Magdalena Davis: Dělám prostě to, čemu věřím

Vogue Leaders1. 3. 2021

Akutní fáze krizového řízení na malém městě má nepochybně své osobité rysy. Kanceláře se přechodně mění na sklady toho, co je zrovna potřeba, z kulturních referentů jsou ze dne na den závozníci a strážníci městské policie nakupují seniorům rohlíky. Obdobím krize se samozřejmě nelze vyhnout, jsou součástí dynamiky života stejně jako výdech a nádech (a zkuste se pořád jen nadechovat). Klíčová je ale ochota se z krize poučit a nebát se svůj život změnit.

„Prosím, Dano, potvrď Mílovi, že máme zájem o tu dezinfekci autobusových zastávek. Pane vedoucí, nezapomeňte strážníkům vytisknout předávací protokol pro vydávání respirátorů. Pepo, budou hasiči potřebovat do Domova pro seniory oba ozonové generátory nebo můžeme na víkend půjčit ten menší škole?“ Přiznám se, že pro mě má tahle fáze i jisté kouzlo, protože většina zúčastněných během ní táhne za jeden provaz a osobní spory či rozdíly jdou stranou. Jako vedlejší produkt konkrétního problému se tu nepozorovaně rodí lidskost a vzájemná solidarita a lidé ze sebe nevědomky vydávají to nejlepší, co v nich je. Nepochybuji, že někdo ze sebe v takových chvílích může vydat i to, co se nalézá v útrobách žumpy, takoví se ale v mém okolí naštěstí nevyskytují.

Následující fáze práce v krizi už tak kouzelné nejsou, to když sedíme s radními nad covidovou variantou městského rozpočtu a vyškrtáváme z něj investice, opravy a kulturní akce za 21 milionů korun. Nebo když se blíží termín odevzdání závěrečné dotační zprávy a všichni referenti investičního oddělení jsou v karanténě. Nebo když přijde e-mail o zrušení autobusových spojů pro naše občany, protože dopravci jsou na pokraji krachu. To jsou situace, které mě nutí překročit vlastní stín a hledat nové cesty a způsoby, jak vyřešit nastalé problémy.

Krizi je nutné řídit, třeba i za cenu chybných rozhodnutí.

Dobře řídit krizi vyžaduje dostatek informací, správné pochopení souvislostí, rozvahu ve všech po sobě jdoucích krocích a odvahu umět se rychle rozhodovat. Často mezi řešením špatným a horším. Občas tedy směle zamířím do slepé uličky a pak nezbývá než hledat cestu znovu. Čas praxe v krizovém řízení mě ale poučil, že krizi je nutné řídit, třeba i za cenu chybných rozhodnutí. Protože neřídit ji znamená vládu chaosu a frustrace, což vzhledem k mojí zodpovědnosti za druhé nepřichází v úvahu.

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Magdalena Davis

A už vůbec pro mě není jednoduché vést lidi v situaci, kterou prakticky nemůžu ovlivnit. Přesto cítím, že je to důležité a že se to ode mě právem očekává. Koronavirová krize rozvrátila kromě zdraví a ekonomiky i naše zvyky, sociální vazby, společenské tradice, osobní kontakty. Školáci už považují online výuku za samozřejmost, senioři se naučili používat videokonferenční aplikace k hovorům s rodinou, firmy zavedly institut práce z domova. Nákupy, informace i zábava se přesunuly na internet a tempo digitalizace se zrychlilo. Jsme nuceni se přizpůsobovat novým podmínkám, fyzické doteky a pozdravy nahrazujeme novými gesty, rekvalifikujeme se na jiná zaměstnání, již téměř necestujeme a nikdy jsme tak často nechodili na procházky jako teď. Všichni, kteří se potýkají s těžkostmi, by se ale ve svém každodenním zápase neměli ocitnout sami.

To vnímám jako součást odpovědnosti spojené s mojí rolí ve společnosti. Stejně jako příležitost (a povinnost) zprostředkovávat lidem jiný úhel pohledu na situaci, ve které se nacházíme, podpořit naději, že jsme to my, kdo máme život ve svých rukou, navzdory vnějším okolnostem. Dělám prostě to, čemu věřím. Věděli jste, že je vědecky ověřeno, že lidé, kteří každý den alespoň chvilku s vděčností myslí na to, co dobrého je v životě potkalo, jsou šťastnější než ti, kteří to nedělají?

Za posledních 12 měsíců jsem si začala víc vážit toho, co dřív bylo samozřejmostí: rodina, přátelé, pospolitost, příroda, pohyb, kultura, svoboda... (dosaďte sami). Život sám se mi teď jeví mnohem důležitější než 120% pracovní výkonnost, politické body, společenský status nebo třeba výše příjmu. To je významný předěl. V okamžiku, kdy si ho připustíme a naplno uvědomíme, se každý z nás stává lídrem či lídryní svého života. Skrytou pointou je, že leadership, stejně jako život, nemá cílovou pásku a není ani žádná šatna, kde bychom si po závodě odpočinuli.

Mgr. Magdalena Davis, Ph.D., je od roku 2018 starostkou Mníšku pod Brdy. Česká politička a bioložka je od ledna 2020 rovněž spolupředsedkyně Zelených. Doktorské studium absolvovala na Univerzitě Západní Austrálie v Perthu, kde poté několik let působila jako manažerka v oblasti životního prostředí. V současnosti se věnuje tématům jako resilience (odolnost) měst, komunitní energetika, udržitelné hospodaření s vodou, transformace odpadového hospodářství, sanace ekologických zátěží a ochrana biologické rozmanitosti.

Přidejte se na LinkedIn k Vogue Leaders.