Sara Polak: Úsvit cloudových civilizací

Historie lidské evoluce je historií jak skupinového, tak individuálního myšlení; to druhé ale často v knihách dějepisu nemá prostor. Přesto je to často právě tím, co posouvá naši civilizaci kupředu. Bláznivé nápady, které mají mizivou šanci na úspěch, ale stejně se uskuteční. Ať už jsou to naši předkové, kteří se ve vražedném počasí vydali na moře nebo do pouští, aby se rozšířili do všech koutů zeměkoule, Vikingové mířící objevovat nový svět, nebo umělci, vědci, astronomové, spisovatelé, hudebníci a jakákoliv jiná přestavitelná profese, která má své šílené/zázračné dítě posouvající hranice. Jedinci, kteří měli nesmírný vliv na naši historii, jsou přesto většinou ztraceni ve vlnách času. Až do teď.

Internet je zázrak. Často jej bereme jako samozřejmost a zapomínáme, jak je to úžasná věc. Informace se šíří až 2/3 rychlostí světla po celé zeměkouli. Zprávy mohou být falešné (i když 'fake news' byla oblíbená PR metoda i ve starověku, tady jsme opravdu nic nového nevymysleli a technologie za to rozhodně nemůže), názory mohou být polarizující, ale už nejsme na šíření informací závislí geopoliticky. Můžeme být kdekoliv na světě a teoreticky se dozvědět cokoliv (pokud ovšem neexistuje místní regulace internetu, ale o tom jindy). Najednou díky propojení moderního světa není pískovištěm středověká vesnice nebo národní stát – je to celý svět. Mechanismy zpracování dat, jako je strojové učení, umožňují v tomto vzrušujícím světě vytvořit si úplně jiný život, než na jaký jste si mysleli, že máte nárok podle demografie, vzdělání, rodiny nebo místa narození.

Stále ale musíte platit nájem a žít ve fyzickém světě. Žít v cloudu neznamená napojit svůj mozek na matrix. Spíš to znamená, že dále normálně žijete ve fyzickém světě, přijímáte ho, ale díky digitálním nástrojům se můžete lépe připravit na přežití. Systém tomu přirozeně příliš nefandí, hlavně proto, že se považuje za civilizační vrchol. Vidíme tedy rostoucí daně na kryptoměny, regulaci AI či stále rostoucí politickou disociaci od reality. Technologický svět samozřejmě není skvělý – zavádějící PR, nafouklé buzzwords a falešné sliby dělají z „cloudové civilizace“ často nevyzpytatelné místo, kde jsou podvodníci na každém rohu. Ale taková je lidskost a něco takového bude vždy patřit k naší přirozenosti. Důležitým celkovým obrazem je, že se tvoří paralelní svět, poháněný novými technologiemi, ale fungující na základních evolučních principech. Přičemž národní státy často předstírají, že ve skutečnosti neexistuje. Zapomínají však na jednu věc – lidé se touží učit, touží objevovat a touží vidět dál než na svou příští fakturu za plyn.

Ale bez ohledu na poskytovanou službu je klíčem mít svobodu volby a použít ten správný nástroj, který vyhovuje vám a danému problému. Klíčem k tomu všemu je samozřejmě vzdělání, abychom zajistili, že ‚tajemství cloudové civilizace‘ nebude jen hřištěm pro technologickou elitu.

COVID-19 urychlil úsvit některých technologií, které formují náš svět stejně dramaticky jako kdysi pazourek, tiskařský lis, parní stroj nebo elektřina. Potřebujeme dát lidem bez ohledu na jejich vzdělání, bohatství nebo zaměstnání šanci vzdělávat se v nejnovějších technologiích. Potřebujeme dosáhnout pro tyto technologie co nejrychlejší masové přijetí, chceme-li, aby jednoho dne byla globálně prosperující (a případná úspěšná meziplanetární kolonizace) úspěšná. A musíme být připraveni i přijmout skutečnost, že jako už tolikrát v historii staré struktury padnou. Nejde však o vytvoření ideálního plánu nového světa což by lehce mohlo znamenat dystopický scénář, který popisuje třeba Karel Čapek či Aldous Huxley – jde o udržení paralelního konkurenta, cloudové civilizace, která bude tyto struktury držet ve střehu.