Možná se tak Miley Cyrus narodila

Miley Cyrus se uprostřed pátečního odpoledne probírá celým svým dosavadním životem. „Jsem zcela ponořená do inventury a organizace,“ říká a třídí všechno od panenek American Girl přes maminčiny Manolky až po sešity s poznámkami, do nichž si zapisovala texty písní, obdržené ceny i šaty, ve kterých je přebírala. Raději se do toho pustila teď než za dvacet let, kdy už by bylo třeba projít stovky dalších stojanů. „Vytvářím takzvaný legacy rack, jenž obsahuje několik looků z každé éry, ve kterých bych chtěla, aby si mě lidé pamatovali,“ prozrazuje. „Zrovna jsme si tu hráli s modelem od Boba Mackieho, který jsem vynesla na Grammy.“ A nyní, když popová hvězda oznamuje svou novou spolupráci s Maybelline New York, přibudou do jejího archivu i beauty produkty.

Katalogizování jednotlivých „ér“ je pro Cyrus formou rituálu. „Mám radost, když organizuju a uklízím, nikdy to nevnímám jako povinnost,“ přiznává. „Vše, co dělám, je tak trochu intenzivní. Ale musí to zůstat celistvé. Proto mé jednotlivé éry nejsou jen dočasnými kostýmy, ale skutečnou metamorfózou, opravdovou osobní evolucí,“ vysvětluje. Jakmile se něco změní, může se proměnit úplně všechno. „Dokonce jsem si vysloužila přezdívku Queen of Pristine, jelikož každý kout, šuplík, přátelství i rodinný vztah svým úklidem upgraduju.“

Jde ale také o velmi emotivní zkušenost. „Potřebovala jsem mít mámu vedle sebe,“ říká otevřeně. „Mám tu šaty, které jsem měla na sobě, když jsem poznala svého bývalého manžela, a pak šaty, jež jsem oblékla na naše první rande, vedle dopisů a věcí, které si chci uchovat jako upomínku na krásné momenty svého života. Jenže protože byly tyto intimní chvíle zároveň i veřejné, je těžké rozhodnout, co si nechám jen pro sebe a co dovolím vystavit veřejnosti.“ V digitálním světě, který může kdykoli zmizet stejně jako kdysi MySpace, mají pro Miley analogové věci trvalou hodnotu. „A právě to miluju i na spolupráci s Maybelline,“ dodává. „Je to značka, kterou znají všichni. Ikonická, zakořeněná ve všech érách, které mám ráda a za něž jsem vděčná.“

V poslední době vnímá změny spojené s měsíčními fázemi. „Jsem silně napojená na svou lunu,“ říká. „Tyhle momenty napojení využívám k manifestaci a snažím se být k vesmíru co nejkonkrétnější. Jsem detailistka – když můžu dostat přesně to, co chci, tak chci přesně to.“ To se podle ní odráží i v jazyce. „Na Maybelline se mi líbí, že vlastně stojí na slově maybe (možná). Myslím, že slovo možná má mnohem větší sílu, než si uvědomujeme. Jestliže k něčemu přistupujete s jasným ano, nebo ne, nedáváte prostor výrazu možná. Lidé si mě často spojují s jednoznačností, ale ze spirituálního hlediska jsem vlastně velmi konkrétně nekonkrétní. Cokoli a kdokoli může kdykoli dramaticky změnit můj názor.“

Tento přístup posiluje i její kreativitu. Vzpomíná na chvíle, kdy jako malá toužila vyzkoušet maminčinu řasenku Colossal (dnes je tváří jejich bestselleru Sky High Mascara) a hypnotizovaně sledovala televizní reklamy. „Přemýšlela jsem, kdy budu moct sama říct: maybe it’s Maybelline.“ Před pár měsíci, kdy ve studiu nahrávala nové album Something Beautiful, vyprávěla muzikantům o spolupráci, jež byla tou dobou tajná. „Začali jsme si hrát se znělkou a dali ji dohromady společně přímo ve studiu,“ popisuje improvizovanou magii, která se ve studiu zrodila. Nikdo ji o to nežádal. „Prostě jsem byla kreativně napojená. Šlo o čistou inspiraci.“ Když přijde řeč na vysněné profesní cíle, zmíní divadlo. „Nevím, jestli ho někdy budu chtít opravdu dělat, protože jsem viděla, jak obrovské nasazení to vyžaduje – třeba u Pamely Anderson, když hrála v Chicagu.“

Odpočinek nebyl pro Cyrus nikdy prioritou. „Dřív jsem se dokonce rozčilovala na své spící kamarády,“ směje se. „Teď chápu, že zapnout se tak, jak to dělám já, je pro ně stejně těžké, jako je pro mě vypnout.“ Sama sebe popisuje jako ranního člověka – a bohužel i nočního. „Ale kdybych si měla vybrat, jsem ranní typ. Jakmile otevřu oči, mám skvělou náladu, což je pro okolí nesnesitelné,“ říká. Kávu sice pro energii nepotřebuje, ale den si bez ní nedovede představit. „Dnes jsem si dala cold brew s obyčejným mlékem, žádné speciální mandlové ani ovesné. Prostě obyčejné kravské.“

A když přijde čas vypnout, má na to jasný recept. „Wellbeing rituál, bez kterého teď nemůžu být, je digitální detox,“ říká. Telefon nesmí do ložnice. „Mobil nechci vidět ani hned po probuzení, ani těsně před spánkem. Mám ho v pracovně a to je zásadní pro moje duševní zdraví.“

Rok 2025 chce Cyrus věnovat nejen tomu, co dělá, ale i tomu, co vědomě nedělá. Volí méně projektů, ale zato ty smysluplné, a cítí odpovědnost vůči fanouškům – chce se pouštět jen do autentických a pravdivých věcí. „Miluju tohle rčení: jen proto, že něco končí, neznamená, že to není dokončené.“ Loučení pro ni nejsou selháním, ale důvodem k oslavě. „Když doděláme test, slavíme. Když něco dokončíme, slavíme. Avšak když se loučíme s lidmi, místy nebo věcmi, často to vnímáme jako konec, selhání nebo jako promarněný čas. Já to tak nikdy necítím.“

Taková prý byla vždycky. „Narodila jsem se s naprosto pevnou sebedůvěrou, možná iluzorní. Nevím, kde se vzala,“ říká se smíchem. „Možná jsem někdy ani nevěděla, o čem přesně mluvím, ale říkala jsem to naplno a myslela každé slovo vážně. Už jako malá jsem prohlašovala věci jako fakt, aniž bych měla důvod sama sobě věřit. Prostě jsem to tak cítila.“