Longevity Fixation Syndrome: Když se snaha o dlouhý život promění v nekonečný stres

Longevity neboli cesta k dlouhověkosti je nyní trendem. Vznikají nové a nové kliniky s tímto zaměřením, stále více odborníků se jí zabývá a klientela roste. Kdo by se nechtěl dožít vysokého věku, mít energii, zdraví a elán? Vše ovlivňuje i skvělý marketing, který slibuje, že když dodržíme disciplínu, změníme návyky a ovládneme všechny moderní hacky, můžeme proces stárnutí minimálně zpomalit. Zní to sice skvěle, jenže pro náš pro mozek to může být stres a cesta do nekonečné smyčky. 

Proto se nyní můžeme setkat s pojmem longevity fixation syndrome neboli syndromem fixace na dlouhověkost. Jedné se o moment, kdy se touha po dlouhém a zdravém životě změní z radosti v úzkost. Psycholožka Jana Krejzová k tomu říká: „V praxi se sice s tímto tématem setkávám jenom okrajově, ale zato na sociálních sítích, v rámci různých populárně-naučných konferencí a podcastů ho vidím poměrně často. Nejedná se o oficiální diagnózu, ale kdybychom hledali psychologický výklad, řekla bych, že se jedná se o nějaké bilancování mezi přijetím zodpovědnosti za svůj život a zdraví (což je fajn!) a zároveň potřebou kontroly nad ničím menším, než je stáří a smrt.“

Nemáme věšteckou kouli a nedokážeme dopředu říct, jak bude vypadat naše stáří. Nevíme, čeho můžeme obsesivní touhou po co nejzdravějším žití dosáhnout. A právě z důvodu této nejistoty může dojít ke zlomu. „Zdravý životní styl je v pořádku. Ale pokud se bavíme o extrémní snaze o kontrolu nad svým zdravím, která okupuje naši hlavu většinu času každého dne, pak s porušením těchto zásad přichází úzkost. Můžeme se snadno dostat do začarovaného kruhu. Zajímavé je, že často klienti nepřicházejí do ordinací a k terapeutům kvůli svým nejhorším vlastnostem, ale kvůli těm nejlepším,“ vysvětluje psycholožka. 

A to je podle ní zásadní myšlenka, protože jde často o věci, kterých se nechceme vzdávat, ale zároveň nás vystavují obrovskému tlaku a úzkosti. „Je v pořádku držet si věci, které máme rádi a které nám dobře slouží, ale zároveň bych u sebe zkusila zmapovat, kolik energie a času mi zabere plánování mého pojetí zdravého života, kolik času přemýšlím o tématech spojených se zdravím, co ve mně vyvolává myšlenka, že bychom se měli nějaké části či celého způsobu života vzdát,“ říká. Cílem není se vzdát cesty k dlouhému a zdravému životu, ale nasměrovat se tak, aby nám tento přístup sloužil. Když pochybujete, zeptejte se třeba svých přátel na jejich pohled na věc nebo vyhledejte psychologickou konzultaci.

Specifickou kapitolou jsou nejrůznější high-tech nositelná zařízení (hodinky, prsteny apod.) a intepretace biometrických dat, která tato zařízení zaznamenávají. Lékařka Alica Szabó, která se specializuje na celostní a funkční medicínu, z Yes Age Longevity Clinic, potvrzuje, že fixace na čísla není výjimečná. „Velmi často se s tímto fenoménem setkávám zejména u mužů nebo na výkon orientovaných žen. Biometrická zařízení sama o sobě nejsou nijak škodlivá. Jen je zapotřebí je používat rozumně. Mají být pomůckou, nikoli cílem, který určuje, například kolik a jak si zaběhám, zaplavu, zajezdím na kole. V případě, že jediné, na co se fixuji v průběhu pohybové aktivity, jsou všechny možné měřitelné hodnoty, zcela se vytrácí prostá radost ze sportu a z bytí ,tady a teď'. Naopak zvyšuje úzkost a pocit selhání, pokud se něco ,nepovede' podle očekávání,“ vysvětluje odbornice. 

„Při přehnaném sledování biometrických zařízení například u sportu se stává, že se uvolňuje více hormonů stresu než endorfinů. Práce s takovým klientem pak začíná měřením hladin především kortizolu a dalších parametrů v krvi, detailním pohovorem týkajícím se spánku, stravování a odpočinku, dále měřením na přístrojích, které ukazují, jak tělo zvládá stres, a poté se domluvíme na individuální terapii. Ta obvykle spočívá v kombinaci vhodných suplementů, infuzí, případně využitím přístrojů určených pro hlubokou regeneraci a v psychoterapii zaměřené na vnitřní motivaci."

Extrém ale nemusí mít jen podobu dat. Někdy jde o posedlost vzhledem, jindy se může jednat třeba o strach z chronických nemocí. „Jedná se například o cukrovku, Alzheimera anebo obavy z onkologických onemocnění. Jsou lidé, kteří investují téměř všechen svůj čas, energii a dost peněz do toho, jak vypadají,“ říká ze své zkušenosti Alica Szabó. A jak z toho ven? Možná překvapivě jednoduše: přijmout, že stárnutí je přirozenou součástí života, což neznamená rezignovat na zdravý životní styl, ale podporovat jeho funkčnost. Tedy ovlivňovat to, co lze, a snažit se svůj život prožít co nejdéle v co nejvyšší kvalitě. Dlouhověkost totiž není o číslech, ale kvalitě, a to je podstatný rozdíl. „Myslím se, že jakékoli extrémy v životě nejsou pro normální zdravé lidi z dlouhodobého hlediska prospěšné. V každém případě nulová disciplína je totiž také extrém, a pro ten platí předchozí věta úplně stejně,“ dodává lékařka. 

Z hlediska psychiky může k syndromu fixace na dlouhověkost příspívat dnešní nejistá doba, kdy jsme obklopeni náročnými politickými, ekonomickými, environmentálními situacemi i válkou. „V takových momentech je přirozené hledat cesty, jak získat nad světem a svým životem větší kontrolu. V populaci je vidět významný nárůst duševních obtíží, často spojených z úzkostí, tedy se zvyšuje i potřeba hledat mechanismy, jak se uklidnit. A mít nad věcmi kontrolu je opravdu klíčový faktor," vysvětluje zase psycholožka Krejzová. 

Tuhle potřebu má sice každý, ale zároveň se jedná o jiné životní příběhy, které vedou jinými směry, jak tenhle pocit klidu a kontroly nad životem získávat. „Zkuste se tak ptát, jak vlastně tenhle divoký a chaotický svět plný nejistoty zvládají naši blízcí, co jim pomáhá nacházet ve světě klid, radost, bezpečí, dobro… A pokud cítíte, že je toho na nás aktuálně opravdu moc, nebojme si říct o pomoc a podporu,“ radí odbornice. A tak je možná tedy skutečným biohackem cesta pustit snahu o kontrolu nad věcmi, nad kterými ji nikdy mít nebudeme. A místo honby za dokonalým grafem si občas dovolit obyčejný, nedokonalý, ale hezky prožitý den.