Madeira – tropický ostrov krajky, kanálů i sportovních nadšenců

Čtyři a půl hodiny přímým letem z Prahy a jste tady. Přistání kvůli krátké přistávací ploše, horám a také bočním větrům může být někdy trošku adrenalinové, ale je lepší se zbytečně nestresovat. My jsme přistáli naprosto hladce a bez problémů. Ostrov není nijak veliký, má rozlohu 741 km² a cesty jsou zde moderní, ovšem kvůli horám bývají mnohdy prudké a klikaté. Takže pokud si budete půjčovat auto, měli byste být zkušení řidiči. Žije tu 260 000 obyvatel a z toho 106 tisíc v hlavním městě Funchalu, které se od oceánu strmě táhne až do hor. Bílé domky nabízejí svým majitelům neskutečné výhledy.

Do hlavního města se z letiště dostanete rychle během půl hodiny. Většina turistů, stejně tak jako místní, bydlí tady. U průzračného oceánu tu najdete spoustu krásných hotelů, promenád s malými kavárnami a restauracemi s výhledem, kde si můžete dát oblíbené koláčky pastel de nata z listového těsta a plněné vaječným krémem či kořeněný hutný medový dortík bolo de mel s ořechy, medem, pomerančovou kůrou, kandovaným ovocem a rozinkami. Krásně a nenáročně se tu také běhá, tolik běžců jsem už dlouho neviděla. Ve Funchalu má nejenom svoji vilu, hotel i muzeum místní fotbalová hvězda Christiano Ronaldo, ale jmenuje se tady po něm i letiště. 

Pokud nepatříte k milovníkům fotbalu, doporučuji tu navštívit výrobnu legendární děrované a ručně vyšívané krajky, jejíž historie spadá až do 15. století a která nese název ostrova Madeira. Zajímavá je například výrobna s expozicemi Bordal, kde vás provedou téměř celým procesem vzniku krajky od návrhu po výšivku. Určitě tu nevynechejte také trh plný exotického ovoce a ochutnejte místní malé banány nebo několik druhů maracuji. Ty zdejší ale hledejte pod názvem granadila a také se běžte podívat na rybí trh. Nelze tu přehlédnout děsivou černou hadovitou rybu s velkýma a očima a se špičatými zuby, která se jmenuje espada neboli tkaničnice atlantická. Žije ve velké hloubce a je sice na první pohled dost strašidelná, ale je to velká místní specialita, na kterou narazíte téměř v každé restauraci. Připravují ji tu smaženou v jemném těstíčku a s maracujovo-banánovou omáčkou. Musím potvrdit, že tato kombinace je velmi lahodná.

Zona Velha čili Stará čtvrť ae nachází ve Funchalu a je plná restaurací, barů, obchůdků a galerií. A právě zde je jedna z nejslavnějších uliček, úzká rua de Santa Maria, ve které jsou na dveřích domů, restaurací a podniků stovky barevných maleb od místních i mezinárodních umělců, takže jde vlastně o takovou originální venkovní galerii. A když v její půlce zvednete hlavu, uvidíte, jak vám nad ní jezdí kabinková lanovka. Cože? Lanovka ve městě? Ano!

Kabinky lanovky sice připomínají ty v lyžařských středicích, ale tato vás na sjezdovku nedoveze. Zdejší lanovka je panoramatická a její cíl je u vyhlášené botanické tropické zahrady Jardim Tropical Monte Palace. Jelikož se nachází ve výšce 550 metrů nad mořem, je z ní nádherný výhled na město a na oceán. A je veliká, zabírá přes 80 000 metrů čtverečních. Uvnitř najdete jak kavárny, tak expozici drahých kamenů. Mě nejvíce zaujala zenová zahrada s pagodami, jezírky s koi kapry, sochami Buddhů a červenými můstky. Ideální místo na rozjímání, klid i na meditace. Moc se mi tu líbily i vodopády, pod kterými se dá i projít, a také ty nejexotičtější rostliny a květiny z nejrůznějších koutů světa, ale i z Madeiry. A pokud se nestihnete zajet podívat jako já na sever ostrova do Santany na typické madeirské barevné domečky se slaměnou střechou casas de colmo, tak tady jeden takový menší najdete a můžete ho zvenku taky obdivovat. 

Pokud máte rádi tajemno, vydejte se na západ Madeiry do 600 let starého lesa Fanal plného vavřínových stromů (octea zápašná). Když sem dorazíte brzy ráno, padá tu mlha a z ní se vynořují zkroucené kmeny, které vyprávějí historii ostrova. Zdejší mystická atmosféra připomíná kulisy z Pána prstenů či z pohádky. Tráva mezi stromy evokuje zelený koberec, na němž se pasou krávy. Doporučuji vydat se na procházku k jezírkům. Nezapomeňte si do kopců vzít trekové boty, budete tak mít více jistotu v terénu a dostane se snadno i do méně dostupných míst. Stačí jen nechat na sebe toto magické místo působit a poslouchat i zdejší ticho a šumění lesa. Čím dříve ráno přijedete, tím bude atmosféra (bez turistů) lepší a pořídíte i zajímavější snímky a vychutnáte si zdejšího genia loci.

Jedním z nejtypičtějších prvků na Madeiře jsou zdejší mělké vodní kanály, které přivádějí vodu z hor do měst a jmenují se levády. Okolo nich vedou hezké stezky pro pěší, kola i na trailové běhání. Mezi ty nejméně náročné patří například Levada dei Rei na severu ostrova, kde jsem byla i já. Při vstupu načtěte v mobilu čárový kód a zaplaťte symbolický vstup ve výši 3 EUR. Pozor, zdejší strážci vás můžou zkontrolovat! Trasa je nenáročná, je přes 5 km dlouhá a končí u pramene Ribeiro Bonito, kde najdete i malý vodopád. Stejnou cestou se pak vracíte zpět. Cestou lze vidět vodopády, mechem porostlé stromy a bohatou flóru s tisíci odstíny zelené. 

A co na Madeiře ještě doporučuji? Určitě vyzkoušet canyoning, při kterém překonáváte řeku směrem dolů – slaňujete, skáčete z vodopádů i plavete. Můžete vyzkoušet různé stupně obtížnosti. Já jsem zvolila tu pro začátečníky, ale i tak to byl adrenalin. Pokud máte rádi romantiku, vydejte se na plavbu lodí při západu slunce s několikachodovou večeří, před kterou se můžete i vykoupat. A pokud máte rádi trailové běhání jako já, téměř každý týden tu místní pořádají nějaký ze zajímavých závodů. Madeira je opravdu barvitá a své si tu najde téměř každý. Já se sem brzy určitě vrátím!