Cecilia Rokusek: Krásu tradic musíme zachovat

Muzeum má jedinečnou příležitost uchovat minulost, oslavovat přítomnost a tvořit budoucnost. NCSML patří mezi kulturní instituce, které synergicky kombinují muzea uměleckého a historického rázu a jsou určeny pro všechny věkové kategorie i kulturní pozadí. Digitální svět na jednu stranu zvýšil dosah a vliv, který mohou muzea mít. Na tu druhou posílil jejich roli jako místa pro zdraví prospěšná osobní setkávání, vzdělávání a inspirování se navzájem. Snažíme se zůstat relevantní, proto pořádáme jak workshopy či online Coffee and Kolach přes Zoom či YouTube Live, tak i pravidelná sousedská setkávání či hody. 

Z minulosti se učíme, abychom dokázali vytvořit lepší budoucnost. Může vám to znít jako fráze, nicméně naše muzeum má tuto zkušenost zapsánu takzvaně v genech. V roce 1974 jej totiž založili českoslovenští přistěhovalci, kteří podstupovali náročnou cestu do Ameriky i životní těžkosti prvních osadníků proto, aby pro sebe a své rodiny zajistili lepší život. Tento silný, autentický příběh oslovuje všechny generace a stojí v základech našeho muzea a jeho trvalých expozic. Součástí NCSML je rovněž knihovna, která přechovává více nežli 300 záznamů ústně předávané historie z prostředí československé imigrace. Tyto inspirativní životní osudy se snažíme vyprávět tak, aby oslovily současné publikum i mimo rámec muzea. Příběhy, jako jsou Máňa: One Girl´s Story, tvoří například kurikulum pro učitele základní školy, ale jsou příležitostí k učení pro každého. Zvyky a tradice našich předků jsou totiž stabilním bodem v neklidném moři rozbouřeného světa. 

Krása lidových krojů je nepřehlédnutelná a patří k nejobdivovanějším expozicím muzea. V naší sbírce máme více než 235 krojů, které reprezentují různé regiony České a Slovenské republiky. Většina těchto krojů je vystavena trvale a ty ostatní se třikrát až čtyřikrát do roka obměňují na karuselu. Galerie slouží i k tomu, aby se návštěvníci v rámci workshopů seznámili s bohatou uměleckou tvorbou a jemnými postupy, které se při výrobě krojů používaly. Naše návštěvníky učíme i kroje číst, tedy rozplétat v nich vetkané významy. Z kroje totiž vyčtete nejen regionální odlišnosti, bohatství či chudobnost kraje, ale třeba i věk, profesi či rodinný stav nositele. 

Svůj první kroj jsem dostala už jako dívka předškolního věku. Pocházel z Táborska, ušila jej moje babička a stále jej u sebe přechovávám. Můj druhý kroj byl kyjovský. Naši přátelé jej poslali rodičům, když mi bylo devět. Byla jsem v něm korunována princeznou Czech Days. Ten kroj je úžasný a stále jej obléknu! Může se to zdát neuvěřitelné, ale je to tak. Kouzlo našich krojů totiž spočívá i v tom, že je lze přizpůsobovat, a rostou tak spolu s vámi. A konečně můj poslední kroj, který opravdu miluji a dlouho jsem po něm toužila, je kroj hanácký. Ve sbírání krojů však stále pokračuji a jednou je daruji našemu muzeu. Další generace se tak budou moci z krojů radovat i učit tak, jako jsem tu příležitost měla já. Československé kroje jsou ostatně v krajanských komunitách tak oblíbené, že si lidé podle nich vyrábějí moderní, americkou verzi kroje.

NCSML pořádalo hned několik výstav zaměřených na módu. Tu první vám zřejmě nemusím dlouze představovat, protože jste o ní psali i ve VOGUE CS. Jedná se o Šíleného hedvábníka českého původu Ziku Aschera a jeho manželku Lídu, kteří ovlivnili půlstoletí světové módy a pracovali s nejslavnějšími designéry i umělci své doby. Další velmi unikátní módní výstavou pořádanou NCSML byla Crowning Glory: A Feast of Slovak and Moravian Headdresses. Tato výstava představovala téměř 100 lidových pokrývek hlavy ze sbírek Helen Zemek Baine a její dcery Helene Baine Cincebeaux, které se mezi lety 1970 až 2010 téměř každý rok vracely do rodného kraje svých československých předků, cestovaly zapadlými vesnicemi a fotografovaly a sbíraly překrásné lidové kroje. Mezi vystavenými artefakty se nejvíce skvěly svatební koruny a čepce, z nichž některé byly vybavené zrcátky. Tato ochrana před zlem fungovala tak, že pokud vrhnul žárlivý vesničan na nevěstu „zlé oko”, odrazilo se mu od zrcátka zpátky. A konečně Newspaper Dolls, tedy výstava módních kreací vytvořených upcyklací starých papírových novin. Jejich autorka, Zlatka Burtis, přijela do USA z České republiky, když jí bylo 20 let, a ještě si živě pamatovala na dobu, kdy se v komunistickém Československu šilo doma, a to téměř ze všeho, co bylo po ruce. 

Moji rodiče mě naučili lásce ke kultuře a já jsem hrdá na to, že ji mohu prostřednictvím své práce předávat dál. NCSML, jediné národní muzeum a knihovna svého druhu v Severní Americe, hraje klíčovou roli při uchovávání a předávání bohaté historie a kultury českých zemí Čechů a Slováků. To vše by samozřejmě nebylo možné bez dobrých diplomatických vztahů, které se nám podařilo navázat se všemi zastupitelskými úřady v USA, českými a slovenskými centry, Národním muzeem v Praze i Bratislavě, Univerzitou Palackého v Olomouci či University of Iowa. Krajanské spolky a společnosti přátel Česka a Slovenska samozřejmě nezůstávají pozadu a díky nim a jejich nadšení se nyní v našem muzeu chystáme na Vánoce, tradiční vánoční trhy i na pečení vánočky. V červnu se zase  pravidelně koná třídenní festival Czech Days v mém domovském Táboře v Jižní Dakotě, na který se sjíždějí tisíce lidí ze širokého okolí. Všechny tyto lidové slavnosti a hody jsou samozřejmě vhodnou příležitostí vynést kroje. O mně je známo, že se lidí téměř na potkání ptám, jestli mají kroj. Většina z nich ochotně odpoví, že ano. Někteří se však ptají, proč by jej měli mít. Moje odpověď je vždy stejná: Kroj je bohatý symbol naší kultury a identity, který musíme zachovat pro všechny generace. Pokud ztratíme v tavicím kotli kultur svoji identitu, ztratíme i svoji budoucnost.