Celebrity

Fan Bingbing: Ve scénářích vždy hledám silné ženské postavy

Některá srovnání pokulhávají – třeba snažit se najít vhodnou analogii mezi úspěchem v desetimilionovém Česku a 1,4miliardové Číně. Fan Bingbing patří mezi největší herecké hvězdy své generace, která z domácích trháků vykročila i na mezinárodní scénu. Pro Vogue CS ji vyzpovídala herečka a spisovatelka Tereza Srbová.
Foto: Dalong Yang

Ahoj, jak se máš? Co právě děláš?

Ahoj. Jsem pořád v Cannes v mém hotelovém pokoji, zrovna jsem vstávala.

Pane jo, takhle v poledne, o tom si můžu nechat zdát – mě v pět ráno vzbudilo moje miminko. Jak si letos užíváš Cannes? Viděla jsem tě na krásných fotkách z červeného koberce.

Je to ohromné. Děje se tu toho hodně, všechno je vzrušující. Jsem taky nadšená, že se tu setkám se spoustou starých známých z celého světa. Cannes je můj nejoblíbenější festival.
Foto: Dalong Yang

Letos jsi festivalovou scénu obrážela s novým snímkem Green Night. Premiéru měl před pár měsíci na Berlinale. Řekni mi o něm něco.

Green Night je o čínské imigrantce žijící v Soulu, oběti domácího násilí, která despotického manžela nemůže legálně opustit, protože se bojí, že přijde o trvalý pobyt. Na letišti, kde pracuje, se seznámí s bezejmennou ženou se zelenými vlasy, která pašuje drogy – hraje jí Lee Joo‐Young. Místo toho, aby ji nahlásila, se s ní vydá na cestu, což zcela změní její osud. Je to vzrušující a zábavné dobrodružství, které přitom není povrchní.

Co tě na tom příběhu zaujalo?

Viděla jsem předchozí filmy, které Han Shuai režírovala, a ohromily mě. Když jsem se dostala ke scénáři, moc se mi líbil. Ale také mi došlo, že více než polovinu replik budu říkat korejsky. Měla jsem obavu, že to nezvládnu dostatečně dobře, takže jsem opravdu dřela s učitelem korejštiny, abych měla správnou výslovnost. Na mojí roli je složité, že tahle postava svoje pocity silně potlačuje. Působila na mě bázlivě, tak trochu ztraceně a jako by si nebyla jistá, kam se vydat dál.

Jaké to bylo, vidět film poprvé společně s publikem na Berlinale?

Bylo moc dojemné být tam a cítit reakce diváků a zároveň vzpomínat na spoustu detailů z natáčení filmu. Pokaždé je to ohromně bizarní zážitek.

Tímhle snímkem se po pětileté pauze vracíš zpátky k filmu. Jaké bylo vrátit se na plac? Musely to být velké emoce.

Za těch pět let mě oslovovali se spoustou scénářů, ale s ničím jsem nesouzněla, nic se mě hluboko nedotklo, až tenhle projekt. Takže natáčet ho bylo ohromně vzrušující. Mohla jsem do toho dát všechno, což jsem taky udělala.

Co přesně ve scénáři hledáš, když čteš nový materiál?

Obecně se snažím najít něco, co jsem ještě nedělala – nějakou novou výzvu, něco, co jsem si jako herečka ještě nevyzkoušela. A taky hledám silné ženské postavy.

Ve filmu Green Night nehraješ jen silnou postavu – byl to ve všech ohledech projekt v duchu „girl power“. Režisérka, producentka a obě hlavní protagonistky jsou ženy. Změnilo to nějak atmosféru při natáčení?

Byl to ohromný rozdíl – i v nečekaných směrech. Energie na place byla velmi tichá, soustředěná. Nebyly tam žádné hlučné a dominantní hlasy.

Žádná velká ega.

Přesně tak. Ženy navíc každý další krok pečlivě rozmýšlejí. Ženy jsou ohromně puntičkářské, věnují neskutečnou pozornost sebemenším detailům.

Zní to jako hodně bezpečné prostředí. Ovlivnilo to tvůj herecký výkon?

Bez všech těch přehlušujících energií se prostor uvolní pro ty tvůrčí. Člověk pak má víc klid o každé scéně a každé replice mnohem lépe přemýšlet.

Co dlouhá přestávka v hraní? Mělo těch pět let na tvoje dovednosti nějaký vliv? 

Rozhodně ano. Už jen ten rozdíl ve věku – kdo jsem byla tehdy a kým jsem teď – je něco, co tě jako umělkyni přirozeně změní. Zkušenosti, které jsem během těch pěti let získala a které se odehrávaly mimo natáčecí plac – člověk by skoro řekl ve „skutečném světě“ –, mě vnitřně posunuly, zažila jsem nové věci, které jsem pak mohla ve svém herectví uplatnit.

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání Vogue CS, které si můžete koupit na stáncích nebo online ZDE.