Ředitelka Nadace pro rozvoj České filharmonie o pěstování talentů a uchování odkazu

Nadace skočila do práce rovnýma nohama. Vznikla totiž uprostřed první filantropické kampaně, kterou Česká filharmonie oslovila své příznivce, ale i lidi mimo svůj běžný okruh, aby ji podpořili v její umělecké práci. Mám radost, že pod hlavičkou Nadace tak vznikla komunita dárců, kteří se cítí osloveni světovými ambicemi prvního českého orchestru a baví je potkávat se mezi sebou. Společně podporujeme rozvoj České filharmonie, která nedávno zahájila svou 129. sezonu, a jak pro dárce, tak pro nás, kteří zde pracujeme, je to velká čest. S Českou filharmonií se identifikujeme ve vysoké míře, doprovázíme ji i jako fanoušci do světových sálů. Cítíme se být členem filharmonické rodiny a přemýšlíme, jak tohle rodinné stříbro předat budoucím generacím. Svou roli nevidíme v nahrazení státu, právě naopak. Naše činnost je k němu komplementární, chceme se soustředit na nejvyšší patra umělecké strategie a být tak trochu rozvojovou agenturou, která pomůže naplnit vize filharmoniků. Rádi bychom mistrovství našeho prvního orchestru zajistili i do budoucna, učíme se proto přemýšlet v horizontu, který nás přesahuje.

Podpora práce s mladými hudebníky je součástí DNA České filharmonie, a tedy i Nadace. Programy pro mladé talenty jsou dnes realizovány díky soukromé podpoře a do toho počítám i Nadaci. V rámci zájezdu do New Yorku a následně do Toronta tak vznikla možnost vzít s sebou několik hráčů a hráček Orchestrální akademie. To, co se v kontaktu se světovými dirigenty naučí, je může velmi posunout na jejich umělecké cestě. Podobným směrem míří i Dárcovský fond Jiřího Bělohlávka, založený rodinou bývalého šéfdirigenta orchestru, který spravujeme a který podporuje zejména mladé hudebníky. Třeba z podpořených talentů jednou budou opory České filharmonie.