#VogueCSAtelier: Budoucnost luxusu podle designéra Vojtěcha Lopoura

#VogueCSAteliers jsou tentokrát netradiční, protože se nazaměřujeme na tým tvořící značku, ale jednotlivce. Vojtěcha Lopoura z pražského Podolí si Vogue CS vybrala z mnoha módních návrhářů, kteří se představí na dvoudenní akci WE'RE NEXT, dnešní přehlídka se proto nazývá  „Vojtěch Lopour curated by Vogue CS.“

Vojta se v létě přestěhoval z nizozemského Arnhemu zpět do Prahy, kde má v současné době ateliér ve SmetanaQ. Na červenec a srpen měl jasný program: přesun do nového studia, příprava kolekce pro WE'RE NEXT a prezentace na Czech Design Weeku.

Hudbu k přehlídce vytvořil producent Jan Musil alias The Musa, který v minulosti, stejně jako Vojta, spolupracoval s Janem Černým. Pro oba mladé umělce je specifický futurismus a techničnost práce, zároveň mají oba zkušenost se studentským životem v zahraničí. The Musa dokončil bakalářské studium na BIMM (British and Irish Modern Music Institute) a nyní začíná magisterský ročník na University of West London. 

S producentem The Musa jsme se spojili již minulý rok, v době, kdy jsem hledal producenta pro svoji promoční přehlídku. Napsal jsem mu, načež z toho vzešla skvělá věc, která nejenže splnila všechny moje požadavky, ale dokonce předčila má očekávání. Od té doby jsme v kontaktu a vymýšlíme společné projekty. Navíc jsme si sedli  povahově, ale i tím, že nás baví a inspirují stejné věci nebo reference, a to jak v umění, tak v módě. Okolnost, že máme oba zkušenosti se studiem v zahraničí, jen prohloubila naše spojení a přidala nám konverzační téma. Hudba k přehlídce Musle Memory je vyvrcholením naší spolupráce, a zároveň ukázka toho, co ještě přijde. 

Dříve jsem míval tendence o věcech hodně přemýšlet, ale o to méně jsem tvořil. Naučil jsem se ale, že je důležité přemýšlení občas vypnout a prostě jít tvořit. Nemusím mít vše vymyšlené na 100 %, pro mě je důležité produkovat a ukazovat vizi. Tím samým způsobem nyní nahlížím na svou cestu — začal jsem tvořit pod svým jménem, což je samo o sobě pro mě důležité, budovat svou značku. A pokud se v průběhu času název značky změní, budu to považovat za část procesu své tvorby. Nyní jsem ve stadiu začátku, nastěhoval jsem se do studia, mám webovky a tvořím, konečně. Přehlídka je pro mě krásným velkým startem… Značka se od designérské tvorby liší přístupem. Přerod ve značku, dle mého názoru, začíná, když už tvorba má nějakou formu i produkty, které si zákazníci mohou koupit, a nejde jen zakázkovou tvorbu. Zároveň je k vedení značky důležitý multidimenzionální přístup a větší vize než jen estetická. Značka je mojí velkou ambicí, do které bych se nebál v budoucnu přizvat další talentované lidi. 

Ano, je pravda že hodně věcí stále dělám sám. Velkou podporou je má přítelkyně, která mi pomáhá jak morálně, tak i přímo fyzicky v ateliéru, pomáhá mi zařizovat různé věci. S převážením věcí mi také pomáhá rodina, za což jsem jí velmi vděčný. V Praze mám super zázemí a okruh lidí, na které se mohu s žádostí o pomoc kdykoliv obrátit. V zahraničí to bylo o dost složitější, a to nejvíce s transportem věcí, kdy jsem si vše vozil na kole sem a tam. 

Na ArtEZ jsem narazil, když jsem vybíral školu v Nizozemsku, kde je tato vysoká škola proslulá. Zároveň má prestiž i v pařížských ateliérech. Na 100 % jsem byl rozhodnut jít studovat do zahraničí, tudíž studium v Česku jsem ani nezvažoval. Prioritou pro mě bylo jít do světa, učit se od lidí z oboru a být blíže velkým ateliérům a značkám.

Nandal jsem si toho dost, a nepomohlo tomu ani to, že jsem se začátkem srpna teprve stěhoval do nového ateliéru. Mimo kolekci jsem řešil stánek, instalaci a produkci na Czech Design Week, kde jsem letos poprvé vystavoval. Mám pocit, že srpen měl tak sto dní, a z toho jsem spal čtyři hodiny. Je toho dost — od webovek přes tiskoviny až po samotné hodiny šití a další věci, které ve finále nejsou vidět, ale udělat se musí. Ale mám rád výzvy, jinak bych si toho na sebe tolik neušil.