Tamara Kotvalová: Peníze pro mě nikdy nebyly skutečnou motivací

T: Velký a zároveň žádný. Hodně záleží na úhlu pohledu. Firmu Carollinum jsem budovala s ambicí něco vytvořit a něco tu zanechat, ale nežádám po žádném z mých dětí, aby se pokračování ujalo. Zrovna jsem ve fázi, že sleduju jejich vývoj a rozhodnutí. Samozřejmě že jim radím, kecám jim trochu do života, asi by nebylo normální, kdyby to bylo jinak. Ale jsou to spíš rady starostlivé. Mé děti mají své ambice a to je určitě dobře. Posledních pár let sbírám zkušenosti od lidí, co už předali svoje jmění a dědictví další generaci, a zjišťuji, že to není vůbec jednoduché. I když byla v té dané rodině nejlepší možná konstelace, stejně pak to dělení potomky rozeštvalo. I proto postupuji pomalu, stále se učím a sbírám další postřehy. A vidím, že si každé z mých dětí volí svou vlastní cestu. Zatím mi ani jedno z nich nedalo jasnou odpověď, zda by chtělo v rodinném podniku pokračovat, líbí se mi, že o tom přemýšlejí a přistupují k tomu s rozvahou.

T: V tomhle konkrétním případě nás v týmu naopak vzdělával Martin, to on se zpočátku věnoval rozvíjení webových platforem a online marketingu Carollina. Já jsem mu tehdy mohla jen ukázat, jak je důležité se realizovat. Ke všem dětem jsem přistupovala vždy stejně, nikomu jsem nenadržovala a nikdo z nich nedostal něco navíc. A naštěstí jsem ani jedno z mých dětí nemusela výrazně přemlouvat, ať pracuje. V Martinovi vidím rysy vlastní nátury. Na některých projektech se potkáváme, v některých názorech se zas výrazně lišíme. 

M: Já cítím jako důležitou věc přenos hodnot. Odmalička jsem byl vychováván v úctě k ostatním, k solidaritě a ke spolupráci. Nesoudit, být štědrý, což pro mě znamená, když mám, tak i dám. Je to něco, co se nemění, a to je pro mě nejcennější a samozřejmě že je to závazek, nerad bych pokazil reputaci našeho rodinného jména a udělám pro to všechno.

T: Já jsem intuitivní člověk, v lecčem ale i trochu chlap. Přijdu do zasedačky, vyhrnu si rukávy a pracuji. Zároveň se snažím řídit se pocity, právě ty mi pomáhají zorientovat se v situaci, je důležité jim naslouchat při setkávání s lidmi, myslím, že pro obchod je to úplně zásadní. „Ty bys prodala i slepému televizi,“ říkávali mi na začátku kariéry kdysi kolegové. Martin oproti tomu všechno promýšlí. Pamatuji si, že jsme jednou byli celá rodina na jachtě a Martin si hned všiml, že jsme mohli pronajmout levnější loď. Pro mě ale bylo v tu chvíli důležité dát tomu konkrétnímu člověku vydělat. To je něco, o čem už Martin mluvil. Já jsem nikdy neuměla spořit, spíš utrácet. Ale čím víc peněz jsem dala, tím víc se jich pak ke mně zpět přikutálelo.

M: Není důležité, na čem se neshodneme, jako to, že se neshodneme, a přesto dokážeme najít společnou řeč. Ano, někdy jsou schůzky, kdy odcházíme celí rozohnění a třeba nám to i zabrání na pár dní v kontaktu, musíme vychladnout. Ale základ je respekt. 

T: Aktuálně se ale neshodneme na Martinově výletě po Evropě na motorce. Bojím se o něj. Nevím, jestli si je na ní jistý, a já stále čtu ty děsné statistiky. V tom ohledu nedokážu od toho mateřského pudu odhlédnout.

M: Nebudeme nikam pospíchat. Budeme opatrní. A v Chorvatsku, tam to musíme projet křížem krážem, když tam chci investovat. 

T: Připomíná mi to scénu, když jsem se jako dvacetiletá vydala z Československa stopem za tátou do Athén, kde tehdy pracoval na ambasádě. Vím přesně, co teď Martin prožívá. Tatínek mi tehdy strašně vynadal. Zpáteční cestu domů jsem absolvovala letadlem a nemohla se zastavit u kamarádek pro věci, co jsem si u nich cestou nechala. Přišla jsem tehdy o batoh a hlavně jsem vůbec nechápala, co tátovi tak vadí. Dneska vidím Martina, jak ho láká svoboda, a je mi jasné, že on zas nechápe moje obavy.

Ptá se
JAN BOUBLÍK
Působí od roku 2010 coby módní publicista. Po studiu lingvistiky na Univerzitě Karlově tvořil kulturní reportáže pro televizní pořad Víkend a přispíval k tvorbě původních vydání české verze magazínu Marie Claire.

Odpovídá
TAMARA KOTVALOVÁ
Narodila se v rodině diplomata Jozefa Nálepky, dětství prožila na cestách po Evropě. Vyučovala v léčebném ústavu tuberkulózních a respiračních chorob v Tatrách. Po návratu do Prahy založila v roce 1996 společnost Carollinum, kterou dovedla na pozici lídra v distribuci luxusního zboží v Česku.

Odpovídá
MARTIN JANNA
Starší syn Tamary Kotvalové vystudoval na pražské Vysoké škole ekonomické. V rámci společnosti Carollinum působil jako manažer butiku, měl na starosti také online marketing. V současnosti podniká v realitách.