Podaří se igelitce zastínit luxusní kabelky?

Možná je na čase znovu se zamyslet nad tím, čeho si nakolik ceníme a proč. Taková je myšlenka vyplývající ze spolupráce Het Nieuwe Instituut a umělkyně Elisy van Joolen. Jejich projekt EVJ se zrodil loni během Elisiny residence na Jan van Eyck Academy v Maastrichtu.

Když v rámci dne otevřených dveří probíhala výstava, nahradila Elisa obligátní nabídku plátěnek instituce svou kolekcí unikátních igelitek. Mýlil by se ovšem, kdo by si myslel, že jsou tašky EVJ na prodej. Taková igelitka byla a stále je pouze k zapůjčení. A my tak můžeme být leda jejím opatrovníkem. Při vyzvednutí zkrátka podepíšete výpůjční smlouvu, v níž stojí, že se o igelitku budete hezky starat, a po půl roce ji vrátíte. To aby si ji pak mohl půjčit zase někdo jiný.

Žádné plátěnky nás rozhodně nezachrání. Ty z ekologické bavlny se možná vyrábějí správným způsobem, ale pokud je použijeme jenom jednou, anebo jich máme příliš – já sama mám doma plátěnku plnou plátěnek, co jsem dostala jako dárek od různých kulturních institucí, a nenosím je –, jsou stejně škodlivé jako kterýkoliv jiný produkt. Čím se můžeme zasadit o změnu není jenom to, jak budeme věci vyrábět, ale jak s nimi budeme dál zacházet.

Během uvedení EVJ v Het Nieuwe Intituutu 6. května archeolog Maikel Kuijpers hovořil o historii igelitek. Zmínil, že vznikly z ekologických důvodů. Problém je, že máme tendence používat igelitky jenom jednou a pak je vyhazujeme. Jak tedy lidi donutit, aby se o ně lépe starali? Jak jim dodat na hodnotě? Možnou odpovědí je dát taškám životní příběh. O to se snažím s EVJ. Ti, kdo si je vypůjčí a starají se o ně, na web nahrají alespoň tři fotky nebo texty vykreslující, jak tašky ve svém každodenním životě používali. Tím roste archiv příběhů a každá taška tím dostává svůj kulturní životopis.

Ani já ale netvrdím, že EVJ vyřeší obří problém s plastovým odpadem. EVJ je pouze malý příklad toho, jak můžeme dělat věci jinak, a doufám, že bude lidi inspirovat a vzbudí více otázek na toto téma.

V případě EVJ to rozhodně vlastnictví nahrazuje, tašku EVJ nikdo nevlastní, ani nemá žádnou monetární hodnotu. Nemůžete si ji koupit nebo prodat. Proměnila jsem obyčejné igelitky v unikátní designové objekty a tím jsem také proměnila roli toho, kdo je používá. Kdokoliv si je může vypůjčit. Tím přebírá zodpovědnost za to, že se o ně bude starat, bude jejich použití dokumentovat a že je vrátí, aby si je mohl užít někdo další.

Ano, to by bylo skvělé. Myšlenky často začínají idealisticky, podívejte se na Facebook nebo AirBNB, myšlenky sdílených ekonomik, které končí exploatací stejně jako jiné platformy. Musíme jít na věci jinak. Myslím, že je nezbytné vytvořit infrastruktury, jejichž součástí bude péče, závazek, zodpovědnost, údržba a důvěra.