Ambiciózní inovátor. Jak se Jonathan Anderson stal kreativním ředitelem módního domu Dior

Byl to okamžik, který obletěl svět. Jonathan Anderson přichází na přehlídkové molo, vytvořené v pařížském Hôtel des Invalides. Je soustředěný, duchem téměř nepřítomný, ale najednou zahlédne Donatellu Versace. Neodolá, usměje se, dojme se a padne jí do náruče. Úzký kruh pozvaných hostů tleská. Tleskám i já – a s námi tisíce diváků po celém světě. Tato scéna se odehrála 27. června 2025, těsně po Andersonově první přehlídce pro Dior, přesněji řečeno pro Dior Men. Tento nový začátek je zároveň symbolickým uzavřením kruhu. Donatella Versace totiž patří mezi ty, kterým Anderson vděčí za raketový start své kariéry. I když se v módě objevil tak trochu odnikud, vystoupal vzhůru neuvěřitelně rychle.

Přestože se na první pohled zdá, že toho nemají moc společného, spojil je jeden profesní moment. V roce 2013 společně navrhli kolekci pro Versus Versace, nižší značku italského módního domu. Zpočátku Donatella Versace jeho unisex módě s podivnými proporcemi, inspirované grungem a současným uměním nerozuměla. Přesvědčila ji ale Andersonova rostoucí popularita – díky podpoře British Fashion Council se už dvakrát představil na londýnském fashion weeku, stal se součástí inkubátoru On and Off, prodával své věci v obchodních domech Selfridges i Liberty, stejně jako online na platformě Oki-ni zaměřené na avantgardní pánskou módu. Navrhl bestsellerovou kapsulovou kolekci pro tehdy velmi populární značku Topshop a vedl značku spodního prádla Sunspel. Skepticismus se brzy proměnil v obdiv a Donatella se stala jeho nejhlasitější zastánkyní. „Anderson je génius,“ opakovala často – a slyšeli to přesně ti, kteří měli.

Při jeho debutové přehlídce pro Dior mu samozřejmě nefandila jen Donatella. Do pařížské Invalidovny dorazili i Glenn Martens (Maison Margiela), Pierpaolo Piccioli (Balenciaga), Chemena Kamali (Chloé), Simon Porte Jacquemus, Stefano Pilati a návrhářské duo Jack McCollough a Lazaro Hernandez. Právě oni přebírají po Andersonovi kreativní vedení Loewe – a budou muset překonat laťku, která byla nasazena opravdu vysoko.

Anderson nastoupil do Loewe roku 2013. Bernard Arnault, který značku koupil v roce 1996, už v ni tehdy téměř nevěřil. Léta se ji snažil prodat. Zdálo se, že své úsilí vzdal v roce 2007, kdy přivedl Stuarta Veverse, aby brandu dodal nový impuls. Nepomohlo to. Značka byla dvacet let ztrátová, i když šlo o relativně malé částky vzhledem k její velikosti. Jedinou šancí bylo přivést někoho mladého, nekonvenčního a ambiciózního. A tak se stalo, že se na scéně objevil ani ne třicetiletý Anderson. Jeho debut v roce 2014 bylo zjevení. Již o rok později představil kabelku Puzzle – a stal se z ní nejprodávanější doplněk v historii Loewe.

Anderson proměnil Loewe v laboratoř kreativity. Každá kolekce měla nějaký svůj hit od pixelových svetrů po kabelku připomínající porcelánovou vázu z 18. století. Každý detail, ať butiky plné řemeslné práce, nebo nové vůně, nesl jeho rukopis. Loewe se pod jeho vedením opět stala značkou, o níž se mluví.

Vždy hledal výzvy. Měl se stát hercem, ale při studiu na The Juilliard School zjistil, že ho víc než jeviště přitahuje zákulisí a kostýmy. Pracoval v pánském módním obchodě, kde objevil svůj talent na stylování módy. Později se stal vizuálním merchandiserem v butiku Prady a následně studoval na College of Fashion.

Od skupiny LVMH přijal nabídku s podmínkami. Dostal pozici kreativního ředitele Loewe, ale zároveň prodal konsorciu podíl ve své vlastní značce. Rychle nastolil nový řád včetně nového konceptu butiků plných řemeslných a uměleckých objektů. Jeho debutová přehlídka v červnu 2014 sklidila obrovský úspěch. Do dnešního dne zůstávají šaty s volně přišitými koženými panely, kalhoty s pásky připomínajícími bojové kimono nebo svetříky s geometrickými aplikacemi neobyčejně moderními. A v roce 2015 přišel s kabelkou Puzzle – modelem, který se stal nejvýraznějším a nejprodávanějším doplňkem v historii značky. Vznikl ve stovkách iterací včetně limitovaných.

Čím déle u Loewe pracoval, tím víc překvapoval. Každá z jednadvaceti přehlídek přinesla nový wow efekt – svetr imitující pixelovaný displej, šortky připomínající plastelínu, korálkovou kabelku připomínající barokní vázu na chřest, top ve tvaru květu anturie nebo podpatky připomínající prasklé balonky či skořápky vajec. To ale zdaleka není vše, Anderson uváděl na trh parfémy a svíčky inspirované zeleninovou zahradou, do kampaní umisťoval muchomůrky, pěstitele cuket i scény ze školních soutěží v literatuře. Daniel Craiga, který se proslavil rolí Jamese Bonda, oblékal do přiléhavých svetříků a kulatých brýlí. Craig se objevil v kampani Loewe po roli ve filmu Queer od Luky Guadagnina, ke kterému Anderson navrhoval kostýmy – filmové umění miluje dodnes.

Odvaha mu přinášela uznání. V roce 2013 představil ve své značce přelomovou pánskou kolekci s šortkami připomínajícími šaty, topy bez ramínek, smyslnou a minimalistickou v materiálu i proporcích. Stal se prvním návrhářem, který získal dvě ocenění British Fashion Council zároveň – za dámskou i pánskou módu.

Nadšení pro budoucnost ho pojí s Christianem Diorem. „Chtěl jsem vytvořit značku, kde bude bez výjimky vše nové,“ napsal Dior deset let po svém debutu v autobiografii Dior by Dior. Anderson ji od chvíle, kdy získal práci u Diora, studoval se stejnou pečlivostí, s jakou přistupoval k novým kolekcím. Vzor z obálky knihy zopakoval na vyšívané tašce Book Tote, Diorem hlásané porušování konvencí techniky a formy pojal doslova.

Ikonické dámské sako Bar převedl do pánského střihu z irského donegalského tvídu, cargo šortky přetvořil do siluety archivních šatů Delft a Cigale, francouzské vojenské uniformy z 20. let 18. století proměnil v hedvábné vesty a proužkované boxerky. Látky na kabáty utkal s metalickými vlákny – výsledná cena modelu přesáhla 200 tisíc eur. Se svým týmem navrhl zcela nové knoflíky, cedulky i materiály.

Někteří se ptají, zda má sílu v tomto tempu pokračovat. V následujících dvanácti měsících ho čeká osmnáct kolekcí. Dior ale není jeho jedinou prací – od roku 2017 navrhuje také speciální kolekce pro Uniqlo. „Je zrozený pro tohle tempo,“ komentovala to módní novinářka Susie Bubble. Zdá se, že mu skutečně proudí v žilách nové palivo. V září 2024 oslavil čtyřicáté narozeniny a veřejně prohlásil, že potřebuje nové profesní výzvy. Ideálně obrovské.

Skeptiky uklidňují jeho spolupracovníci. Podle nich je Andersonovou hlavní povahovou vlastností ambice. Má jasnou vizi, chápe značku, umí vyprávět příběh i sledovat čísla. Chce jít výš – a každého, pro koho tvoří, bere s sebou.

Jonathan Anderson v Dioru? To není jen další kapitola. Je to nová módní revoluce.