Optimismus se dát naučit (i bez toxické pozitivity)

S pozitivním přístupem se člověk rodí, ale také si ho vytváří. I když by bylo pohodlné se držet myšlenky, že osobnost je téměř neměnný genetický rys, dobrá zpráva zní, že není úplně předurčena od narození. A není ani neměnná. „Charakter se během života vyvíjí. Existují biologické i zděděné faktory, které ho ovlivňují, např. funkce spojené s neurotransmitery, jako je serotonin,“ uvádí Anna Siera, psycholožka, sexuoložka a spolupracovnice meditační platformy Petit BamBou. Psycholožka Pilar Guerra poznamenává, že i když si od narození s sebou neseme genetickou zátěž (v podobě základů osobnosti), která nás ovlivňuje a která spolu s učením a rodinnými vzorci chování, životními zážitky, a dokonce i historickým kontextem formuje náš charakter, pořád máme v dospělosti možnost vypěstovat si pozitivní přístup k životu. „Volba je možná; pozitivní a negativní myšlení, to jsou dva póly nekonečna. Můžete si vybrat ze všech možných způsobů myšlení. Změnit se vyžaduje práci, ale také to můžete brát jako dar, který vám ukáže novou cestu,“ dodává odbornice.

Změna našeho vnitřního nastavení vyžaduje změnit i vnitřní jazyk a styl, jakým přijímáme a interpretujeme si pro sebe realitu. Skutečnost, zda vidíme sklenici jako napůl plnou, nebo napůl prázdnou, závisí na práci nás samých se sebou víc, než si myslíme. „Jde o to, abychom se sami vychovávali, restrukturalizovali své vnitřní dialogy a pozorovali, kam míří: jestli k negativní straně, nebo naopak k pozitivnímu pólu, který je odlehčený a ne tak vyhrocený,“ říká Guerra. Být optimistou v těžkých dobách představuje velkou výzvu. Ale když se zaměříme na rozvoj sebedůvěry a sebeúcty, pomůže nám zvrátit ty vzorce z dětství, rodiny a výchovy, které tolik poznamenávají osobnost. Pozitivita je duševní postoj. A na jeho rozvoji se pracuje tak, že se učíme zvládat myšlenky a emoce. „Optimističtí lidé vyvíjejí delší kognitivní proces. Rozpoznávají negativa, ale zároveň je jejich postoj povzbuzuje, aby pokračovali a nezůstávali na jednom místě zabráni do problému. Jdou dál a hledají řešení. Prohlédnou si i druhou stranu mince a tím i její možnosti," poznamenává Sierra. „I když se věci zdají být špatné a bezvýchodné, dokážete tak zvládnout zážitky, které vám působí bolest, a proměnit je v prožitky, které nebudete hodnotit jako dobré nebo špatné. Prostě je budete chápat jako součást života," uvádí Guerra.

Abychom dosáhli tohoto bodu, je třeba vynaložit úsilí, které nám pomůže interpretovat události bez omezujících či iracionálních přesvědčení. „Představy, které nás omezují, mají co do činění s naší neschopností rozlišit mezi potřebami a touhami. Potřeby, pokud nejsou uspokojeny, způsobují frustraci. Pokud nejsou uspokojeny touhy, nevyvolávají pesimismus, protože je nepovažujeme za nezbytné. Postoj ke sklenici, která je napůl plná místo napůl prázdná, je také něco, co můžeme volit. Můžete se zaměřit na to, co již máte, a ne na to, co vám chybí. Vyhnete se tak tendencím konzumovat pouze uspokojující zážitky místo toho, abyste se považovali za kompletní bytosti, které se spolupodílí na životě se všemi jeho světlými i stinnými stránkami," dodává Guerra. „Není možné být permanentně šťastný, ale to optimističtí lidé moc dobře chápou,“ vysvětluje Sierra. „Smutek je nevyhnutelnou součástí a cestou k prožití radosti v budoucnu.“

Pozitivní přístup vytváří pohodu. I negativní myšlení, jak poznamenává odbornice z Petit BamBou, má vedlejší účinky, které sice slouží jako výmluva, ale také vytváří komfortní zónu. „Pasování se do role oběti a ukazování se v tomto světle (i když obětí ve skutečnosti nejsme), také přináší pocit komfortu. Ten často pak vede k tomu, že se vyhýbáme změnám, protože se cítíme v ochranné bublině. Proto je poměrně obtížné vystoupit z role ‚všechno špatné se děje jenom mně‘. Ne vždy se nám chce udělat ten krok, kterým bychom unikli negativitě,“ dodává. „Posun směrem k pozitivnímu myšlení je však možný, a dokonce nutný. Znamená to např. vyhýbat se zobecňování a extrémním postojům, rozlišovat mezi katastrofami a neúspěchy a být si jisti, že si můžeme vybrat způsob, jakým budeme myslet," říká Guerra. „Musíme si uvědomit, že když nějakým věcem věříme, ještě to neznamená, že jde o skutečnost. Znamená to umístit své vlastní interpretace reality do určité karantény a ptát se sami sebe, jestli máme skutečné důkazy pro své myšlenky. Znamená to také posoudit, zda nás daný postoj přibližuje nebo vzdaluje tomu, čeho můžeme dosáhnout. Zda je pro nás užitečný," vysvětluje Pilar Conde, psycholožka a ředitelka společnosti Origen.

Podpora kreativity podle Guerry také představuje dobrého pomocníka při hledání řešení, jak se „vyhnout mentálním blokádám, které vedou k pesimismu". Podle Marty Calderero, profesorky psychologie na Universitat Oberta de Catalunya, je při tomto tréninku důležité identifikovat své vlastní silné stránky, aby bylo možné sebevědomě čelit výzvám a odstranit bloky, které si člověk sám vytvořil. „Soustředění se na přítomnost a vyjadřování vděčnosti pomáhá zaměřit pozornost na všechny dobré věci, které se dějí, takže mozek vnímá všechny dobré věci ve vašem životě. Péče a budování vztahů, které umocňují dobré emoce, umožňuje náš vitální růst. Mozek si díky němu pozitivněji přeformuluje realitu," dodává. „Koneckonců," uzavírá Sierra, „realita je subjektivní a je také vykonstruovaná. Budujme si takovou, která nám přináší největší užitek a je v souladu se štěstím našeho okolí.“