Za tajemstvím capulany

Ostrov Mosambik na mapě připomíná zrnko pepře, ale v době objevitelských plaveb měl velký strategický význam. Ke břehům ostrova přirazili v roce 1498 portugalští námořníci pod velením Vasco da Gamy poté, co se jim podařilo obeplout bouřlivý mys Dobré naděje. Ostrov byl v té době součástí šejchátu, jemuž vládl Mussa Ben Mbiki. Portugalci na tomto místě vybudovali první základnu na východě Afriky a „na počest“ svrženého vládce pojmenovali zemi na pobřeží jako Mosambik. Na půli cesty mezi Portugalskem a Indií zde následně kotvily karavely po okraj naložené pepřem a dalším exotickým kořením. Námořníky — dle svědectví jezuity Antónia Gomese — obzvláště upoutala krása domorodých, kmeni Makua vládnoucích žen: „Místní ženy chodily špatně oblečené, takže se zakrývaly jen pruhem látky. Měly sbroušené zuby ‚jako psi‘, tetované obličeje a těla tak krásná, jako by vyšla z pekla.“

Oním pruhem látky, kterým se ostrovanky zahalovaly, byla capulana. Bavlněná barevná tkanina ve střihu sarongu, která se na ostrov dostala v rámci indo-arabského obchodu. Zasvěcené pamětnice „donas das capulanas“ tvrdí, že se nejstarší capulany skládaly ze tří barev: bílé, černé a červené. Bílá část své nositelce zajišťovala ochranu prostřednictvím předků, černá označovala zlo, zatímco červená byla určena pro ducha války. Pro místní zeměpisné šířky typické vzory, jako jsou leopardi, lvi či symboly slunce, se na látky začaly tisknout až později — a postupně tak vytvořily archetypy, jako je ndjiti (bílo-červené kostky vytvářející ochranný štít) či ximangelani (divocí ptáci v černobílém provedení). Barvy i vzory se sice od příchodu Portugalců ještě mnohokráte proměnily, avšak samotná capulana, ona nedílná součást každodenního života i ženské identity, zůstala nezměněna. 

Capulana představuje z materiálního hlediska obyčejný pruh látky (cca 1 m x 1,7 m). V životě zdejší matriarchální společnosti má však nezastupitelné místo a opravdu široké využití. Capulana je oděv i oděvní doplněk, který místní ženy nosí jako sukni kolem boků či přehoz kolem ramen, ale také jako turban nebo batoh na nošení dětí. Mosambické sarongy však nejsou jen běžným kouskem z módního šatníku, ale zásadním společenským oděvem určeným pro nejrůznější rituální příležitosti, jako je tanec tufo či přechodové rituály spojené s první menstruací, svatbou, těhotenstvím, ale i narozením nebo smrtí. „Capulana střeží tajemství,“ zdůraznila mi náčelnice klanu Mwene, jejíž tvář pokrývala bílá maska mussiro. „Na povrchu sice hýří barvami a přitahuje pozornost, ale před očima ostatních skrývá to, co je v našem společenství tabu a nemá býti viděno…“