AI se bez člověka neobejde. Nebojte se jí, raději se s ní naučte pracovat

Každý model má vlastní „perfect image“ nastavený dle vlastních estetických standardů. Například obrázky z Midjourney okamžitě poznáte, jsou spektakulární, snové a tak trochu přehnané. Modely, které se učí z datasetů, si navíc vytvářejí vzorce, opakující se schémata, která jsou postavena na současné vizuální kultuře a reprezentují jen část světa okolo nás. Vyvarovat se toho je poměrně složité. Někteří optimalizují promptová zadání. Šikovný fotograf kupříkladu definuje co nejkonkrétnější parametry – typ objektivu, filmu, clonu, světelné podmínky apod. Další možností je ovlivnit model pomocí vstupních dat, jako jsou referenční obrazy. Midjourney navíc nyní nabízí také funkci „style reference“, v jejímž rámci nahrajete až tři snímky, které dle dominantních prvků definují styl výsledného obrazu. Nejspolehlivějším způsobem je však pracovat s vlastním modelem. Například volně dostupný model Stable Diffusion nabízí možnost dodatečného doladění pomocí techniky LoRA.

Takovou obavu jsem nikdy neměla. Že je řemeslo grafického designéra navždy pryč, mi došlo, už když vznikla Canva a podobné nástroje. Plakát si najednou mohl vyrobit každý sám. AI se věnuji přes šest let a dobře vím, co dokáže a co ne. Modely jsou stále značně limitované a bez člověka se neobejdou, potřebují naše kreativní vedení a koncepci. V tvůrčím procesu má velký význam, že jsme bytosti obdařené tělem a skrze tělo vnímáme a jsme schopni komunikovat beze slov. To jsou nenahraditelné kvality, na které máme tendenci zapomínat.

V čistě praktické rovině nám AI může ulehčit pracovní postupy – zvýšit rozlišení, upravit pozadí, ale to je poměrné nudné použití. Mě baví zkoušet nástroje pro jiné účely, než byly původně navrženy, a tvořit si vlastní, nové tvůrčí postupy. Na to je však nad celým kreativním procesem třeba uvažovat v meta rovině – vytvořit si graf nebo diagram pracovního postupu a pak proaktivně hledat příležitosti spolupráce s AI. Důležitým aspektem je, že AI umožňuje překládat obsah mezi různými modalitami. Z textu si tak vygenerujete obraz, zvuk, 3D model nebo video, ale funguje to i obráceně a skrznaskrz. A tady to začíná být skutečně zajímavé. S takovým cvičením jsou umělci zvyklí pracovat celkem běžně. Už na škole nás učili projektovat myšlenky do skic, pak je převést do fotografie, tu přemalovat na plátno. Při překladu z jedné modality do druhé zákonitě dojde k redukci, ale zároveň se objeví něco nového. Je to iterativní postup, který může umělec v dialogu s AI používat, aby objevil nové a nečekané aspekty díla. K takovému brainstormingu mohou pomoci také karty Creative AI Cards, které jsem navrhla. Každá karta reprezentuje model a obsahuje informace, jakým modalitám naslouchá, jaké úkoly dokáže plnit a jaké jsou jeho zdroje. Když si je člověk rozloží na stůl, tak rychle vidí, který model co dokáže, jak lze modely kombinovat. Navíc se na chvíli odpojíte a začnete uvažovat mimo počítač. Umělci si díky kartám také snáze mohou porozumět s programátory.