Nostalgie po devadesátkách je pro módní svět stále neodolatelná. Ale kam se poděla budoucnost?

Před deseti lety, při spuštění Vogue Runway, publikovala americká edice Vogue sérii článků o devadesátkách. Sarah Mower tehdy rozebírala trvalý vliv Helmuta Langa, Lynn Yaeger napsala ódu na grunge a Luke Leitch se podělil o vzpomínky na pánskou módu této dekády (včetně tipů na výprodeje Maharishi). V roce 2015 působila móda předinternetové éry svěže a nově, návrat k ní se zdál inspirativní.

Sarah Mower popsala jednoduchou matematiku: „Stačí vzít aktuální rok – 2015 – a odečíst 25 (věk nastupujících návrhářů). Výsledek: 1990, samozřejmě!“ Jenže někde mezi tehdy a dnes se nostalgie stala nejen krátkodobým rozmarem, ale proměnila se ve výchozí mód bytí – jak v módě, tak i v celé kultuře. Stačí rychlý pohled na trendy pro podzim 2025: od chic stylu inspirovaného filmem Pracující dívka z 80. let až po návrat indie sleaze z počátku nového tisíciletí. Ale devadesátky vládnou – a s novými kreativními řediteli u Gucci, Versace a Maison Margiela, tedy u značek, které byly v devadesátkách na vrcholu, je jasné, že zůstanou ještě dlouho.

Není pochyb o tom, že právě systém heritage značek je hlavní příčinou pocitu, že se móda točí v kruhu. Kódy značek vzniklé v devadesátých letech se neustále reinterpretují a oživují. Stejně silně za to ale může samotný internet – od Pinterestu po Tumblr. Jak už v roce 2011 napsal Kurt Andersen ve Vanity Fair: „Protože dnes máme okamžitý přístup ke každému starému obrazu a zvuku, budoucnost je tu – a celá je o snění o minulosti.“

A skutečně: zatímco v jiných oblastech kultury se znovuoživování starých forem stalo běžným – pokračování rodila prequely, rozpady Fleetwood Mac se v roce 2020 změnily v broadwayské muzikály a televizní minisérie – ve světě módy se tato formule stala ještě zřetelnější. Rok 2018 přinesl reedice u Versace, kde Donatella připomněla 20. výročí smrti svého bratra Gianniho návratem do archivu, i u Marca Jacobse, jenž čtvrt století po své převratné grunge kolekci pro Perry Ellis uvedl Grunge Redux.

Marc Jacobs byl dlouho proslulý svými dramatickými obraty: jednu sezonu anti-puritánští poutníci, další mods po vzoru Edie Sedgwick a pak looky jako vystřižené z filmu Klute s Jane Fondou. Po návratu na scénu po pandemii však sází na konzistenci – ovšem jen v té nejexcentričtější a nejpřehnanější podobě. A není sám. Zatímco dříve módní komentátoři vyžadovali změnu a nový vítr, dnes oslavují DNA značek a jejich kódy. Ty mají přitahovat a udržovat zákazníky, jejichž pozornost je roztříštěná mezi nespočet podnětů.

Letos v Benátkách bude mít premiéru dokument Sofie Coppoly o Marcovi Jacobsovi, Marc by Sofia. Na podzim pak vychází kniha The Nineties x Anna Sui. A když se podíváme ještě dále: Luca Guadagnino připravuje projekt inspirovaný Americkým psychopatem. Navíc jste už možná slyšeli i o chystaném reunion turné Oasis.

Nostalgie tu očividně zůstane. Internet nezmizí. Ale možná nastal čas k tomu se z jejich sevření vymanit. Helmut Lang, muž, jehož vliv je dodnes citován, je mimo módní scénu už stejně dlouho, jako na ní působil – a právě to je podstatné: šel dál. Neměli bychom i my? Zatímco umělá inteligence prostupuje všechny aspekty našeho života – obzvlášť ty online – budoucnost netrpělivě klepe na dveře. A bude divná. Móda by neměla působit povědomě.