Henry Moore, Eugen Ionesco i baletní umělci s rozvírači zubů budou v září mimo Prahu. Kde je najdete?

Eugène Ionesco je jedním ze zakladatelů absurdního dramatu a jedním z nejhranějších autorů této instituce. Jeho komickou tragédii Židle uvedli v Brně v rámci premiéry v neděli 15. 9. 2024. V režii Martina Čičváka se v hlavních rolích představují Eva Novotná a Michal Kern (nositel Českého lva 2022 za herecké ztvárnění titulní role ve filmu Arvéd). Hrou na trubku je doprovází Lukáš Soldán (vedle toho vystupuje v roli Řečníka). A kam vás hra zavede? Manželská dvojice Stařeček a Stařenka vítá šedesát elitních zástupců své doby. Ti však zůstávají divákovi neviditelní a jejich přítomnost jen tuší prostřednictvím prázdných židlí. Záleží jen na vaší představivosti. A aby toho nebylo, budete nuceni položit si otázku: Má vůbec smysl hledat nějaký smysl života? Vladimír Procházka, dramaturg inscenace, k tomu říká: „Byť se to tak může na první pohled zdát, Židle nejsou o bezvýchodnosti a marnosti. Ionesco nám nechává škvíru naděje. Protože ať život má, nebo nemá smysl, je tady proto, aby byl žit a přinesl s sebou život další.“ 

Víte, že podzemní prostory pod západočeskou metropolí čítají 13 kilometrů a patří k největším podzemním historickým systémům ve střední Evropě? Dříve sloužily k výrobě piva, skladování potravin, coby obranný systém města a v dobách válek jako útočiště pro občany. Vyrazte do Pivovarského muzea, sestupte dolů a vydejte se na prohlídkovou trasu dlouhou 800 metrů. Od průvodce se dozvíte, jak se podzemí od 14. století rodilo, a odhalíte i složitý labyrint spletitých chodeb, až třímetrových sklepů a stovky studní či jímek. Čeká vás celkem sedmdesát minut strávených za svitu baterek! K dispozici budou i běžně nepřístupné části podzemní chodby a navštívíte vodárnu ze 16. století s replikou vodního kola.   

Taneční inscenace baletního souboru Moravského divadla Olomouc se zaměřila na atraktivní témata: volnost a svobodu. Skládá se ze dvou autorských choreografií WHITEflag day a Inventing Freedom. Na svědomí je mají italská choreografka Roberta Ferrara (umělecká ředitelka souboru Equilibrio Dinamico) a český choreograf Štěpán Pechar (umělecký ředitel souboru Dekkadancers). Jak uchopili téma? Tak aby vyznělo nově, kreativně, moderně. Bílá vlajka představuje hlavní symbol příběhu, vyjadřuje právo všech žít ve svobodě a důstojnosti jak dnes, tak i v budoucnosti. Další poznatek, co se hodí? Prostor není rozvržen na klasicky dělené hlediště a jeviště, ale je uspořádán jako aréna, takže diváci sedí okolo tanečníků. Roberta Ferrara zvolila bílé civilní kostýmy. V její inscenaci zazní skladby od Armanda Amara, Henryka Góreckého i Sinéad O’Connor. „Chci, aby představení bylo kolektivním zážitkem, který inspiruje a sjednocuje diváky díky síle sdílené svobody. Bude to bezprostřední a přímá výměna energie mezi tanečníky a publikem.“ Druhé představení choreograf Štěpán Pechar popisuje následovně: „Jde o vtipné, bláznivé, dynamické a groteskní taneční představení, jež je záměrně postaveno na kontrastu dvou rozličných tanečních slovníků. První vyjadřuje daný systém, nekompromisně svazující performery k tomu, aby vykonávali přesně stejné činnosti. Potlačuje individualitu, svobodu vlastního pohybu, vyjádření, exprese a citů. Vše je jakýsi diktát. Tento pocit jsem podpořil dentální pomůckou tzv. ústním rozvíračem, který tanečníkům nepřetržitě vnucuje křečovitý úsměv. Oproti tomu druhý pohybový slovník je přehnaně svobodný, hravý a trochu vyšinutý. Zároveň se tanečníci zbavují ústních rozvíračů a získávají tím svobodu mimiky, emocí a exprese. Přijde mi to legrační. A to je právě to, o co se snažím. Humor je krásným příkladem svobody.“ Scéna je tu minimalistická, kostýmy úderné. 

Hrad Sovinec byl vybudován na skalnatém ostrohu v oblasti Nízkého Jeseníku. Ačkoli jeho počátky spadají do první poloviny 14. století, jeho nynější podoba znázorňuje úžasně zachovalou ukázku barokní vojenské architektury. Na největším moravském hradě vás o zářijovém víkendu zaujmou řezbáři, vystoupení šermířských skupin, divadelních souborů, dobových tanečnic, hudebníků a naláká i jarmark s ukázkami tradičních řemesel. K tomu všemu samozřejmě patří sokolníci s dravci a hromada výborného jídla: těšte se na ochutnávky všemožných specialit. K mání je i hradní prohlídka s průvodci v historických kostýmech nebo zbrojnice s expozicí věnované třicetileté válce. Funguje tu i aplikace, díky které uvidíte ve 3D modelu, jak Švédové toto místo dobývali.

„Pojmenování sochy odebírá část jejího tajemství,“ tvrdil britský umělec Henry Moore. Že o něm potřebujete vědět něco víc? O. K. Tohoto umělce proslavily biomorfní tvary a velké figurální plastiky, které jsou roztroušené ve veřejném prostoru na různých místech světa. Jeho monumentální sochy vyprávějí příběhy. Zpodobnění lidského těla je u něj silně stylizované, typickými náměty v jeho tvůrčím arzenálu jsou matka a dítě nebo ležící ženská figura. Není divu, že Moore patří k nejvýznamnějším sochařům 20. století a právě hradecká výstava sleduje jeho vliv na československé sochařství druhé poloviny 20. století. Seznámíte se tak s díly československých sochařů a sochařek, které britský mistr inspiroval. A jako bonus výstava nabídne i několik originálních prací Henryho Moora. Jestli na probíhající expozici nestihnete dorazit v září, nevadí, probíhá až do ledna příštího roku. V Galerii moderního umění v HK.