Mezi Alpami a Středomořím. Goriška Brda je slovinské Toskánsko

Kartografové sice na mapy rýsují mezi Itálii a Slovinsko čáry, v srdcích místních obyvatel, kteří se považují za potomky starověkých Ilyrů, ale žádná hranice neexistuje. Na západě Slovinska se terén mírně vlní a sklání k moři. Kam až oko dohlédne, uvidíte kamenné vesnice, průhledy do terasovitých vinohradů nebo středověké hradby. Půda zvaná opoka – unikátní směs jílu a pískovce, která kdysi bývala mořským dnem – dává zdejší krajině nejen osobitý ráz, ale především jedinečné minerální podloží. V kombinaci s klimatem Středozemního moře a svěžestí Alp vzniká vysoce ceněný terroir. Tak výjimečná je Goriška Brda, proslulý slovinský vinařský region.

Do Brdy se jezdí zpomalit a objevovat chutě, které v sobě nesou kus lidské historie. Region přitahuje milovníky vína, protože každý kopec je osázený vinnou révou. A ne ledajakou. Na více než čtvrtině vinic se pěstuje autochtonní odrůda Rebula. Za domov odrůdy se považuje Višnjevik. Právě odtud pocházeji nejstarší písemné zmínky o pěstování této královské odrůdy, záznamy jsou datovány do 14. století. 

Zdejší vinaři po generace využívají toho, co keře vinné révy urodí, jsou to bílé sladké hrozny se silnou slupkou. Mezi staré vinařské postupy patří macerace bobulí na slupkách, často v dřevěných sudech nebo hliněných amforách. Díky dlouhému odležení získá rmut až jantarovou barvu. Následně se víno lisuje a stáčí do lahví s minimálním přídavkem siřičitanů, nečíří se a nefiltruje. Výsledná láhev spadá do kategorie čím dál oblíbenějších oranžových vín. Ta chutnají po medu a sušeném ovoci. Mimo to je Višnjevik proslulý nejvýše položenými olivovými háji, přičemž z místní odrůdy olivovníku Istrska belica se lisuje ostrý, pronikavý olej s tóny čerstvě pokosené trávy. Na bohatě prostřeném stole hrdě doplňuje zdejší vína.

Jestliže je Višnjevik starobylou duší regionu, pak jeho srdcem je vesnice Šmartno. Názvem odkazuje ke svatému Martinovi, patronovi místního kostela. Uvnitř barokního presbytáře a nad bočními oltáři se nacházejí moderní fresky od Toneho Kralje (1900-1975). Ten má status jednoho z nejvýraznějších slovinských sakrálních výtvarníků 20. století. Středověké hradby Šmartna tvoří kamennou korunu a rozkládají se na jednom z nejvyšších vrcholků. 

Vesnice je malá, do sousední Gonjače je to něco přes kilometr. Vyšlápnout si můžete pěšky po vyhlášeném dálkovém trailu Alpe Adria, který místa propojuje. Gonjače stojí za návštěvu kvůli památníku obětem 2. světové války a vyhlídkové věži na kopci Mejnik. Památník je dílem akademického malíře a sochaře Janeze Boljky. Verše vyryté na bronzové desce napsal spisovatel France Bevk: „Synům Brdy a Benátska, věrným strážcům našeho jazyka…“ 

Vedle pomníku obětem stojí moderní, 23 metrů vysoká vyhlídková věž se 144 schody, postavená v roce 1961. Za pěkného počasí nabízí panoramatický výhled na různé části regionu: Brdu, Julské a Karnské Alpy, Dolomity, Furlansko-Julské Benátsko, Terstský záliv. Po výstupu můžete ochutnat ve sklípcích (najdete je pod názvem vinska klet) domácí vína a pršut. Ten se vyrábí ze zadní vepřové kýty. Maso se solí s mírou, jen tak, aby si výrobky udržely přiměřenou rovnováhu mezi slaností a sladkostí. Nasolené zadní kýty se rozloží na police a nechávají se zrát při teplotě +1 °C až +4 °C. Po 75 dnech je možné ochutnat první tenký plátek sušené šunky.

Neobyčejné přírodní bohatství ukrývá skalní soutěska nedaleko vesnice Kožbana. Potok Kožbanjšček si prorazil vlastní cestu vápencem a vyhloubil čtyřicet metrů dlouhou soutěsku. Přírodní div začíná hlubokou nádrží v korytě potoka, kterým voda unáší kamení a písek. Vodní proud jimi otáčí, a neustále tak vymílá koryto a břehy. Přibližně uprostřed této vodní cesty se klene nádherně zaoblený a hladký přírodní most, který vybrousila dravá voda jen silou svého proudu. Přírodní most Krčnik je jednou z nejvýznamnějších přírodních památek ve Slovinsku. Nedaleké Kotline jsou tři navazující soutěsky, které potok Kožbanjšček rovněž vyhloubil do skalní stěny vysoké přibližně 10 metrů. S tůněmi, peřejemi, vodopády a nádržemi jsou Kotline po mnoho let skrytým smaragdovým klenotem slovinského vnitrozemí.