Radvan Bahbouh: Každý den by měl člověk zažít něco neobvyklého

K matematice jsem se dostal kvůli psychologii. Matematika mě původně nepřitahovala, ale lákala mě představa, že bych dělal psychologický výzkum. Dostat se na psychologii bylo tenkrát obtížné. Moudří lidé mi doporučili, abych vystudoval něco „pořádného“, takže jsem vystudoval matematiku a doufal, že se k psychologii nějak dostanu. Po roce 1989 se ta příležitost naskytla, takže jsem se přihlásil a začal ji studovat paralelně. Je to opravdu dobrá kombinace. V psychologii jde totiž o pravděpodobnosti a o data dokazující, že určitý koncept funguje. Nezřídka totiž lidé tvrdí, že naše psychika funguje určitým způsobem, ale není to nijak potvrzené, jde pouze o věc názoru. Mě ale zajímá, jestli tu hypotézu někdo testoval, jestli lze odhadnout budoucí chování a jestli lze efekt naší případné intervence změřit a vypočítat...

Psychologie je spíše kvalitativní, textová, víc orientovaná na to, co lidé říkají a prožívají. Matematika se snaží tyto unikátní kvality převádět do čísel, která odhalují obecné zákonitosti. V tom představují tyto vědy protipóly. Ale mají i společné prvky – v každé vědě jde o zvídavost, touhu něco poznat a třeba i predikovat, jen to vidí v jiných souvislostech. Vytváříme model světa a na základě něj odhadujeme, jak se bude reálný svět chovat. Veškeré psychologické teorie tedy stojí na tom, že unikátnost převádějí do jednoduchých parametrů a na jejich základě odhadují, jak se lidé zachovají.

Sociomapování je způsob, jakým můžeme modelovat, jak spolu lidé mluví – vidět i trend toho, jestli spolu mluví více, nebo méně. A na základě toho predikovat. Díky matematickému modelu pak můžeme situaci vizualizovat, jako by lidé byli v prostoru, a sledovat, jak se přibližují nebo oddalují. Je to samozřejmě model, zjednodušení, ale odpovídá tomu, jaká je realita. Když se s někým bavíte víc, tak se k němu přibližujete – když mluvíme o lidech, se kterými se často bavíme, říkáme „blízcí lidé“. Je zajímavé, že tuhle metaforu používáme nejen ve fyzickém, ale v symbolickém významu. Když tyhle pohyby můžeme sledovat, jak se lidé blíží a oddalují, jak ve skupině vznikají podskupiny, je pak zajímavé dívat se na celek jako na synoptickou mapu, ze které je možné odhadnout „počasí“ týmu, jak se tým zachová v nejbližší době. Meteorologie je v tomhle podobná, také je to aplikace matematiky na věci, které jsou hodně komplexní. Ale něco odhadnout přece jen jde. Psychologie je obdobná – je v ní velké množství faktorů, jde o chaotický systém, přesto v něm jsou jevy, které může­ me predikovat.

Ptají se:
MICHAELA DOMBROVSKÁ
Přednáší na Slezské univerzitě v Opavě, řeší mimo jiné různé typy gramotností a veřejných politik. Publicistice se věnuje už více než deset let, je autorkou či spoluautorkou řady odborných i popularizačních knih, zatím poslední z nich nazvanou Informační detox vydala v letošním roce Grada. Od roku 2018 spolupracuje s Vogue CS.

ONDŘEJ LIPÁR
Managing Editor magazínu Vogue CS. Působil mimo jiné v časopisech Elle a Dolce Vita. Je autorem dvou básnických sbírek. Jako fotograf dlouhodobě spolupracuje s nakladatelstvím Fra. Společně s Barborou Votavovou publikuje literární podcast Do slov. Byl předsedou Asociace spisovatelů.

Odpovídá:
RADVAN BAHBOUH
Psycholog a matematik. Autor řady psychologických metod, například sociomapování nebo 4Elements Inventory. Třicet let působí na katedře psychologie FF UK, kterou poslední roky vedl. Je zakladatelem společnosti QED Group. Ve své praxi se věnuje především psychologickému koučování. Je autorem knih O všímavé Ele a Pohádka o ztracené krajině.