CestováníVogue Travel Guide: Cesta (za)milovaným údolím
Michal Josephy26. 9. 2023
Terčino údolí je romantika na druhou. Vyrostlo na romantických základech, které umocnily ruiny a divoce nespoutaná příroda, přesahující meze anglického, úhledně učesaného parku.
Ať již do Novohradska přijíždíte autem, či putujete pěšky, kousek za Suchdolem nad Lužnicí pocítíte, jak se Třeboňská pánev láme a přepadá kamsi do nejasných kontur ztraceného kraje. O Vitorazsku, pojmenovaném podle dolnorakouské Weitry, mnozí z nás dost možná nikdy neslyšeli. A to je škoda, jelikož tento jihovýchodní kout České republiky má rozhodně co nabídnout.
Hraběnka z Modrého domu
Terčino údolí, které se nachází v úpatí Nových Hradů, je přírodně krajinářský park, založený v údolí říčky Stropnice ve 2. polovině 18. století coby Vallon Chéri (Milované údolí). Dnešní, poněkud familiárně znějící název — Terčino údolí — vznikl teprve v roce 1817, a to na počest hraběnky Terezie Buquoyové (1746 až 1818).
Ústřední budovu celého areálu tvořil Modrý dům, malebný klasicistní zámeček. Od nedalekých empírových Lázniček dělila tuto budovu, jež sloužila jako letní sídlo, pouze dlouhá, prosluněná louka. Aby byl romantický řád Modrého domu zachován, na jeho zadních dveřích se nepřehlédnutelně skvělo francouzské čtyřverší, které v překladu znamená: „Co radosti v tom malém domě cítím — co víc si vlastně přát? Ke štěstí málo stačí pro mě, kéž tady nemění svůj řád.“ Na zmíněný řád paní domu, ale i krásu celého areálu, navázal po smrti hraběnky její synovec Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814 až 1882). Za jeho působení dosáhl park své velkoleposti, soustředěné kolem vodopádu, podél něhož byly ve skalách vytesány romantické verše.
Zhroucené lávky tón
V Krásném údolí — jak se údolí nazývalo v němčině — nemohly kromě vodopádu chybět ani ruiny, povinná výbava každého romantického světa. Zatímco však Rudera, představující římské ruiny, byla, podobně jako vodní kaskáda, uměle vytvořena, ve skutečnou zříceninu se po povodních roku 1936 bohužel proměnil Modrý dům. Pěší putování k ruinám pak bylo pro nenapravitelné romantiky typické a pocity, které na horách či v hlubokých lesích návštěvníci údolí prožívali, jim umožňovali zpřítomnit Boha přímo v „chrámu přírody“. Estetický obdiv k nespoutané přírodě, která byla ještě před příchodem romantismu považována za nevzhlednou, položil základy k její ochraně a podnítil vznik pěšího turismu. Tento trend se na přelomu 18. a 19. století rozšířil ze šlechtických elit na měšťanské vrstvy, jež zakládaly turistické spolky a zpřístupňovaly odlehlá místa prostřednictvím stezek, značek a výletních restaurací. V českých zemích se tato móda šířila dostředivě: směrem od vzdělaného, německým romantismem odkojeného obyvatelstva z pohraničí.
Vyléčený romantik
Pěšky putující romantici si však, oproti dnešním představám, nezakládali na kýčovitých západech slunce, ale na bouřích, děsivých lesích, studených vichřicích a celkové nevlídnosti počasí. Pokud se chcete do Terčina údolí vydat v jejich stopách, pak je nastávající podzim tím nejvhodnějším obdobím. Ať již však upřednostníte babí léto, anebo sychravý listopad, po dešti či prochladnutí jistě uvítáte výdobytky naší civilizace. Wellness poskytující teplo, masáže, a nakonec i tu večeři při svíčkách nabízejí
Tereziiny Lázničky. Zámek na okraji města skýtá prohlídku Modrého salónu či vycházku a posezení v anglickém parku. Nepřehlédnutelná
Rezidence Nové Hrady, někdejší buquoyské sídlo na náměstí, se proměnila ve stylový, barvou slunce rozzářený wellness hotel. Nové Hrady nejsou, oproti prvnímu dojmu, ztracenou vartou na konci světa. A pokud by vás však přece jen zmohla podzimní slota, skočte si do místní apatyky.
Apatyka Café, kromě originálního interiéru z barokní lékárny, nabízí i vyhlášené Café la Luz a vedle tradičních punčáků či větrníků zde můžete okusit třeba i Novohradské oplatky či výtečný hruškový mousse.