Odebírejte novinky Vogue

Obálka aktuálního čísla
Vogue CS do schránky. Poštovné zdarma.
Napište, co hledáte
Vogue Supports Local Fashion

Vogue Nominee 2025: Arnošt Mikulička, jeho naslouchání přírodě a touha po propojení

Jan Boublík9. 9. 2025
Široký úsměv, doširoka otevřené oči a zvídavý pohled – taková je nejen osobnost Arnošta Mikuličky, ale i jeho tvorba. Jeho práce je plná optimismu, zvídavosti a hravosti, přičemž čerpá inspiraci z vlastního ADHD i rodinných kořenů. Každý jeho design, ať už jde o upcyklované tenisky přetvořené v tašky, nebo kšilty inspirované folklórem, odráží jeho jedinečný pohled na svět, v němž se prolíná energie, kreativita a hluboký respekt k tradicím. Arnoštův přístup k designu je oslavou individuality a neomezené fantazie.
Vogue Nominee: Arnošt Mikulička
Foto: Vojtěch Plhák
Vogue Nominee: Arnošt Mikulička

Vyberte moment z posledního roku, který nejvíce definoval vaši práci.

Určitě to bude spolupráce na obuvi a doplňcích s Lindou Minarčíkovou. Hezky nám to sedlo, hlavně i po lidské stránce. 

Jaký motiv, nápad nebo gesto, se ve vaší tvorbě vrací znovu a znovu?

Blue flying tag. Kůže. Funkce. Úsměv. 

Vzpomínáte si na chvíli, kdy vaše práce rezonovala s ostatními víc než kdy předtím?

Ano, byl to momen, kdy jsem viděl svůj produkt na ulici a souzněl se zákaznicí. 
Autor: archiv Arnošta Mikuličky
Foto: archiv Arnošta Mikuličky
Autor: archiv Arnošta Mikuličky
Foto: archiv Arnošta Mikuličky

Jaký vědomý risk jste ve své tvorbě podstoupil a k jakému výsledku vedl?

Spíše to byl krok a ten mě donutil říct velké ne. A jsem za to rád. Vedl k tomu, že jsem si časem uvědomil své hodnoty a nenechal si je jen tak od někoho vzít. 

Co vás v posledních měsících nejvíce inspirovalo a proč právě teď?

Za poslední dobu jsem se naučil pozorně naslouchat a vnímat své okolí. Právě čas strávený v přírodě u vody, kde nikdo není, přispěje k tomu, že vás vlastně to okolí pohltí a vnímáte svět bez sluchátek. Říkám tomu uvodňování – nechat se unášet na hladině vody. 

Kde pro vás leží hranice, za kterou byste svou práci nikdy neposunul a proč?

Hranice neboli laťku si kladu na zem, abych ji dokázal vždycky přeskočit. Hranice ale určitě mám, někdy to může být obava ze selhání. 

Představte si, že váš příští projekt nemá žádné limity – finanční, technické ani časové. Jak by vypadal?

Fíha. To je zajímavá otázka. Aby kdokoliv kdekoliv mohl zažít, že svět je nádherně propojený, a aby to vzbuzovalo úžas i respekt – k přírodě, k historii, k různorodosti lidí. 
Autor: archiv Arnošta Mikuličky
Foto: archiv Arnošta Mikuličky