O udržitelnosti se zakladatelkou Beaumont Organic

„Je to docela zvláštní, ale když se ohlédnu, nevybavuju si bod, kdy by se zrodila má vášeň pro udržitelnost. Myslím, že ve mně je odjakživa. Už jako malá jsem se zajímala o práva zvířat a životní prostředí,“ říká Hannah Beaumont-Laurencia. „Takže nyní to je jednou z nejdůležitějších součástí mého podnikání – zasazovat se o to, aby byl pro další generace svět zdravým místem pro život.“

Hannah svou oděvní značku založila v roce 2008, tehdy se její nabídka omezovala pouze na trika z organické bavlny, které navrhovala sama. Dnes se kolekce Beaumont Organic prodávají ve dvanácti zemích (u nás v NILA) a číslo se brzy ještě zvýší. Hannah už na design jen dohlíží a zaměřuje se na to, aby její firma splňovala zásady udržitelnosti a dál rostla. „Nemá význam mít všechno správně a nemít přitom vliv, takže bych byla ráda, kdybychom se stali globální značkou. To je nyní má největší výzva,“ říká mi nad kávou, když se scházíme v den konání její pražské přednášky pořádané v rámci NILAnights.

Ano! (směje se) Já jsem vždy byla velice zelená. Nosila jsem len a konopí v době, kdy se moji přátelé oblékali do polyesteru. Když jsem pak začínala podnikat, věděla jsem, že nechci založit jen další oděvní značku. To mi nedávalo smysl. Trh byl přehlcený rychlou módou. Říkala jsem si, že jestli do toho mám jít, musím na to jít správně a vytvořit koncept, který bude promyšlený.

Určitě by bylo snazší vstoupit na trh, protože lidé by dnes konceptu lépe rozuměli. Tehdy jsem přišla na to, že neustále musím někomu vysvětlovat, proč je organická bavlna lepší, proč je dobrý len, proč si pořizovat udržitelné tkaniny. Cítím, že lidé jsou dnes daleko lépe informovaní, protože to dělá více značek, a to pomáhá.

Uf, spoustou výzkumu. Ze všeho nejdříve jsem si zjistila, jak se oblečení vyrábí, a přišla jsem na to, že to nebude lehké. Mohla jsem se buď stáhnout, anebo zkoumat každou látku, kterou zakoupíme. Rozhodla jsem se kontaktovat dobré zdroje, jako jsou GOTS (Global Organic Textile Standard), a požádat je o pomoc.

Masivní změnou je, že se o udržitelnosti tolik mluví. Stalo se z ní oblíbené slovo tohoto průmyslu. I velká jména se snaží zařadit do kolekcí udržitelný výběr oblečení. Nevím, nakolik se skutečně něco změnilo, abych byla upřímná. Stále ve Velké Británii vidím velké řetězce, jak se každou sezonu zásobují zbytečně velkým množstvím oblečení a s jejich pracovníky není dobře zacházeno a řeky jsou znečišťovány… Takže myslím, že změna přichází, jen se ještě neděje nyní.

Ano, to má.

Myslím, že ano. Může totiž přimět ty správné lidi, aby o tom hovořili. Lidi, jako je Stella McCartney, kteří jsou skutečně slyšet. Zaslouží si naše velké uznání, protože to dělat nemusí. Spousta společností na rychlé módě hodně vydělává, takže o změnu zvlášť nestojí.

Ano, nakonec jsme to my, kdo má největší moc.

Přesně, a to je druh konverzace, který se rozpoutává. Více lidí se zajímá o to, odkud materiály pocházejí, kdo a jak je vyrobil. To vás jako značku nutí být transparentní a čím transparentnější jste, tím více je vidět, co děláte špatně. Je potřeba dodat, že i když mají zákazníci takovou moc, přehlcení laciným zbožím je pro ně příliš lákavé a nedovedou mu odolat.

Samozřejmě.

Dříve jsem to byla já, což bylo hloupé, protože jsem byla velice mladá. Teď se jí stávám. Naše zákaznice se pohybuje mezi pětatřiceti a pětapadesáti lety. Je to zralá žena, která více přemýšlí o tom, co si pořídí. Chce vysokou kvalitu a chce znát příběh značky.

Velice. Každou sezonu sháníme nové. Látky určují, jak bude celá kolekce vypadat. Pro naši zákaznici je prioritou, aby byly skutečně příjemné, takže jim věnujeme hodně pozornosti.

Objíždíme různé veletrhy, ale všechny jsou vyrobené v Portugalsku.

Mrtvé zásoby ano. Když jsem začínala, objížděla jsem továrny a vždy mě překvapilo, kolik je tam neprodaných úžasných látek. Je to daleko udržitelnější než vyrábět nové. Dnes je to větší výzva, protože jsou k dostání třeba jen ve čtyřech rolích, což nestačí. Také využíváme recyklovanou vlnu a další tkaniny, ale je to obdobný případ. Upcycklace je skvělá v malém měřítku, ale pokud máte prodávat oblečení masám, jde to hůř.

Produkt je potom dražší.

Kdybychom chtěli být udržitelní stoprocentně, tak bychom nepodnikali vůbec.

My třeba doma recyklujeme jako snad každý, pěstujeme si vlastní zeleninu a bylinky, abychom pro ně nemuseli do supermarketu. Nakupujeme u lokálního řezníka, ale zároveň omezujeme konzumaci masa, a když musím přece jen do potravin, nosím si košík a nepotřebuju tak igelitky. Zároveň si spoustu věcí vyrábíme sami, třeba zubní pastu. Do práce jezdíme na kole a tak dále.

To je těžké. Když se podíváte na zprávy a analyzujete, vyhlídky nejsou růžové, takže se zprávám spíš vyhýbám. Mám pocit, že se zaměřují jenom na to negativní, což je ubíjející. Soustřeďuji se raději na to, co mohu udělat proto, abych přispěla ke změně v módním průmyslu. A mám za to, že pozitivní změnu lze udělat jenom tehdy, pokud k ní přistupujete pozitivně.