13 módních návrhářů a návrhářek, kteří na molo vnesli queerness

To je otázka, kterou si klademe jen málokdy, nejspíš proto, jak samozřejmou součástí našeho odvětví dnes LGBTQIA+ návrhářstvo, modelky, modelové a další kreativní duše jsou. Často totiž stojí v čele těch nejznámějších světových módních domů a značek. Bez otevřené náruče a mysli by módní scéna rozhodně vypadala jinak a možná by vůbec tak, jak ji známe, neexistovala. Módní průmysl byl v otázkách queer inkluze často o krok napřed, a to hlavně v dobách, kdy se ostatní odvětví teprve pomalu začínala rozkoukávat. Móda je z podstaty hravá, nespoutaná a oslavuje sebevyjádření, a tak není divu, že pro spoustu queer lidí se oděv – a proces jeho navrhování – stal tím nejlepším prostředkem, jak ukázat své pravé já.

Ostatně, jaká by byla móda bez nespoutané odvahy Toma Forda? Bez ikonických modelů Thierryho Muglera? Nebo bez absolutního šílenství, které se strhlo kolem Telfara Clemense a jeho kabelek? A co teprve Jil Sander a její legendární devadesátkový minimalismus, základ šatníku velké části moderních profesionálek?

Proto jsme se při příležitosti Pride Month rozhodli udělat vám takový pěkný průřez zajímavými jmény světa módy, kde se žitá queerness prolíná s kreativitou. 

Před svou smrtí v roce 2022 byl Thierry Mugler ve světě módy jedním z nejvýraznějších zástupců tzv. camp estetiky. A daleko před ostatními byl i co se týče inkluzivity: už v roce 1992 se na jeho přehlídce pro sezonu jaro –léto na mole představila Connie Fleming, trans žena a modelka. I po jeho odchodu z čela módního domu, který nesl jeho jméno, měl tento legendární francouzský tvůrce nepřeberné množství fanynek, a to i mezi super celebritami od Cardi B po Kim Kardashian. Když na něj pak po jeho smrti na Instagramu vzpomínala módní novinářka Suzy Menkes, zmínila také, s čím se jí kdysi svěřil. Prý se jako dítě kvůli své queerness styděl chodit do kostela, a tak zůstával venku, lehával na zádech v trávě a pozoroval hvězdy. A to jej prý inspirovalo k tomu, aby si vytvořil svůj vlastní módní vesmír.

Vliv módního návrháře Williho Smithe byl velmi dlouho přehlížen. To se ovšem změnilo díky retrospektivní výstavě, která se uskutečnila v roce 2020 v New Yorku a pečlivě mapovala jeho vliv na módní průmysl. Smith, známý jako jeden z nejúspěšnějších černošských amerických módních návrhářů, dokázal se svou značkou WilliWear vystihnout pohodlnou a nespoutanou newyorskou ležérnost, která si v osmdesátých letech získala fanoušky po celých Spojených státech, a to ještě před jeho předčasnou smrtí na následky onemocnění AIDS v roce 1987. Jeden ze zakladatelů Paper magazínu o něm prý kdysi prohlásil, že kdyby Smith ještě žil, byl by to rozhodně on, kdo by navrhl inaugurační oblek pro Baracka Obamu.

Bývalému kreativnímu řediteli Burberry Christopheru Baileymu se povedla velká věc: to on měl největší zásluhu na znovuzrození tohoto tradičního britského módního domu. S touto rolí se rozloučil ve velkolepém stylu: jeho kolekce na sezonu podzim–zima 2018/2019 se inspirovala queer mládeží a výtěžek z prodeje duhových modelů putoval na konta charitativních organizací podporujících LGBTQIA+ komunitu a skupin zaměřených na péči o duševní zdraví. Šlo o příhodnou labutí píseň jedné z nejvýraznějších queer osobností posledních let.

Práce severoirského rodáka Jonathana Andersona byla od samého začátku svědectvím jeho queerness. Výrazné, nekompromisní a velmi často neprvoplánově svůdné modely a také jedinečné a nečekané spolupráce, které se svými značkami vytvářel, jsou toho důkazem. Už od začátku svého působení na pozici kreativního ředitele značky Loewe vtiskl Anderson tomuto tradičnímu španělskému módnímu domu zaměřenému na práci s kůží svou typickou, neokázalou výstřednost. Coby ambasadorku značky jmenoval mimo jiné španělskou trans hudebnici Arcu a vytvořil také kapsulovou kolekci věnovanou drag umělkyni Divine. I v rámci své eponymní značky zpracovává Anderson často queer témata. Nezapomenutelná je třeba jeho limitovaná kolekce věnovaná dílu Toma of Finland, slavného finského výtvarníka, jenž se proslavil provokativními homoerotickými kresbami svalnatých mužů v uniformách a fetišistických oděvech, kterými zásadně ovlivnil moderní gay kulturu a queer emancipaci.

Bez Jeremyho Scotta, který si získal uznání na newyorské Club Kids scéně konce devadesátých a začátku nultých let, by móda byla výrazně méně barevná a o dost nudnější. Narodil se a vyrostl v Kansas City ve státě Missouri a v roce 2013 se stal uměleckým ředitelem značky Moschino, kde dále rozvíjel teatrální vizi, kterou si pečlivě budoval v předchozích letech se svým eponymním brandem. Stojí za kolekcemi, jež si pohrávaly s tematikou BDSM kultury v queer komunitě, proměnil logo McDonald's v extravagantní módní kousek a snažil se tvořit módu, která bude úplně pro všechny.

Dominantní postavení značky Gucci a její schopnost odrážet ducha doby lze částečně přičíst formativní práci Toma Forda, který tomu, že jde o jeden z nejvlivnějších brandů dneška, výraznou měrou dopomohl. Texasan Ford byl odjakživa příznivcem smyslného a dost odvážného odívání, nechtěl však ženy objektifikovat, ale dodávat jim sílu a empowerment. Mimo svou návrhářskou tvorbu přenesl Ford queer příběhy i na filmové plátno, a to zejména svým režijním debutem Single Man z roku 2009, jenž vznikl podle stejnojmenné novely queer spisovatele Christophera Isherwooda.

Další návrhář, jehož začátky jsou spjaté s Club Kids scénou. Barevná umělecká tvorba skotského návrháře Charlese Jeffreyho pro jeho značku Charles Jeffrey Loverboy vytváří vlastní svébytnou queer utopii. Ze všeho, co od založení značky v roce 2016 vytvořil, je jen málo věcí tak působivých jako jeho přehlídka pro sezonu jaro–léto 2021, kterou představil během covidového lockdownu v roce 2020. Pro Vogue Runway Jeffrey uvedl, že tato kolekce měla zachytit jeho queer rodinu v celé její dravé a hravé radosti.

Jen málokterý návrhář může říct, že mu v první řadě na přehlídce seděla královna Alžběta II., ale britský designér Richard Quinn se tím pyšnit může. Panovnice na jeho show pro sezonu podzim–zima 2018/2019 tehdy seděla po boku další královny, samozřejmě té módní, Anny Wintour. Jeho tvorba ovšem oslovuje všechny typy královen, stačí se podívat na fotku výše: to je Bimini, britská drag queen a soutěžící reality show RuPaul’s Drag Race UK. Quinnova majestátní tvorba jí, jak je vidět, neskutečně sluší. Coby queer muž Quinn často poukazuje na to, že by rád tvořil pro různé společenské vrstvy a všechny typy lidí, jeho slovy: „Tvořím pro každého – muže, ženy i kohokoli, kdo se identifikuje jinak.“

Newyorský návrhář Telfar Clemens vešel do širšího povědomí v roce 2020, kdy se nečekaným hitem milovníků a milovnic módy stala jeho „Shopping tote“, kabelka z veganské kůže. Jeho mainstreamový úspěch ovšem nepřišel přes noc, Clemens na něm pracoval roky: svou eponymní značku založil v roce 2004 a má za sebou spolupráce se značkami jako UGG nebo s fastfoodem White Castle. Pro Časopis Gay Times Clemens vysvětlil, že se jeho tvorba zkrátka zrodila z potřeby tvořit sám pro sebe jakožto queer člověka: „Vždycky mě fascinovaly teoretické výhody, které má dámská oblečení oproti pánskému. Když jsem vyrůstal, tak mi ale rodiče dámské věci nedovolovali, a tak jsem si začal šít sám. Proto jsem chtěl mít značku, která je genderless a mluví úplně ke všem, a hlavně k lidem, jako jsem já.“

Jen málokterá módní značka se těší takovému respektu a obdivu ze strany queer komunity jako Versace. Její zakladatel Gianni Versace vyrostl v konzervativní jižní Itálii a z jejích okovů se vymanil právě díky módě – jeho značka byla odvážná, provokativní a hyper-glamour, naprostý opak tehdejšího trendu minimalistických brandů devadesátých let. Poté, co byl v roce 1997 zavražděn, převzala roli umělecké ředitelky jeho mladší sestra Donatella, která bratrovu pochodeň nekompromisní divokosti a dravosti jménem Versace hrdě nesla dál. Tvorba této značky viditelně přenesla queer estetiku do mainstreamu a skutečnost, že ambasadory Versace byli ve své době Madonna, Lady Gaga nebo Elton John, vztah queer publika k tomuto brandu ještě posílil.

Ač o svém soukromém životě nikdy téměř nemluvila, bylo široce přijímáno, že žila se svou dlouholetou partnerkou. S Angelicou „Dickie“ Mommsen svůj život spojila už začátkem osmdesátých let a byly spolu až do smrti Mommsen v roce 2014. Právě Sander, Němka narozená ve čtyřicátých letech, přinesla do módy powedressingu lehkost, jednoduchost a minimalismus, které se plně propsaly do mainstreamových trendů v devadesátých letech. O jejím stylu se často referuje jako o lesbian chic: jde o fluidní, genderless krejčovinu, jejímž středobodem je bílá košile a černé mokasíny. Přísnost v kombinaci s přirozeným sex-appealem silné a sebevědomé ženy byly estetickou vizitkou návrhářky, jejíž odkaz je dodnes mnohými následován.

Lukáš Krnáč má za sebou studium animované tvorby v Ateliéru designu oděvu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Jeho poznávacím znamením jsou barvy, provokace a velká dávka humoru zamíchaného do jednoho balení se společenským komentářem. „S potešením tvorím pre ľudí, ktorí majú radi farby, nechýba im jemne ironický nadhľad a strach byť viditeľní im nič nehovorí. Snažím sa udržať si ľahkosť a vtip aj v rámci tém, ktoré bezprostredne takými nie sú,“ píše se na svém webu. Pro slovenskou značku tenisek Tikoki vytvořil mimo jiné duhový model s nápisem Love. Obléká i tuzemské celebrity, tanečnice, nebojí se být drzý a do svých modelů vždy propašuje svůj jedinečný pohled na současný svět.

Lafitta, návrhář kubánského původu tvořící desítky let v Česku, je výraznou, pro mnohé extravagantní celebritou. Patří ovšem k těm, kteří v českém mainstreamu normalizoval jistý typ queerness. Se svým dlouholetým partnerem Guyem Pasquale Gheysensem žije v bývalé hvězdárně nad Nižborem. Jeho tvorba je extravagantní, blyštivá a sexy. Česká variace na Roberta Cavalliho se nikdy netajila tím, že móda je pro něj především o estetice svůdného luxusu s důrazem na tradiční pojetí ženské elegance s kapkou přehnanosti. Svůj styl ostatně přisuzuje svému latino temperamentu.