslím, že v roce 2025 bude tenhle motiv působit ještě silněji, protože úspěch přehlídek dnes často závisí na tom, kolik mají modelky a modelové followerů sociálních sítích. Já chci prezentovat především oblečení. A doufám, že právě ty oděvy si získají pozornost… třeba i na sociálních sítích.“ Martens také doufá, že osloví novou generaci klientek haute couture, publikum, které poprvé potkal při návrhu kolekce haute couture pro Jeana Paula Gaultiera v roce 2022. „To mi otevřelo oči v tom směru, co klientky chtějí a co potřebují. Ale předvádět okázalé bohatství se ke značce Maison Margiela nehodí. Nebudeme dělat šaty za 75 000 dolarů celé vyšívané perličkami. Místo toho nabídneme jiný typ opulence, rafinovanější, možná i trochu drzý.“

Martens se svým týmem definoval typickou zákaznici Margiely: „Je jí jedno, co si kdo o ní myslí. Klidně si oblékne nejjemnější šifonové šaty nebo kožený kabát a pak projde deštěm pěšky, protože se jí nechce čekat na taxi. Na vernisáži si víno nalije do plastového kelímku a cigaretu si ubalí sama. Její krása a sex-appeal vycházejí z postoje.“

Martens se musel vyrovnat i s tím, jak znovu definovat kódy značky, což není jednoduchá disciplína. Nejzásadnější část tohoto hledání se logicky týká samotného Martina Margiely. „Úspěch módních domů tkví v jejich zakladatelských hodnotách a vy jako nový kreativní ředitel je musíte respektovat. Krása přichází tehdy, když je dokážete vlastnit a přetvořit v něco nového.“ Specifikem Margiely je podle Martense i to, jak ohromný vliv měl zakladatel na celé módní myšlení. „Sám jsem dítě Margielovy generace. A myslím, že Martin není jen návrhář. Změnil způsob, jakým lidé uvažují o módě. Japonci přišli s dekonstrukcí dřív, ale v Evropě to byl právě Martin, kdo změnil pohled na krásu, konstrukci a celý módní systém. A tahle myšlenková škola ovlivnila tolik designérů – někteří ji citují přímo, jiní nepřímo. Já jsem vždy patřil k těm, kteří se tím směrem nechali vést.“

To otevírá otázku originality a autorské identity. Martens se znovu usměje: „Když jsem sem přišel, řekl jsem stylistce, ať mi ukáže všechny archivní kousky, protože do té doby jsem je znal jen z knih. A když jsem je uviděl naživo, byl jsem sám ze sebe zklamaný: ‚Proboha, já to všechno už dávno zkopíroval u Y/Project!‘“ Zatímco Martensova práce v Y/Project byla touto estetikou nevědomě prostoupená, jiní návrháři přistupují k odkazu Margiely s dejme tomu větší doslovností. „Margiela byl zdrojem inspirace pro mnoho značek – někdy až příliš. Jeho DNA bylo doslova vyrabováno a já ho teď chci znovu získat zpět a najít svou vlastní cestu, jak s tímto odkazem pracovat.“

Další výzvou je pro návrháře stopa, kterou v módním domě zanechal John Galliano. Ten zde byl kreativním ředitelem od října 2014 do prosince 2024. „Miluju všechno, co tady vytvořil. John je génius. Vytvořil vlastní svět a jeho tvorba byla s tímto světem úzce spojená. Já takový vypravěč nejsem, nikdy nebudu jako John,“ přiznává Martens. Galliano, který se proslavil během své 13leté éry u Christiana Diora, přinesl do Margiely nevídanou opulenci a dramatické narativní kolekce. Jeho přístup ke značce Margiela byl reflexí jeho práce v srdci francouzského luxusu přefiltrovaný skrze dekonstruktivní jazyk této značky.

„Za dob Martina to byla spíš výsada undergroundu. Luxus tehdy znamenal nezávislé myšlení, nikoli zlaté výšivky. Dnes je luxus i o řemesle a to sem John přinesl. A já chci na tom stavět dál. Je to součást evoluce značky.“ Zároveň ale Martens dodává: „Jsem člověk ulice. A myslím, že i Martin Margiela vycházel z reality každodenního života. Právě na tuhle stránku chci navázat.“

Jedním z klíčů, jak se na tuhle vlnu napojit, je pro Martense i jejich společný původ, totiž belgický naturel. „V Belgii není nic pohádkového. Je deštivá, průmyslová, bez přírody, prostě nehezká. A tak jsme se naučili hledat krásu v nečekaném. To dělají Belgičané. Ať už je to Dries Van Noten, který k sobě dá ty ‚nejhnusnější‘ barvy a vznikne něco krásného, nebo Martin, který udělal luxus z igelitky, to je belgický přístup. A ten bych chtěl do značky zase přinést.“

Martens prozrazuje, že už když přišel 28. ledna poprvé do Margiely, měl celou kolekci navrženou. „Přišel jsem s hotovým návrhem: barvy, siluety, moodboardy… všechno. Stačilo to jen rozpracovat. Jsem takový ten vzorný žák. A zároveň jsem věděl, že Renzo Rosso to po mně bude chtít.“

Martens pracuje pro Rossa už od roku 2020 coby kreativní ředitel značky Diesel, a tak tušil, že kolekce couture bude jeho vstupenkou do nové role. Začal kreslit ještě předtím, než mu jeho pozici oficiálně potvrdili. „Byl jsem v hotelu v Benátkách, trošku přiopilý, a začal jsem si do knížek lepit post-it papírky na věci, které byly v archivech Margiely málo využité.“ Následující dva týdny pobýval doma v Bruggách u bratra v domě, kde se sám narodil a kde nedávno umřel jejich stoletý dědeček, a zase tam kreslil a vymýšlel. „Margiela je pro mě melancholická a poetická značka,“ uzavírá Martens. „Je v ní vzdor i krása. Je to jako koupat se ve stínu gotických katedrál.“

Každý nový šéf má na začátku co dokazovat a ani Martens zde nebyl výjimkou. Ale kromě návrhů si s sebou do ateliéru přinesl ještě jedno eso v rukávu: malého border teriéra jménem Murphy. Během našeho druhého callu mi ho hrdě ukazuje do kamery a Murphy mu okamžitě olízne nos. „Po měsíci, co jsem tu začal, jsem si ho pořídil. Všichni si ho zamilovali – chodí se mnou úplně všude.“

Jak už to u našich setkání bývá, i tentokrát se rozloučíme tajnou cigaretou u okna, jako kdysi v Paříži s Y/Project nebo v Miláně s Dieselem. Martens je přesvědčený, že svou pozornost dokáže rozdělit mezi dvě značky: „Diesel je Diesel – Gen Z, ulice, rave, pop… Já už jsem jinde, piju čaj se psem na zahradě. Ale ty hodnoty miluju a ponořit se do nich po svém mě baví. Nemusí to být celé o mně a právě to je podle mě smysl role kreativního ředitele.“

V tuto chvíli ale jeho plná pozornost patří Margiele. Opírá se o okno ateliéru oblečený ve své bílé pracovní blůze, dívá se na sluncem zalité náměstí des États-Unis a říká: „Tohle místo snů. A zároveň je s tím spojený obrovský stres. Nechci to pokazit, očekávání jsou vysoká. Ale chci být za svůj úspěch nebo neúspěch zodpovědný. Uvidíme.“