I naše oblečení může být jedovaté. Co přesně riskujeme?

Začněme vcelku alarmujícím případem z roku 2018. Značka River Island tehdy zarazila distribuci několika triček a mikin. Ukázalo se totiž, že se v těchto kusech vyskytují nebezpečné hodnoty olova a kadmia. Na americkém trhu se podobný jev, bohužel, objevuje poměrně často.

Evropské předpisy, které mají za úkol kontrolovat chemikálie obsažené v oděvech, jsou, pravda, o něco přísnější. To ale zdaleka neznamená, že máme vyhráno. Díky důraznějším regulím můžeme na webových stránkách Evropské komise najít seznamy potenciálně nebezpečných produktů, avšak velká část hrozeb stále uniká. Názorný příklad? V EU nyní oficiálně platí zakaz používání celkem 22 azobarviv (druh syntetického barviva), avšak studie z roku 2020 našla až 150 vzorků textilu právě s těmito barvivy — a týkalo se to třeba i italského trhu. Přitom se rozhodně nejedná o ojedinělé případy. 

Když novinářka Alden Wicker pracovala na své knize To Dye For: How Toxic Fashion Is Making Us Sick, nechala si na vlastní náklady vypracovat test v hohensteinské laboratoři (ta testuje obsah chemikálií v oblečení, na základě čehož vydává bezpečnostní certifikát Oeko-Tex, pozn. redakce). Výsledek bádání? Laboratoř potvrdila nebezpečné sloučeniny ve spoustě produktů značek, z jejichž sortimentu vybírá takřka každý z nás. Alden však konkrétní společnosti nechtěla jmenovat.

Jen pro představu: pár oranžových lodiček od notoricky známé společnosti produkující a distribuující obuv po celém světě obsahoval formaldehyd, který je karcinogenní, plus dvě rozpouštědla: DMAc a DMF. Sloučeniny mohou být nebezpečné obzvláště pro lidský reprodukční systém a ze Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí na jejich konto zaznívá kritika. „Je známo, že DMF zvyšuje absorpci některých dalších nebezpečných látek.“ Jinými slovy — potenciál nebezpečí se v kombinaci s jinými chemikáliemi ještě zvyšuje.

A co je nejhorší, z rizika ohrožení nejsou vyjmuti ani ti nejmenší. Zpráva z Institutu Silent Spring nedávno zveřejnila fakt, že 18 % všech dětských produktů, které prošly jeho testem (včetně těch, které byly označeny jako odolné vůči skvrnám, vodě, nebo dokonce jako „netoxické“ či „šetrné k životnímu prostředí“) obsahovaly karcinogenní látky a hormony známé jako PFAS. 

Publicistka Alden Wicker si však myslí, že pozadí kauz je ještě kalnější než znečištěné asijské řeky. Ačkoli Evropská unie zvažovala zákaz tisíců nebezpečných látek, na začátku července z kuloárů prosákly informace, že pod tlakem lobbistů z chemického průmyslu politici v Bruselu z přísnosti regulí výrazně ustoupili.

Nepříznivou bilanci naštěstí vylepšují značky, které si daly tu práci, aby ze svého složení nebezpečné chemikálie odstranily. Příklad? Organizace ZDHC (zkratka pro Zero Discharge of Hazardous Chemicals) vznikla v roce 2011 jako průmyslové partnerství velkých značek, které dedikují tvrdé podmínky ve využívání chemie pro sebe i celý dodavatelský řetězec. 

Co je však evidentní, řádný chemický management bohužel není v módě. Podle Fashion Transparency Index 2023, který dává každoročně dohromady mezinárodní iniciativa Fashion Revolution, chemické složení svých produktů zveřejňuje jen polovina z celkem 250 největších módních značek (a započítávají se i nejvyšší patra módního průmyslu). Vzhledem k intimnímu vztahu, který se svým oblečením máme, jsou výše uvedené poznatky — přinejmenším — šokující. Náš požadavek by pro to měl znít jasně: zbavte nás chemikálií!