Tři nejvýš položené horské chaty na Slovensku, kam můžete vyrazit po celý rok

Lásce k horám jsem se musela naučit. Narodila jsem se do sociálně slabé rodiny, jak se v osmdesátých letech říkalo, a jet na povinný lyžařský výcvik nepřipadalo v úvahu. Týdenní pobyt na horách představoval obrovský zářez do napjatého rozpočtu a navíc v naší rodině nikdy nikdo nelyžoval. Musela jsem se kurzů vzdát. Když spolužáci na horách sjížděli kopce, chodila jsem do vedlejší třídy a snila o horách. Svoje sny jsem si nakonec splnila. Trvalo ale třicet let, než se mi podařilo opravit chybný myšlenkový vzorec, že já do hor nepatřím. Původní dětský vztek, který se přerodil v nenávist ke všemu, co souviselo s horami, jsem opravovala krok za krokem. V podstatě se moje cesta podobá horskému výstupu. Z nížiny vzdoru do výšin odpuštění – především sobě a svému dětskému já. Dnes si troufám říct, že se dobře orientuju ve Vysokých Tatrách a v Krkonoších. Nikdy bych se neoznačila za znalkyni hor, ale za jejich obdivovatelku, to ano. Myslím, že do hor jsem se nakonec vydala proto, abych se o sobě něco dozvěděla. Abych poznala a pochopila svoje limity. 

Horské chaty jsou malé. Tak malé, že se musíte smířit s místem na palandě ve společné ložnici. Koupelny jsou často vybavené jen studenou vodou. Zkrátka těžký diskomfort. Restaurace nabízejí omezená množství jídel, protože do takové výšky je těžké dopravit co nejpestřejší suroviny. Spokojit se musíte s typickou středoevropskou kuchyní. Horalé vydávají hodně energie, a tak se připravte na energií našlapaná jídla, jako je guláš nebo vepřo knedlo zelo. Bývá dobrým zvykem, že když se ubytujete, zaplatíte zároveň za polopenzi. K snídani můžete počítat s párky, vajíčky, máslem, marmeládou, toastovým chlebem. Croissanty nebo kváskový chléb si vychutnáte až v civilizaci. Traduje se historka, že na jedné nejmenované horské chatě občas vystavují ceduli: veganům vstup zakázán. Mezi drsňáky, kteří vyšplhali tak vysoko, se zkrátka s bezmasou variantou nebo jinými šetrnými stravovacími přístupy nedá počítat. Samozřejmě si můžete přinést jídlo s sebou na zádech a odpadky zase odnést dolů, na což vás upozorní řada výstrah. V okolí chat a často ani uvnitř nenajdete odpadkové koše, nefungují tady služby jako jinde. Vezměte si s sebou několik sáčků, do kterých můžete odpadky uložit.

V horské chatě vládne přísný, téměř asketický duch. Mejdan jsem zažila jen jednou. A nebyla to pařba nijak dlouhá, skončila před půlnocí. Hory člověka fyzicky vyčerpají a navíc se v chatě musí brát ohledy na další nocležníky. Bývá zvykem, že se do společných ložnic chodí spát hodně brzy, už kolem osmé hodiny. A také se velmi brzy vstává. Každý totiž pospíchá, aby stihl východ slunce. Ten je v horách obzvlášť čarovný. Člověk pozoruje, jak se slunce zvedá z údolí, jak se oranžová koule zvětšuje a stoupá nahoru ke kamenným obrům. Brzy ráno pořizují profesionální fotografové v horách ty nejpovedenější fotografie, protože světlo má ve vysoké nadmořské výšce zvláštní rozptyl.

Edmund Téry, lékař z Banské Štiavnice, si na přelomu 19. a 20. století usmyslel, že vybuduje chatu v horách. Už jako student navštěvoval Studenou dolinu, nádherné horské údolí, proťaté Malým Studeným potokem. Ten má spíš charakter dravé říčky, zvlášť když taje sníh. Na zádech bylo nutné vynést 50 tun materiálu. Průkopník horolezectví akčně zaměstnal 125 dělníků a chatu slavnostně otevřel Uherský karpatský spolek v létě 21. srpna 1899. Tehdy se jednalo o nejvýše položenou chatu v Uhrách a o otevření psaly všechny noviny.

Jak se na Téryho chatu dostanete: Ze Starého Smokovce – ano, to je ta podhorská dědina, kde se před několika lety procházel v restauraci medvěd. Sem se dostanete Tatranskou elektrickou železnicí, odtud můžete využít lanovku na Hrebienok, obousměrná jízdenka vyjde na 15 eur, a pak se vydat po svých do Zamkovského chaty. Tam možná potkáte lišku Elišku nebo některého z jejích potomků a tady začíná skutečný výstup k Velkému hangu pod Prostředním hrotem. Stoupání je s každým metrem prudší a pokračuje až k Téryho chatě.

Kolik to stojí: Ubytování s polopenzí v nadmořské výšce nad 2000 metrů vás vyjde na 40 eur.

Po drsném výstupu na Téryho chatu jsem napsala do svého deníku: Satori na horské chatě. Otevřít dveře horské chaty, to je jako být obdařená milostí. V oblastech nad pásmem lesa, v tak náročném terénu, není snadné přežít. Lidi to odjakživa táhlo dolů do údolí, do hor se vydávali lovci divé zvěře, sběrači bylin, podivíni, pašeráci, vyhnanci, a že tak vysoko existují chaty, je důkazem lidské dřiny. Tady nepotkávám namydlené hejsky, ale poutníky a drsňáky, lidi na cestě, ty hledající. Nejsou příliš vidět, naopak splývají s okolím stejně jako kamzíci a svišti. Důležité je dorazit do chaty před setměním, dát si horkou polévku, vydatné jídlo, pivo. Usušit oblečení u krbu, vysprchovat se ve studené vodě.

Na kusy. Po útrapách těla, které jsem vláčela jako těžké břemeno se všemi jeho projevy a potřebami, jsem roztrhaná na kusy a na kavalci v chatě se zkouším poskládat do jednoho celku. Je to výjimečný stav. Jak málo toho o sobě vím! Během výstupu polykám hořké kapky, roní je moje maso, každý gram navíc, každá kožní řasa. Po výstupu je moje duše osvobozená, vypuštěná ze řetězu, je to chvíle nečekaného mystického prožitku uprostřed kamenů. A to je je důvod, proč se vydávat do hor.

Zelené pleso patří mezi nejkrásnější ve Vysokých Tatrách a není divu, že přitahuje návštěvníky především ze Slovenska, Polska a také Čech. Smaragdová barva vynikne hlavně v létě, v zimě zdobí jezero ledová krusta. Historicky prvním doloženým objektem na břehu plesa je Egidova chata, pojmenovaná po iniciátorovi stavby, velkostatkáři a nadšeném turistovi Egidovi Berzeviczovi. V roce 1882 chatu vážně poškodila vichřice. Byla přesunutá na jižní břeh, ale v roce 1890 tady vypukly dva požáry. Turistický objekt byl obnovený o sedm let později. Mezi lety 1950 až 1992 se chata nazývala Brnčálova, proto se jí dodnes mezi horaly přezdívá Brnčálka. V současnosti je chata celoročně otevřená, a když je v mimo sezonu méně vytížená, můžete se dokonce ubytovat v dvoulůžkovém pokoji.

Jak se dostanete na Chatu pri Zelenom plese: Od autobusové zastávky Biela Voda, která leží na nedávno vybudované silnici spojující podtatranská střediska. Po žlutě značené stezce stoupáte lesem vzhůru a proti vám se valí z hor Kežmarská Biela voda. Dostanete se až k rozcestí Šalviový prameň, tady máte možnost napojit se na modře značenou trasu a dostat se k Velkému Bielemu plesu. Když se budete držet žluté značky, zvolíte lehčí a také kratší variantu výstupu. Údolím Zeleného potoka, vytékajícího ze Zeleného plesa, se dostanete až k chatě. Po pravé straně se otevře výhled na Belianske Tatry, nejzápadnější část Vysokých Tater. Provozovatelé milují zvířata. Při mém posledním výstupu na chatu, v říjnu 2023, pobíhali kolem tři velcí psi a uvnitř mi dělali společnost dva kocourci. Chata umožňuje ubytování se psími společníky. 

Už víc než 100 let se můžete ubytovat na Zbojnické chatě. Na konci Velké Studené doliny, v blízkosti několika ples. Tahle horská oka napájená ledovou vodou a oblopená kamennými štíty působí přímo magicky. Kdysi se tady, ve výšce téměř 2000 metrů nad mořem, nacházel primitivní přístřešek, kde se schovávali pytláci. V roce 1907 se podařilo vybudovat jednoduchou útulnu pro turisty. Meziválečné období přálo rozvoji turistiky. Roku 1933 byla chata výrazně přebudovaná a byla přistavěná krytá terasa. Současná podoba chaty odpovídá původnímu půdorysu, i když v roce 1998 lehla popelem. Milovníky hor to stálo hodně úsilí, ale chatu znovu vybudovali. Slavnostně se otevřela v říjnu 2001.

Jak se dostanete na Zbojnickou chatu: ze Starého Smokovce po po modře značené turistické trase. Nastoupáte 980 výškových metrů. Musíte počítat s rozmary počasí, hlavně v zimě nebo zjara. Když hrozí sněhová nadílka, přibalte do batohu nesmeky. Cesta vede po balvanech, a když namrznou, boty podkluzují. Navíc mezi nimi proudí voda, je proto nutné zvolit nepromokavou turistickou obuv. Ubytovat se můžete jen tehdy, když si uděláte rezervaci přes e-mail. V chatě je pouze umývárna se studenou vodou, na záchod se chodí ven do kadibudky. Proto se vyplatí přibalit do krosny hygienické ubrousky.