Vexed Generation aneb značka, díky které jsme začali nosit cargo kalhoty

Londýn byl na konci osmdesátek plný dospělých pankáčů, smogu a deziluze. Premiér John Major, následovník kontroverzní Margaret Thatcher, ještě umocnil rozhořčení většiny Britů kampaní „back to basic", která oživovala hodnoty pospolitosti a rodinného života. Volání po moderním vedení ani nemohlo být hlasitější. Řešení však posléze nabídla nová tvář britské politiky s hollywoodským úsměvem i energií: Tony Blair obrátil Británii naruby. Nutno dodat, že tak činil v době, kdy se naruby otáčel celý svět. Ve Spojeném království započala proměna veřejného prostoru a z Londýna se stala moderní metropole plná nově nainstalovaných kamerových systémů, dopravních regulací, inovativní infrastruktury i zostřených policejních hlídek.

V labyrintu přestavěných čtvrtí ze skla a oceli, kde navíc stále trochu vřely emoce, byla ostražitost najednou důležitější než kdy dřív, a tak módní tvůrci zareagovali nabídkou oděvů, které upřednostňovaly funkčnost před estetikou. Zpočátku se v módních kolekcích začaly objevovat technické materiály a pak i technické střihy. 

Pomyslnému oděvnímu hnutí výrazně přispěla značka Vexed Generation. Zakladatelé Joe Hunter a Adam Thorp se o módu původně nezajímali. Adam ve skutečnosti zasvětil svá vysokoškolská léta studiu mikrobiologie na Kingston University a Joe zas grafickému designu na Middlesex University. Dohromady je ale přitáhl zájem o vyjádření hodnoty oděvu, která může sahat daleko za jeho vizuální dojem. 

V prvních kolekcích se nechali inspirovat sportovním oblečením a armádní výbavou. Oděvy měly inkorporované kapuce, roušky s filtry a vyrobené byly ze speciálního balistického nylonu nebo měly strategické vycpávky, které zabraňovaly zranění při napadení příslušníky veřejných složek během demonstrací. Calvin Klein o dvojici prohlásil, že jsou britskou verzí Helmuta Langa a svým způsobem tak značka Vexed Generation i působila. Největší peak zažila kolem roku 1998 a 1999. O Hunterovi a Thorpovi se tou dobou psalo takřka všude. Ve Vogue, I-D i Dazed&Confused. „What's behind fashion's obssesion with cargo pants?" zněl začátek textu o Vexed Generation v americké Vogue z roku 2000.

Jejich kolekce fotil Steven Maisel a momentky z přehlídek (nebylo jich sice mnoho, ale i tak se těšily velkému zájmu módních insiderů) se objevovaly na předních stránkách většiny tehdy vycházejících Vogue edic. Jenže s příchodem nového milénia a webové kultury poskytující nové formy masové zábavy se najednou pozornost společnosti obrátila k sexuálně přebujelým kostýmům MTV celebrit a intuitivní módní vize Vexed Generation skončily v zapomnění.  

Až před pěti lety přišel relaunch. „Je tu nová generace, jejíž životní styl je pod útokem a v ohrožení. Naše oblečení je připomínkou toho, že boj zuří dál a přelévá se z generace na generaci," odpověděli tvůrci na otázku, proč se rozhodli znovuobnovit značku v rozhovoru pro on-line magazín Highsnobiety. Jejich střihy i materiály jsou samozřejmě ještě dokonalejší a využívají odtajněné armádní patenty. I přesto, že se značce stále daří, na výsluní jako v roce 1998 už není. Proč? Dnes je totiž jen jednou z několika, přestože kdysi byla úplně první. Nehledě k současným úspěchům se však Vexed Generation nesmazatelně zapsala do módních dějin coby móda určená pro lidi do éry nepokojů.