Lipedém není celulitida. Tichá nemoc ženských nohou, na kterou dieta nefunguje

Mluví se o něm stále žalostně málo a je nejvyšší čas změnit kurz. Jak vysvětluje Lipedema Foundation, lipedém je chronické a progresivní onemocnění charakterizované abnormálním a neúměrným hromaděním tukové tkáně, které se obvykle koncentruje v dolní polovině těla a někdy postihuje i paže. Tuto nemoc činí obzvláště náročnou její často invalidizující příznaky: neutuchající bolest, pocit těžkých nohou, přetrvávající otoky, snadná tvorba modřin a nepravidelný, hrudkovitý vzhled pokožky.

Přestože se často zaměňuje za obezitu, lipedém nereaguje na diety ani na fyzické cvičení. Rozložení patologického tuku zůstává neměnné i v případě výrazného hubnutí. Tento stav se také velmi často plete s lymfedémem (poruchou spojenou s hromaděním lymfatických tekutin), ačkoliv jde o dvě zcela odlišná onemocnění, která však v některých případech mohou koexistovat. Ačkoliv byl lipedém poprvé popsán na klinice Mayo už ve čtyřicátých letech minulého století, lékařská komunita ho dodnes často opomíjí a poddiagnostikuje. Přitom podle odhadů Lipedema Foundation postihuje přibližně jednu z deseti žen. Pojďme tomuto fenoménu porozumět hlouběji.

Jak zdůrazňuje doktorka Carmela Pisano, estetická lékařka, odbornice na endokrinologii a majitelka Clinica Acaia v Římě a Miláně, chybná diagnostika je stále běžnou praxí: „Lipedém je stále příliš často zaměňován za celulitidu, zadržování vody nebo obyčejnou nadváhu, což oddaluje správnou diagnózu a adekvátní léčbu. Přitom existují velmi přesné signály a indikátory. Patří mezi ně neúměrné zvětšení objemu nohou a někdy i paží, bolest, pocit těžkosti, přetrvávající otoky a snadná tvorba podlitin.“ Typický je podle ní také takzvaný efekt „odstřihnutí“, díky němuž chodidla a dlaně zůstávají hromadění tuku zcela ušetřeny.

Na rozdíl od obezity navíc tuková tkáň postižená lipedémem významně nereaguje na dietu ani na sebeintenzivnější fyzickou aktivitu. Z těchto důvodů je včasná diagnóza naprosto zásadní. Umožňuje totiž zpomalit progresi onemocnění, zmírnit zánět i bolest a celkově zlepšit kvalitu života pacientky.

Dnešní nejefektivnější přístup je multidisciplinární a kombinuje protizánětlivou stravu, cílenou fyzickou aktivitu, metody lymfodrenáže, používání kompresních punčoch a v neposlední řadě metabolickou i cévní podporu. V těch nejtěžších případech lipedému může přinést výraznou úlevu také specifická liposukce. Ústřední roli ovšem hraje i psychologická podpora. Mnoho pacientek totiž žije roky s pocitem frustrace, hanby a viny, než si konečně vyslechnou správnou diagnózu. To se pochopitelně neblaze podepisuje na jejich sebevědomí i emoční stabilitě.

Žít s lipedémem každý den na vlastní kůži je všechno, jen ne snadné. Cristina Gallo, 54letá PR manažerka z Milána, jím trpí už dlouho. S obrovskou dávkou odvahy se ale rozhodla svůj příběh sdílet v naději, že se díky němu další ženy ve stejné situaci budou cítit méně osaměle.

„Lipedém je neviditelná bitva, která se příliš často zaměňuje za celulitidu, nadváhu nebo nedostatek disciplíny. Ale ten, kdo jím trpí tak jako já, moc dobře ví, co znamená žít s bolestivýma, oteklýma a těžkýma nohama, které se nemění navzdory drastickým dietám, tvrdým tréninkům a neustálým obětem. Znamená to strávit roky na vyšetřeních, zkoušením různých léčebných postupů, nošením kompresních punčoch, na lymfodrenážích a užíváním doplňků stravy v marné naději, že se vám alespoň trochu uleví. Je to nemoc, která nezatěžuje jen vaše tělo, ale vysává vám i energii, čas a sebevědomí.“

Příznaky se propisují do každé minuty běžného dne. „Jsou tu modřiny, které se objevují bez jakéhokoli zjevného důvodu. Otok, který se během dne neustále zhoršuje. Ledové sprchy a probdělé noci s nohama nahoře při hledání alespoň malé úlevy,“ popisuje Cristina a dodává, že neméně vyčerpávající je i psychologická stránka nemoci. „A pak je tu ta obrovská emoční zátěž. Zrcadlo vnímáte jako nepřítele, oblečení si vybíráte jen s jediným cílem – schovat se. A k tomu ten pocit viny, neustále živený lidmi, kteří vše zužují jen na otázku tělesné hmotnosti.“

Mnoho žen se tak naučí žít s permanentní únavou a strachem zastavit se, jako by každá pauza mohla situaci ještě zhoršit. Cristina však v této situaci našla i svou sílu: „Dnes vím, že uvnitř tohoto tichého vyčerpání existuje i ohromná forma vnitřní síly a vzdoru. Neustále hledat řešení, cvičit, informovat se, čelit léčbě a změnám znamená nevzdat se. Protože lipedém je skutečná, chronická a stále příliš podceňovaná nemoc. A ten, kdo jí čelí každý den, nepotřebuje povrchní soudy a komentáře, ale správnou diagnózu, podporu, empatii a naslouchání.“