Vogue LeadersTereza Maxová a Burak Öymen: Nesnažíme se změnit jeden druhého
Vogue Leaders20. 5. 2023
Poznali se při potápění se žraloky v Jižní Africe. Vychovávají tři děti, spoluzaložili resort Kaplankaya v Turecku, kde pořádají festival Harvest. Věří v rodinu, komunitu a dobro v lidech. Znají se natolik, že se jejich odpovědi v rozhovoru pro Vogue Leaders prolínají a doplňují. Dokonce i tehdy, když odpovídají nezávisle na sobě.
Vysocí. Štíhlí. V holešovickém fotostudiu plném asistentů, stylistů, vizážistů a produkčních je nepřehlédnete – všechny o hlavu či rovnou dvě převyšují. Tereza Maxová a Burak Öymen jsou si nápadně podobní. Působí jako lidé, kteří se nevyhnutelně museli potkat, aby vytvořili tuhle ucelenou jednotku. Zatímco Tereza ve třpytivých šatech dodává rozhovoru radost, dynamiku, smích a lehkost, Burak odpovídá zamyšlen, z hlubin svého niterného přesvědčení tiše a klidně formuluje odpovědi tak, aby co nejvěrněji odpovídaly jeho cítění. Jenže teď ta přijde pointa: Ať jeden s lehkostí, nebo druhý s ukázněnou rozvahou, oba odpovídají stejně. Na otázky ohledně pohledu na svět a životních hodnot nezávisle na sobě dávají odpovědi, v nichž se objevují totožná klíčová slova a obraty. Když odpovídají společně, ve vyprávění se doplňují, jeden navazuje na druhého, jeden za druhého dokončuje myšlenky.
Jaká byla vaše životní situace, když jste se poznali?
Burak: Myslíte v tomhle životě? (směje se)
Tereza: Byla jsem máma šestiletého kluka, velmi tvrdě jsem pracovala. V roce 2006 jsem Tobiáše a svou maminku vzala na dovolenou do Jihoafrické republiky. Tam jsme se s Burakem poznali.
Burak: Pracoval jsem v nemovitostech, což dělám pořád, bydlel jsem tehdy v Istanbulu. Náhodou jsem se ocitl na stejné dovolené. Šlo o můj první pobyt v Africe. A zpátky jsem se vrátil s úžasným darem lásky.
Tereza: Nebyla jsem v Africe poprvé, ale bylo to poprvé, co jsem se vypravila na potápění se žraloky. Nebylo moc zájemců, kteří by se dobrovolně ráno vzbudili v pět a jeli někam pět hodin autobusem, aby pozorovali bílé žraloky. Před budovou stál jediný účastník a pak já, moje mamka a můj malý syn, který mi pořád ukazoval displej nintenda a žádal: „Můžeš mi přečíst tohle, můžeš mi přečíst támhleto.“ A já jsem v duchu úpěla: „Můj bože, takhle brzy po ránu.“ Brzy se však našel dobrovolník, a byl to právě Burak, který mu pět hodin cesty trpělivě četl a překládal výrazy z gameboye. Pozorně se o nás staral i během samotného potápění. Maminka se ke mně přitočila a řekla mi: „Tenhle chlap je fajn! Je jako džentlmen z jiné doby!“ Mamča to viděla první.
Burak: Díky bohu za babičku. Když jsem ji poprvé viděl, řekl jsem si: „Její dcera musí být úžasná!“
Tereza: Měla jsem tři roky po rozvodu a vůbec jsem nebyla připravená začít nový vztah, nikoho jsem nehledala. Ale člověk míní a Pánbůh mění.
Jak brzy jste se sestěhovali k sobě?
Burak: Tak rychle, jak mi Česká republika dala víza. Jakmile mi konzulát víza vydal, dorazil jsem.
Tereza: Měla jsem dítě, nemohla jsem se volně stěhovat kamkoli. Tobiáš chodil do školy – a my jsme se přitom snažili být co nejvíc spolu. Láska... Je těžké mluvit o lásce.
Burak: Je to ten nejsilnější pocit. Jak to cítíš a jak vysvětlíš, co cítíš...
Tereza: Láska nemá co do činění s tím, kdo jak vypadá, co dělá. S místem, kde se člověk narodí, čemu věří.
Burak: Když cítíte vzájemné spojení, je to silný pocit. Přebije všechno ostatní.
Tereza: Ten den, kdy jsme se seznámili, jsme probírali spoustu věcí – od politiky přes jídlo, výchovu dětí až k účinnosti trestu smrti. Říkala jsem, že nevěřím na účinnost trestu smrti. A ty jsi řekl totéž. To byla naše první konverzace v životě. Nebylo to vůbec romantické, ale ve vztahu je dobré vidět život podobně.
Burak: Když mluvíme o podobnosti mezi námi, oba věříme v přínos humanismu, v dobrotu lidstva. Věříme, že je třeba transparentně mluvit o všem. Máme toho hodně společného. Třeba pohled na život.
Jaké hodnoty sdílíte?
Oba střídavě: Je to asi otevřenost, upřímnost, vidět věci z té lepší stránky. Chceme možná i změnit svět v lepší místo. Staráme se o to, co se děje okolo nás, o druhé lidi. Respektujeme se. Dáváme si prostor. Nesnažíme se změnit jeden druhého. Učíme se jeden od druhého, rádi spolu cestujeme a objevujeme svět. Není mezi námi moc rozdílů. Jsme si podobní a v tom, v čem jsme jiní, se doplňujeme. Máme rádi svůj blízký okruh přátel a jsme rádi s rodinou.
Ptá se:
SABRINA KARASOVÁ
Nezávislá publicistka, šéfredaktorka čtvrtletníku Hodinky & šperky, spisovatelka. V nakladatelství Triton právě vyšla její sbírka povídek Přespávačka u slečny Broukové, která se ocitla na seznamu knih doporučených porotou soutěže Magnesia Litera. Je fascinována světem snů, a to denních i nočních, a příběhy lidí, kteří mají odvahu je realizovat.
Odpovídají:
TEREZA MAXOVÁ
Přední česká topmodelka, která aktivně působí již téměř tři desetiletí ve světovém modelingu. Ani na vrcholu své kariéry neztratila kontakt se skutečným světem a už v roce 1997 po návštěvě krčského kojeneckého ústavu začala pomáhat českým opuštěným dětem. Je držitelkou mnoha mezinárodních ocenění v oblasti filantropie. Posláním Nadace Terezy Maxové dětem je umožnit každému dítěti prožít spokojené a bezpečné dětství v rodinném prostředí a dát znevýhodněným dětem šanci na lepší život.
BURAK ÖYMEN
Podnikatel, spoluzakladatel pobřežní destinace Kaplankaya na tureckém pobřeží Egejského moře a spoluzakladatel Harvest Series, série inovativních setkání zaměřených na sdílení znalostí a nápadů, na kterých se setkávají největší kapacity z celého světa, aby společně prozkoumali důležitá témata, která ovlivňují nás i naši planetu.