Zdeněk Hřib: Přímý kontakt s realitou je v krizi nedocenitelný

Praha i ostatní regiony musely během pandemie následovat opatření, která si samy nevybraly, ale která výrazně ovlivňovala život jejich obyvatel. Být ve vedení hlavního města v této době přesto samozřejmě představuje nesmírnou odpovědnost, zvlášť když odmítnete být jen ve vleku okolních událostí. Z průzkumů veřejného mínění bylo koneckonců jasně patrné, že role města, nikoliv pouze vlády, byla pro Pražany velmi důležitá. 

Praha v rámci svých pravomocí podnikla spoustu praktických kroků. Jako jedno z prvních měst na světě zavedla v březnu 2020 povinné nošení roušek. Občanům jsme se snažili ulehčit život například webem s přehledem odběrových míst a jejich čekacích lhůt nebo později webem o očkování. V rámci toho, co nám jako hlavnímu městu povoloval zákon, jsme pomáhali podnikatelům. Jsem rád za to, že jsme po celou dobu pandemie byli v úzkém kontaktu s ostatními hejtmany, a to napříč politickým spektrem. Také s vládou jsme se – s různou úspěšností – snažili vést konstruktivní debatu. 

Důsledně jsem se zaměřoval zejména na to, aby aby lidé věděli, co se v jejich městě děje a proč. V podobných krizových situacích považuji za velmi důležité důvěřovat občanům, podporovat je a dodávat jim sebevědomí. Klíčovou roli v tom sehrává kvalitní komunikace, která obsahuje nejen povzbuzení, ale i objektivní informace. Proto jsme všechna data, na základě kterých jsme se rozhodovali, zveřejňovali skrz městskou datovou platformu Golemio.

Říká se, že příklady táhnou. I já si myslím, že je důležité lidem ukazovat osobní příklady a opakovat, že krize si nevybírá, na koho dopadne. Že jsme v ní zkrátka všichni společně. Když se při podzimní vlně pandemie situace prudce horšila a naplňovaly se kapacity nemocnic, naplno se projevil problém nedostatku zdravotnického personálu. Rozhodl jsem se proto ke kroku, který možná někteří kritizovali, ale pro mě představoval automatickou součást funkce primátora v době krize. Rozhodl jsem se využít svého původního lékařského vzdělání a nějaký čas jsem každý den po práci na magistrátu chodil odpoledne a večer pomáhat jako dobrovolník na příjmovém oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. 

Smyslem tohoto kroku bylo upozornit na kritickou situaci v nemocnicích, kdy tamní zaměstnanci pracovali často za hranicí vlastních sil. Chtěl jsem upozornit na to, že pandemie se týká nás všech a není to jen abstraktní problém, který najednou opanoval veřejný prostor. Chtěl jsem Pražanům říct, že se podle svých možností můžou zapojit a pomoci – ať už jako dobrovolníci v nemocnicích, nebo třeba darováním plazmy po prodělání nemoci. 

Cesta z krize v případě Prahy vede podle mě přes konkrétní podpůrné kroky města, důvěru v občany a kvalitní informace. S pokorou, ale i zdravým sebevědomím věřím, že se tato strategie vyplatí. Pražané mi dali ve volbách svou důvěru a já budu nejen v krizi dělat maximum pro to, abych o ni nepřišel. A co víc, považuji za svou povinnost jim ji vracet.