Hodně štěstí, zdraví

Jídlo může být lék, a zároveň jed. Je to palivo pro naše tělo. Pro mě osobně představuje celoživotní téma. Jako malá jsem jídlo milovala, v dospívání nesnášela — a teď můžu říct — že spolu máme poměrně zdravý vztah. Cesta to však nebyla krátká, a už vůbec ne snadná. A tak se přese všechny možné experimenty nacházím v období, kdy chci s ostatními sdílet, co mi pomohlo k tomu cítit se tak, jak se cítím dnes. Tedy nejlépe, jak jsem se za poslední čtvrtstoletí cítila. Již téměř devět let se stravuju rostlinně. I moje lékařka je přesvědčena, že to jde: že můžu mít dostatečný přísun bílkovin, ukázkový krevní obraz, a dokonce vyšší množství železa než konvenčně se stravující člověk. Je však potřeba dodat, že mluvím z vlastní zkušenosti s vlastním tělem, medicínské vzdělání nemám, proto, prosím, berte má slova jako inspiraci.

Pakliže se stravujete vegansky, je ještě o něco důležitější zaměřit se na složení jednotlivých pokrmů, než když jíte všechno. A také ne vše veganské je automaticky zdravé (či nezdravé). Podrobnější pravidla, která se mi osvědčila, najdete zde:

V našem těle budují, staví, opravují. Jejich cennými zdroji v rostlinné říši jsou luštěniny. Určitě jste ale slyšeli také o tom, že sója je špatná. Zapomeňte na to. Sóji se bát nemusíme, ba naopak. Je to jediná luštěnina, která je zdrojem plnohodnotné bílkoviny, srovnatelné s tou živočišnou. Pojí se s ní také fámy o přemíře fytoestrogenů, které při její konzumaci škodí tělu, především mužům. Ne, nikomu z ní nenarostou větší prsa, i tohle bylo vyvráceno. Co je ale dobré vědět, je fakt, že je ji lepší konzumovat fermentovanou (tempeh, miso, natto) — není to ovšem nutné.

A abychom z luštěnin získali vyvážený obsah esenciálních aminokyselin, měli bychom je konzumovat v kombinaci s obilovinami nebo brambory. Tak zní klíčové pravidlo pro rostlinné stravování. Důkazem funkčnosti jsou tradiční světové kuchyně. Například v Mexiku připravují fazole s kukuřicí či rýží, Arabové podávají hummus s pitou, v naší československé kuchyni se tradičně vařila čočka s chlebem nebo hrách s kroupami. Italské pasta e ceci kombinují těstoviny s cizrnou, indická či africká čočka se podává s plackami z obilovin. Pro mě samotnou je však zásadní toto pravidlo aplikovat pro první jídlo dne: Ke kváskovému chlebu si připravím salát s luštěninou, zatímco do granoly nebo ovesné kaše vmíchám sójový jogurt. Nemusíte se ani bát nadýmání, pakliže se luštěniny naučíte správně připravovat. Mě to naučila šéfkuchařka Jana Jelić. A její rady, které vám teď chci předat? Luštěniny namáčejte alespoň dvanáct hodin před použitím, v trojnásobném množství vody. Následně vodu slijte a luštěniny pořádně propláchněte. Zalijte je studenou vodou — tak akorát — a vařte s mořskou řasou kombu (mimochodem, ta je skvělá při onemocnění štítné žlázy). Nezapomeňte ani na to, že luštěninám vyhovuje pomalý, mírný var. Po uvaření je sceďte a nechte vychladnout. V pokojové teplotě by však neměly zůstat déle než čtyři hodiny.

Můj lékař čínské medicíny mi přitom klade na srdce, že jakožto rostlinně se stravující člověk bych měla jíst houby klidně každý den. Vedle vlákniny totiž obsahují také vysoké množství bílkovin a jsou zdrojem vitaminu B12, jehož hladinu by si měl hlídat nejen každý vegan (ani průmyslově chovaná zvířata totiž nemají B12 dost a je jim podáván uměle).

Nejlépe funguji na jednoduché a „opravdové“ stravě. Podle mé blízké kamarádky, nutriční poradkyně, je to navíc jediný smysluplný a dlouhodobě udržitelný směr. Ve svém jídelníčku co nejvíce eliminuji vysoce zpracované potraviny, které můžou narušovat hormonální rovnováhu v těle a jsou často spojovány s civilizačními chorobami, jako je třeba obezita. A mám také zkušenost, že mne jídla připravená z prvosurovin lépe a na delší dobu zasytí. O chuti ani nemluvě, omáčka z rajčat od pana Králíčka je zkrátka něco úplně jiného než ta, kterou koupíte v plechu v supermarketu.

Kvalita surovin je klíčová, bohužel ne všudypřítomná. Složitým zpracováním suroviny totiž ztrácejí zásadní živiny. Ze zpracované stravy nejsme schopni přijímat všechny důležité složky nezbytné pro správnou funkci všech orgánů. Některé vitaminy a minerály je v dnešní době suplementovat nutné. Každý rok si proto nechávám dělat krevní obraz, abych věděla, kterých esenciálních minerálů a vitaminů mám dostatek, a které naopak potřebuji doplnit. Doporučuji zaměřit se na B12, D3, K2 a hořčík.

Jedním z velkých témat rostlinné stravy je také zdroj omega-3 mastných kyselin, které vykonávají v lidském těle mnoho funkcí. Podporují činnost srdce, mají vliv na funkci mozku i zrak. Jejich rostlinným zdrojem jsou například chia anebo čerstvě drcená lněná semínka. Když nezapomenu, dám si přes den lžíci lněného oleje, který musí být v lednici. Na trhu však lze nalézt celou řadu omega-3 určených pro vegany. Většinou se jedná o koncentrovaný a skvěle vstřebatelný zdroj kyselin DHA a EPA z mořských řas. Je to sice dražší, ale snazší záležitost (a pravděpodobně i účinnější cesta než drtit len).

Za bezkonkurenční zdroj minerálů platí i mořské řasy. Já je nejvíce spojuji s jódem, který má pozitivní vliv na funkci štítné žlázy. Obsahují také hořčík, zinek, vápník i železo. Do jídelníčku je můžete zařadit poměrně snadno. Veškeré luštěniny vařím s řasou kombu. Nori můžete pořídit ve formě vloček. Ty využívám jako posypku na rýži, anebo je přidávám do různých luštěninových placiček. Z řasy wakame připravuji malý přílohový salátek. K již namočené řase přidávám sójovou omáčku, rýžový ocet a sezamový olej. Skvěle chutná také v kombinaci s okurkou, čerstvým zázvorem a opraženým sezamem.

Říká se, že střevo je náš druhý mozek. Nebo také, že zdravé střevo je základem všeho. A vědkyně Barbara Paldus vysvětluje propojení lidského mozku, střeva a kůže. Pro tuto spojku mozek - střevo - kůže se snažím dělat maximum, protože třetím rokem bojuji s akné. A vzhledem k tomu, že je kůže oknem našeho zdraví, vsázím na výživu střevního mikrobiomu. Důležitá je v tomto směru vláknina a probiotika. Fermentované produkty si proto dopřávám každý den. Kimchi nebo kysané zelí, rostlinné jogurty nebo kefíry, kombuchu nebo řepný či zelný kvas. Spoustu z těchto potravin je jednoduché připravit si vlastnoručně doma.

Na závěr bych se s vámi ráda podělila o svoje „comfort“ či „safe“ food, které bych mohla jíst každý den, každou sezonu. Není složité na přípravu a je velmi variabilní. Luštěniny, bylinky a zeleninu zvolte podle chuti nebo aktuálním obsahu své lednice. A samozřejmě podle toho, jakou zeleninu najdete na trhu. Základem je quinoa, která, podobně jako sója, obsahuje kompletní spektrum aminokyselin, pročež měla být i potravinou kosmonautů NASA.

Ředkvičky naložte alespoň den předem. V lednici vydrží dva týdny, takže si jich připravte rovnou zásobu. Jablečný ocet a vodu v poměru 1:1 přiveďte k varu, přidejte lžíci soli a cukru nebo řepného sirupu. Nálevem přelijte nakrájené ředkvičky, nechte vychladnout a skladujte v lednici.

Ve vroucí vodě uvařte quinou, slijte ji a propláchněte studenou vodou. Připravte chřest a nasekejte pažitku. V míse smíchejte salát, chřest, ředkvičky i se lžící nálevu, cizrnu nebo fazole a pažitku. Přidejte olivový olej, šťávu z citronu a sůl. Důkladně promíchejte a dochuťte. Na závěr přidejte slanou granolu.

PS: Klíčová je vytrvalost a konzistentnost. Buďte zdrávi.