CestováníVýlet do Kamenné Lhoty: zámek, dům Oskar a Polská krev
Michal Josephy29. 7. 2025
Kamenná Lhota leží stranou velkého světa, a právě proto v ní hledali klidnou letní inspiraci umělci jako Vladislav Vančura, Oskar Nedbal či Horst Buchholz ze Sedmi statečných.
Foto: Michal Josephy
Zřícenina nedalekého hradu Borotín, který podle pověsti navštívil i Karel Hynek Mácha
Barokní dvůr Borotín a jednu z našich nejpůvabnějších zřícenin jsem navštívil mnohokrát, ale až dosud jsem z vyježděné trasy nikdy neodbočil. Léto však svádí k malé improvizaci a poskytuje nám tím způsob, jak si nenuceně rozšířit obzory.
Na vyhlídce u křížku
Kamenná Lhota leží v Jistebnické pahorkatině a svým návštěvníkům připomíná, že vesnice, které mají coby součást jména Lhota, vznikaly v době středověké kolonizace, kdy byly úrodné půdy v nížinách již obsazené a majitelé panství nabízeli novým osadníkům kopcovité, méně úrodné oblasti. Součástí dohody byla tzv. lhůta, během níž měli osadníci oblast zúrodnit, a po tuto dobu byli osvobozeni od nájmu, daní i roboty. Kamennou Lhotu tímto způsobem osídlila borotínská vrchnost, jejíž panství je odtud doslova co by kamenem dohodil. Kostel Nanebevstoupení Páně i zřícenina borotínského hradu se pohupují na obzoru vytvořeném z půvabně zvlněné krajiny. Romanticky rozeklané ruiny nad Starozámeckým rybníkem podle pamětní desky v roce 1929 navštívil i básník Karel Hynek Mácha, který trávil prázdniny v nedalekých Měšeticích. Víska Měšetice, rodiště Máchova otce, je od Kamenné Lhoty vzdálena zhruba 12 kilometrů a je tak docela možné, že přes ni směrem na Borotín Mácha vedl jednu ze svých oblíbených pěších poutí. S naprostou jistotou však víme, že opakovaně navštěvoval jen o trochu vzdálenější trosky hradu Zvěřince, v nichž dokonce i přespával přes noc. Na pamětní desce vsazené do zborcené zdi najdeme nápis: „Zde dlíval a sny spřádal K. H. Mácha, pěvec Máje, smutný student z Měšetic.“
Foto: Michal Josephy
Vyhlídka u křížku, na níž sedával Oskar Nedbal
Polská krev
Kousek od vyhlídky u křížku stojí hospoda Na Plevníku, kterou si svépomocí zbudovali místní hasiči. V době mé návštěvy je bohužel zavřeno, ale od místních se dozvídám, že o prázdninách otevírají v pátek a ve středu, kdy se zde schází místní spolek a vyhrává na heligonky. Rytmus má Kamenná Lhota zjevně v krvi. Operetu Polská krev v místním zámku složil hudební skladatel Oskar Nedbal, jehož jméno bylo při příležitosti stého výročí narození v roce 1974 uvedeno na seznamu světových kulturních výročí UNESCO hned vedle Dvořáka a Smetany. Rodák z nedalekého Tábora zde pobýval v letních měsících let 1910–1912. „Zámeček byl skvost Lhoty,“ vzpomíná na tu dobu Marie Novotná. „Měli tu zahradníka, vedle stál pivovar, který pak vyhořel, a dole, směrem k Borotínu, byl altánek s výhledem na rybník, ve kterém šlechta sedávala. Byly to takové ty dámy s krásnými klobouky a deštníky – a my jsme chodili za jejich dětmi.“ Skladatel Nedbal chodil k lesu do Lysého vrchu, kde sedával a zpíval. „Bylo to slyšet hodně daleko,“ dodává Novotná. „Děti i dospělí chodívali tehdy svého oblíbeného skladatele poslouchat, jak si přezpívává právě složené árie na dřevěné lavičce u lesa.“
Polská krev se stala vůbec nejúspěšnější hudební novinkou sezony ve Vídni a Berlíně – a v hlavní roli její zfilmované verze zazářila
Anny Ondráková, první herečka českého původu, která dosáhla mezinárodního věhlasu.
Foto: Michal Josephy
Barokní zámek v Kamenné Lhotě
Dům Oskar
Barokní zámek v Kamenné Lhotě září bělobou v okru, a přestože je pro veřejnost uzavřen, má doširoka otevřené veřeje. Osmělím se, zaťukám na okno a se současným majitelem prohodím pár slov o slastech a strastech rekonstrukce památkově chráněných objektů. Jde o téma, které mě vždy zajímalo. Kousek pod zámkem, v původní užitkové zahradě, stojí
dům Oskar, který svým jménem vzdává hold slavnému skladateli. Čistý, neposkvrněný dům připomínající selskou, vápnem nabílenou kapli zároveň leží v ruinách, neboť jeho součástí je torzo barokní stodoly a kamenné zdi někdejšího statku. Hlavním výrazovým prostředkem domu je perforované zdivo, jehož „vzorník“ nacházím v okolních stavbách. Tyto průduchy slouží k prostupu světla a vzduchu a jako slunolam vytvářejí v Oskarovi pozoruhodnou operetní hru světel. Boky domu rovněž prolamují zastíněné niky, které moderním jazykem citují barokní sloh a fungují jako vstupní zádveří a pobytové lodžie. Dům Oskar, postavený na filozofii
kontemplace – inspirace – rekreace, se mění spolu s pohybem slunce a jinak se tváří brzy ráno, jinak večer. Vydržím se na něj dívat dlouho, protože je to v tom nejlepším slova smyslu venkovsky prosté, a přitom kosmopolitně komplexní dílo, které své kvality vstřícně sdílí i s vnějším pozorovatelem. Z Kamenné Lhoty odjíždím s meditativním klidem a letní bezstarostností, kterou umocní koupel v rybníku Přibík, rozlévající se hned pod obcí.
Dům Oskar získal cenu Interiér roku 2024 a je nominován na Českou cenu za architekturu 2025
Foto: Michal Josephy