Lucie Vaverková & Petr Horáček: Považujeme se za prostředníky

My se považujeme za prostředníky. Vyrovnáváme vyjednávací sílu, vysvětlujeme, jaké problémy se můžou vyskytnout, a urovnáváme je. Každá investice je kompromisem, při podpisu si všichni oddechneme – jinak jsme se dost nesnažili. Před lety startupům chyběly základní znalosti, jako jak si ošetřit duševní vlastnictví, jak řešit zaměstnance nebo smlouvy. Proto jsme se jim přiblížili přednáškami v inkubátorech. Poučili jsme se z vlastních chyb a investic, které jsme jen tak tak zachránili, a každodenní vyprávění příběhů před soudem nám dává nadhled. Startupům pomáháme nabourávat pověry, nepoužívat pokrytecké argumenty, být precizní a férový. A důsledky si kalkulovat, argumentovat jimi při počítání hodnoty firmy a výše investice.

Zajímavé bylo, když mezi startupy začaly lovit korporace, které chtěly diverzifikovat, nalákat talenty, pro které jinak nebyly přitažlivé. Dokud nás to kvůli střetu zájmů neomezovalo, pomáhali jsme tak jednomu privátnímu inkubátoru z pozice podpory investora. Tam jsme si všimli, jak nevyrovnané pozice jsou; na straně startupů jsou superinteligentní, ale trochu jednostranně zaměření zakladatelé, kteří investici shánějí často poprvé a peníze dostávají od investorů, kteří jsou o krok napřed, diktují podmínky a chtějí se zajistit proti riziku.

Covid a stimuly kvantitativního uvolňování s trhem zamávaly. Je jednodušší sdílet talenty, získat investory z větších vzdáleností. Od zakladatelů se automaticky očekává perfektní připravenost na deset minut, které dostanou na přednesení svého pitche. Do toho se výborně rozjela veřejná podpora. Hlavní věcí, která nás čeká nyní, bude řešení problémů. Dosud spory vznikaly hlavně proto, že někdo podváděl, tedy obelhal investora nebo dal nereálný slib. To právník řeší tradičně. Dopisy, výzvy, žaloby, soudy… Roky problémů. S krizí ale přijdou spory tam, kde nikdo neměl zlý úmysl. Nevyjdou očekávání a někdo bude muset platit následky. Při vyjednávání se déle řeší sdílení rizik, pořád platí, že peníze nejsou problém. Startupy neumí počítat riziko. Vymyslet si černé scénáře umí každý, uvažovat o nich jako o realitě, nezavírat před nimi oči a mít spočítané, kdy se už nevyplatí pokračovat, už psychicky zvládne málokdo.

Je to již několik let, kdy jsme začínali, takže se musíme trochu rozpomenout. Asi bychom si doporučili víc si věřit, že to půjde. Po ukončení Právnické fakulty v Praze jsme oba nějakou dobu pracovali v zaměstnaneckém poměru, jednak jsme museli absolvovat tříletou koncipientskou praxi nezbytnou k vykonání advokátních zkoušek a také jsme chtěli nabýt dostatečné profesní zkušenosti. Když si člověk zvykne fungovat jako zaměstnanec, skončit v dosavadní práci a rozjet vlastní podnikání je vždy trochu skok do nejistoty. Začátek s sebou nesl i takové drobnosti jako zařizování kanceláře, třeba výběr a nákup dopisních obálek, a s tím uvědomění si, že kancelářské potřeby už nebudeme nikde takzvaně fasovat.

Právo bylo pro nás oba nejdřív trochu kompromisem, oba jsme po maturitě začali vedle Právnické fakulty studovat též na Filozofické fakultě (Univerzity Karlovy; Petr politickou ekonomii, Lucie historii a bohemistiku — pozn. red.), po několika semestrech jsme oba souběžné studium ukončili a zůstali jen na právech. Někdy nás, jako asi každého, samozřejmě napadne, jaké by to bylo, kdybychom si bývali zvolili úplně jiné povolání, nicméně v rámci právnických profesí bychom se nesporně znovu rozhodli pro advokacii.