Sbohem a modrý šáteček, zasníte se v maďarském městě Pápa

„Modř se táhne jako nit našimi krajinami. Je to barva naší společné paměti, řemesla i identity,“ říká Lisa Niedermayr, expertka UNESCO a lektorka na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Technika, v Maďarsku známá jako kékfestés, se do střední Evropy rozšířila z Nizozemska a jižního Německa během 18. století. 

Půvabné městečko Pápa leží nedaleko Balatonu v kraji Veszprém. Historické jádro zdobí kostely z období vrcholného baroka, z nichž ten nejvýznamnější projektoval architekt Jakub Fellner (1722 až 1780), který pocházel z Mikulova. Dominantou města je ale nesporně rozsáhlý Esterházyho palác, jehož bránu zdobí mýtický gryf, heraldický symbol rodu z nejvýznamnějších uherských šlechtických rodů. Nejstarší známá písemná zmínka o modrém barvení v Maďarsku pochází právě z Pápy a je datována rokem 1770. V městské kronice je uveden István Bengly, označený jako barvíř. 

O šestnáct let později zde byla založena první trvalá dílna na výrobu modrotisku, díky níž se město Pápa stalo jedním z nejvýznamnějších center kékfestés v Uhrách. Zde uplatňovaná technika spočívala v nanášení tzv. papu, což je rezervní pasta, na lněnou nebo bavlněnou tkaninu pomocí dřevěných forem. Po ponoření do indigové lázně zůstala vzorovaná místa neobarvená. Tímto způsobem vznikal charakteristický kontrast bílých ornamentů na sytě modrém podkladu, jehož inspirací bylo zejména barokní tvarosloví a květinové motivy.

Modrotiskovou dílnu v Pápě v roce 1786 založil textilní mistr Carl Kluge, syn Johanna Friedricha Kluge z německého Saska. Rodina, jež do Maďarska přicestovala za prací, s sebou přinesla i znalost rezervního tisku a studeného indigového barvení. Ta v Uhrách do té doby neměla tradici. Klugeho dílna se postupně rozrostla do velikosti malé továrny a zůstala v rukou rodiny po sedm generací – až do roku 1956, kdy byl podnik znárodněn komunistickým režimem. 

V původních prostorách bylo v roce 1962 zřízeno jediné muzeum modrotisku v Maďarsku. „Uchováváme zde přes tisíc tiskových forem, vzorníky z 19. století i stroje z původní manufaktury,“ připomíná kurátorka Kékfestő muzea. „Vzorové bloky i dřevěné formy byly svědky proměnlivé povahy módy i politických vlivů.“ Toto významné středoevropské centrum modrotisku se v roce 2018 stalo ústředním bodem společného zapsání Česka, Slovenska, Německa, Rakouska a Maďarska na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Tradice modrotisku spojovala národy dávno předtím, než začaly platit novodobé hranice, a bude spojovat nadále.