Žít svůj friluftsliv

Patřila jsem mezi děti, které běhaly venku, dokud slunce nezapadlo. Aniž bych to tušila, žila jsem tehdy naprosto v souladu s konceptem friluftsliv. Byla jsem často na čerstvém vzduchu a věnovala se přirozenému pohybu. Hodně jsem chodila, skákala gumu, házela míčem o zeď, plavala v rybníce za rohem. Poznávala jsem prostor kolem sebe, poprvé ucítila vůni lipového květu nebo se spálila v kopřivách. Svět tenkrát končil za humny, ale přesto jsem prožívala nejintenzivnější dobrodružství svého života. Všechno bylo poprvé.

Výraz friluftsliv poprvé použil v roce 1859 norský dramatik a básník Henrik Ibsen. Báseň Na horských pláních napsal v době, kdy trpěl depresí. Líčí v ní příběh sedlákova syna, který se vydává na roční pouť do hor. Během cesty se musí rozhodnout, jestli převezme rodinný statek, což se od něj očekává, anebo jestli bude žít svobodně. Co si vybere? Svobodný a nespoutaný život v divočině! Badatelé věří, že báseň odrážela Ibsenovu vlastní touhu po přírodě a po životě v horách, kde se cítil zcela osvobozený od společenských norem a očekávání druhých. Své pocity shrnul do výrazu friluftsliv, což je složenina norských a švédských slov: volný, vzduch a život. Dnes se přeneseně vnímá jako označení pro život venku. Tento koncept životního stylu je hluboce zakořeněný v severské kultuře a bývá často zahrnutý do předškolních osnov nebo do teambuildingových akcí korporátních společností. Friluftsliv ale není o extrémních dobrodružstvích nebo o fyzickém výkonu, je o objevování čiré radosti a klidu v přírodě, která se nachází v našem blízkém okolí.

Pokud si na Instagramu projdete víc než milion a půl příspěvků s hastagem #friluftsliv, narazíte na snímky osamělých turistů na skaliskách s výhledem na mořské fjordy, na výletníky protahující se ve stanech a pozorující východ slunce nebo na nadšence bivakující na skrytých plážích se skromnou campingovou výbavou. Lidstvo je s přírodou spojené od nepaměti. Naši předci se naučili vyhledávat jídlo nutné k přežití, využívali stavební materiál pro stavbu obydlí nebo objevovali přírodní léčebné prostředky. Dnes nemusíme stavět past na mamuta, stačí, když nakoupíme v supermarketu. A když nás bolí břicho, prostě zajdeme do lékárny. Oddělili jsme se od přírody a zapomněli vnímat její důležitost a blahodárnost. Žijeme převážně ve městech a využíváme výdobytků moderní civilizace. Zároveň se cítíme pod psa a užíváme antidepresiva, abychom se zbavili tíhy na duši. Prostřednictvím friluftsliv se snažíme navázat na zvyky našich předků a oprostit se od nároků rychlého života. Je radost natrhat si plnou hrst borůvek nebo vylézt na posed, když začne pršet, a tiše se dívat do rozostřené krajiny. Jsou to chvíle, kdy cítíme, jak nám bije srdce. Cítíme, že existujeme. 

Příroda je domovem rostlin, zvířat, ale také například nerostů. Člověk se naučil přírodu využívat a vykořisťovat, sám přitom zapomněl, že i on je součást přírody. Musíme si uvědomit, že všechno je propojené a že to, co děláme přírodě, děláme sami sobě.

Díky pobytu v přírodě vnímáme změny sezon. Pozorujeme, co právě kvete, můžeme se naučit rozpoznávat aktuální druhy rostlin nebo hub. A všimli jste si, že zelená barva má úplně jiný odstín, když prší, a jinak vypadá, když jarní slunce vytáhne první listy? To, že se zaměříte na vlastní všímavost neboli mindfullness a začnete zapojovat všechny smysly, vás jedině obohatí.

Není třeba cestovat na druhý konec světa, abyste objevili přírodní krásy. Snižování uhlíkové stopy je v souladu s environmentální etikou friluftsliv. Když mluvíme o přírodě, představíme si většinou národní park nebo divočinu. Přitom stačí jen rozšířit definici přírody. Například okrajové městské části jsou porostlé šípkovými keři nebo mirabelkami, sem tam uvidíte proběhnout zajíce nebo uslyšíte křik bažanta. Taková místa působí často jako lidmi nedotčená.

Friluftsliv upozorňuje na šetrnost a nekomplikovanost. Nejnovější outdoorové vybavení vás totiž s přírodou nesblíží. Stačí použít selský rozum a naučit se vrstvit oblečení a chránit se před deštěm. Chcete-li zažít hlubší spojení s přírodou, přepněte svůj mobilní telefon do tichého módu a nezírejte každou chvíli na obrazovku. Vzdalujete se tím od přítomného okamžiku a také sami od sebe.

Do přírody nechodíte proto, abyste lámali rekordy. Ve chvíli, kdy začnete sledovat, kolik ujdete kilometrů a jaké jste zdolali převýšení, ztrácíte kontakt s přírodou. Při pomalém pohybu se naopak zvyšuje šance zachytit zvuky přírody. Dělejte si zastávky na poslech a vnímejte všechny zvuky.

Linda Åkeson McGurk sepsala kompletního průvodce konceptem friluftsliv. V knize Friluftsliv – Skandinávský průvodce životem venku odhaluje tajemství, jak se uvolnit a hlouběji propojit s přírodou. Čtenáře seznamuje s terminologií a zvyky rodného Švédska a okolních severských zemí. Friluftsliv se dá považovat za outdoorového bratrance severského hygge.