Jak se projevuje rakovina vaječníků a proč nepodceňovat tyto příznaky

Jde o celosvětově sedmé nejčastěji diagnostikované zhoubné onemocnění u žen. Světový den boje s rakovinou vaječníků si připomínáme 8. května. Karcinom ovaria často vzplane opakovaně, u každé pacientky ale probíhá jinak. Má rozličná stadia, rozdílné biologické chování, a tedy i rozdílnou prognózu a odlišnou strategii léčby. Metastázuje jednak lymfatickými cévami do lymfatických uzlin, jednak se šíří také rozsevem nádorových buněk po celé dutině břišní, jako když po louce vítr rozptýlí semínka odkvetlé pampelišky. Nejčastěji onemocní ženy kolem šedesáti let, ale i ženy mladší.

Když se objeví příznaky, jsou často přisuzovány jiným méně závažným nemocem. To potvrzuje Jolana, která rakovinou vaječníků onemocněla před rokem a rozhodla se svůj příběh sdílet: „První možné příznaky onkologického onemocnění jsem začala pociťovat někdy v létě 2023, ale vždy se ke mně dostala nějaká informace, která daný problém vysvětlovala jiným způsobem. Nejprve jsem začala mít pocit, že mi roste břicho, že se zvětšuje jeho objem. Ne nějak dramaticky, ale měla jsem pocit určité plnosti. Jenže v tu dobu se ke mně donesla informace, že ve věku po menopauze se ženám víc ukládá tuk v oblasti břicha a roste takzvané hormonální bříško. Říkala jsem si, že to asi bude ono. Třeba to tak i bylo, ale na druhou stranu si říkám, že už možná šlo o první příznak nádorového onemocnění. Kromě toho jsem začala trpět na úporné zácpy. Ale bylo léto a já ne vždy dodržuji pitný režim. Tak jsem si říkala, že zácpa může souviset s horkem a skutečností, že málo piji.” 

Nepodceňujte proto nechutenství, nadýmání, pálení žáhy, zácpy či naopak průjmy. Nezřídka se dostavuje také časté močení, zácpa a poruchy menstruačního cyklu. Jakmile se objeví podobné potíže, neváhejte s návštěvou gynekologa. Včasná diagnóza dokáže zachránit život: „Typickou schopností zhoubných nádorů vaječníku je rychlé šíření v dutině břišní a vytváření dalších ložisek. Proto je pro vyhlídky každé pacientky velmi důležité co nejdříve stanovit diagnózu a zahájit léčbu. Dobrou zprávou jistě je, že v časném stadiu lze onemocnění vyléčit. Je tedy potřeba naslouchat signálům vlastního těla a každý možný příznak konzultovat s gynekologem,“ vysvětluje onkogynekolog David Cibula, přednosta Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN v Praze. Proč ženy trápí problémy v oblasti břicha? Protože onemocnění postupně vyplňuje pánev a břicho nádorovými hmotami a slámově žlutou tekutinou, takzvaným ascitem. Nádor i nádorová tekutina utlačují žaludek a střeva a tím jsou zodpovědné za příznaky, jako je nevolnost a zvracení. 

Pouze u žen s potvrzenou mutací v genech BRCA1 nebo BRCA2 jsou možné preventivní operace, které riziko minimalizují. Jedná se o odstranění vaječníků a vejcovodů, případně také dělohy. Za ochranný faktor je považováno těhotenství a kojení – znamenají totiž menší počet proběhlých ovulačních cyklů, čímž klesá pravděpodobnost vzniku nádoru – a dlouhodobé užívání kombinované hormonální antikoncepce. 

Pokud vás trápí onkologické onemocnění a potřebujete podporu a rady, obraťte se na nově otevřené Centrum informací pro pacientky u v pražské porodnici U Apolináře. Každou středu se můžete poradit s koordinátorkami Pacientské organizace VERONICA, potkat zdravotníky v neformální atmosféře, ale i další onkologické pacientky bývalé i současné. Dostane se vám pochopení, podpory a empatie v prostředí zrekonstruované knihovny. Na webových stránkách si můžete přečíst příběhy konkrétních žen a získat informace o prevenci a léčbě od předních lékařů.

Jolana se rozhodla sdílet svůj příběh a povzbudit ostatní ženy, aby nepřehlížely potenciální příznaky onkologického onemocnění a dostaly se do péče lékařů co nejdříve. Rakovinou vaječníků každý rok onemocní přibližně tisícovka žen a Jolana je jednou z nich. Trápily ji zácpy a bolesti břicha, ale zdravotní potíže přičítala menopauze. Když jí gynekolog udělal ultrazvuk, vyděsil ho nález na vaječníku. Z výsledků krve bylo jasné, že se jedná o zhoubný nádor.

Následoval odběr krve a vyšetření nádorových markerů, které vykazovaly zvýšené hodnoty. To pro mne byla první informace, že mám onkologické onemocnění. V tu chvíli jsem měla strach, co bude dál. I když člověk ví, že může onemocnět, nějak si to nepřipouští. Na gynekologii mne stále ještě uklidňovali, že onemocnění možná bude teprve v začátcích, ale musím se smířit s tím, že mě operace nemine, protože z výsledků krve je jasné, že se jedná o zhoubný nádor.

Trochu pro mě bylo výhodou, že vše probíhalo hrozně rychle a neměla jsem tolik času přemýšlet. Jeden týden jsem se na preventivní prohlídce dozvěděla špatné výsledky z odběrů krve a druhý týden už mi volali, ať si přijdu pro žádanku na předoperační vyšetření. Objednala jsem se tedy k Apolináři na vyšetření velkým ultrazvukem, které ukázalo hodně rozsáhlý nález. Šlo o velmi těžkou chvíli, připravovala jsem se svým způsobem také na možnost, že mi sdělí, že můj stav už ani není k operaci. Proto se mi vlastně ulevilo, když mi lékař řekl, že se na operaci musím objednat, a dostala jsem termín hned na říjen 2023. Kupodivu jsem se zákroku ani nějak zvlášť nebála – spíš jsem chtěla, aby už byl za mnou.

Sestřičky i lékaři byli úžasní. Když jsem se po operaci zotavila, na základě výsledků z histologie mi byla doporučena další léčba. Šlo o šest cyklů chemoterapie, na které jsem začala chodit v listopadu. Měla jsem samozřejmě před očima scény z filmů, ve kterých je chemoterapie podaná opravdu děsivě. Bála jsem se, co mě čeká. Dostala jsem ale léky na nevolnost a léčba se dá vydržet. Je to taková těžká kocovina, houpe se mi žaludek, mám knedlík v krku, jsem hodně unavená. Ale musím zaklepat na dřevo, že jsem ještě ani jednou nezvracela. Mám před sebou ještě dva cykly a poté kontrolní vyšetření.

Na začátku jsem se svěřila pouze svému partnerovi a v práci jsem zatím nic neříkala. Až když jsem měla výsledky potvrzující onkologickou nemoc, informovala jsem šéfovou a časem i nejbližší kolegyně. Pak až jsem to řekla dětem a nejbližším přátelům. Jednoduché to pro nikoho nebylo, všichni byli smutní. Přítel mě povzbuzuje a věří v mé uzdravení. Hodně mě podporují i synové s partnerkami. Když jsem byla po operaci, úžasně mě podporovali, nevěsta vždycky něco upekla nebo uvařila. Jsem stále na neschopence, není teď pro mě vhodné chodit do kolektivu, abych se vyhnula virózám, protože chemoterapie snižuje počty leukocytů v krvi a tím hodně oslabuje imunitu.

Nosím paruku, dnes jsou opravdu kvalitně udělané, takže není poznat, že jsem přišla o vlasy.

Každý si v podobné situaci asi musí projít strachem, než se s tou situací smíří. Dál sice mívám stavy, kdy se ráno vzbudím a doufámi, že se mi to snad zdá. Ale přestala jsem vzdorovat realitě. Přestala jsem brečet a litovat se, proč zrovna já. Pokud se někdo právě dozvěděl zprávu, že má vážné onemocnění, myslím, že je dobré, aby zezačátku nebyl sám. Každému ale pomáhá něco jiného. Někdo se uzavře, někdo o chce o svém onemocnění stále mluvit. Já jsem třeba nevyhledávala podporu psychologa, ale vím, že jiným pomáhá. Zdravým ženám bych chtěla vzkázat, aby svému tělu naslouchaly a nestyděly se jít k lékaři, když je cokoliv trápí. Kdybych dříve měla informaci, že zácpy můžou být jedním z příznaků rakoviny vaječníků, určitě bych se vydala do ordinace dřív.