Transformativní budoucnost módy podle Iriny Dzhus

Irina Dzhus (čtěte Džus) je ukrajinská módní stylistka, make-up artistka a návrhářka, která v roce 2010 založila značku Dzhus. V roce 2015 si vysloužila nominaci v rámci prestižních cen International Woolmark Prize a její tvorba sklízí úspěch doma i v zahraničí. Její poslední kolekce nese název Corpus a je stejně multifunkční jako návrhářka sama. Svou prezentaci na hlavním přehlídkovém mole Designbloku pojala Irina jako představení, při kterém nechala oděvy transformovat přímo před očima diváků. Z párů kalhot se tak rázem stal kabát, z kabátu vesta, z vesty šaty a z rukávů šála a nakonec i kabelka. Za černobílými modely, které respektují přísnou geometrii, se však skrývá ještě mnohem víc.

Vaše přehlídka se nesla v duchu módní performance. Proč jste se rozhodla zvolit odlišnou formu prezentace než v Paříži a Kyjevě?
Vyzkoušeli jsme již několik způsobů, jak prezentovat naši tvorbu. Během klasického catwalku si však diváci neuvědomovali, že ta spousta modelů je ve skutečnosti jen pár kousků, které v backstage proměňujeme. Rozhodli jsme se přenést celý proces transformace přímo na pódium a předvést ten jedinečný element naší kolekce v živém přenosu. Moje vize budoucnosti módy spočívá ve variabilitě a transformaci. To je to, co většina z nás v každodenním světě potřebuje – proměnit se několikrát denně – ráno do kanceláře, večer na party a uprostřed dne pohotově reagovat na nečekanou schůzku s klientem. 

Odepínací rukávy, skryté šály nebo kapuce. To se hodí i do dnešního počasí.
Přesně! Je to praktické a navíc vám stačí jen jeden kousek, šetříte tím peněženku i planetu.

Pro vaše modely je charakteristická architektura a chytré řešení. Jak vypadá váš kreativní proces? Co definiuje samotný model, je to tvar či funkce?
Moje inspirace je občas docela netradiční. Baví mě sledovat lidi, kteří mají na sobě něco špatně. Například nemají dobře zapnutý knoflík nebo jim oblečení nesedí, je příliš malé, nebo velké. Tenhle koncept pak přenesu do vlastního designu. Častěji se však řídím vlastním unikátním systémem střihů. Ty nejsou inspirované ani vesmírem ani futuristickou představou světa, jak si mnoho lidí představuje. Mé tvary jsou pouze výsledkem mého puristického myšlení. Nic není chaotické, střihy jsou na milimetr přesné, ale zároveň nekonečně variabilní. Aby každý kousek správně seděl, to vyžaduje přesnou geometrii. Dalo by se to popsat jako japonská technika origami – skládání a rozkládání geometrických tvarů, které na sebe vzájemně navazují.

Kdybyste měla možnost vybrat jediný kousek, který nejlépe definuje tvorbu Dzhus, který by to byl?
Rozhodně dvojice džínových kalhot, které se dají proměnit v 9 různých kombinací oděvu – kabát s kapucí, šaty bez rukávů, vestu, různé typy šál a další. Tento model jsem vytvořila v rámci výzvy značky Levi's, která oslovila vybrané ukrajinské designéry, aby upcyklovali staré džíny. To nejpodstatnější je, že ty dvoje kalhoty pořád samy o sobě skvěle sedí. Pokud oblečení nesedí, design nestojí zanic.

Znamená to, že se snažíte tvořit jen stoprocentně nositelnou módu?
Ano. Věřím, že móda má být nositelná, funkční a nadčasová. Občas však může design jemně překročit meze nositelnosti, jsou to nejčastěji kousky, které mají za cíl přilákat pozornost publika i odborné veřejnosti. V mých začátcích jsem mnohem více experimentovala a má tvorba opravdu byla jako z jiného světa. Jednou mě oslovilo kostýmní oddělení z filmu Hunger Games. Měla jsem být nadšená, ale byl to pro mě jasný důkaz, že dělám spíš kostýmy než skutečnou módu. Od té doby se soustředím na nositelnost, pohodlnost a příjemné materiály. 

Jste vegetariánka a stejně nazýváte své kolekce. Je to životní poslání, nebo marketing?
Je to pro mě naprostá přirozenost. I když nad tou problematikou přemýšlím možná z jiné strany, než je běžné. Řídím se tím, co nechci, co je mi proti srsti. Materiály jako kůže či kožešina měly v minulosti své opodstatnění, ale dnes máme možnost využívat inovativní alternativy. Samozřejmě je nutné při práci s umělými materiály nezapomínat na jejich environmentální dopad. Je povinností každého designéra přemýšlet o výrobě v rámci širšího kontextu a umět propojovat linky a dopady, které spolu souvisí. Mé kolekce jsou důkazem, že jde dělat zajímavou módu i bez využití neetických nebo neekologických materiálů.

Ušila jste někdy model, který nebyl černobílý? 
Ano! Nedávno jsme dostali zakázku z jedné vyhlášené londýnské vlasové akademie. Zadání znělo jasně – čtyři černé a jeden červený korzet. Výsledek byl skvělý, bylo v něm tolik energie. Barev se nebojím, jen na ně nemám chuť. Mám ráda barvy v přírodě a ve svém okolí, ale nechápu, jak se někdo může ráno probudit a přemýšlet, zda si vezme zelenou nebo modrou. Je to pro mě zbytečně komplikované rozhodnutí. S černou a bílou je zkrátka vše mnohem jednodušší.

Na Designbloku jste prezentovala svou kolekci už podruhé, co vás na pražskou přehlídku designu přivádí? 
Designblok je unikátní událost. Je sice primárně zaměřená na produktový design, ale nacházím zde tolik inspirace, trendů a nových technologií. I proto jsem pozvánku s radostí opětovně přijala. Na letošní přehlídce jsme měli speciálního českého hosta, obuv Cave, která při své výrobě používá upcyklaci nevyužitého materiálu a původní stroje z padesátých let. Zaujala mě také značka OffCuts, dokonce jsem si vybrala jeden pár černých bot pro sebe.

Pokud bychom měli porovnat českou a ukrajinskou módní scénu, jsou si něčím podobné?
Ano, naši i vaši designéři hledí mnohem více na udržitelnost, ale to je mezinárodní tendence. Druhá věc je umění pohrávat si s tvarem a materiálový eklektismus, tedy kombinování materiálů, které k sobě na první pohled úplně nesedí. V neposlední řadě je to také návrat k řemeslu a tradiční ruční práci s textilem. Ale ukrajinská módní scéna je kvůli složité sociopolitické situaci podstatně zoufalejší. Designéři se snaží vykřičet svůj politický názor.

Uživí se módní návrhář módou na Ukrajině? 
Naše nejčastější zákaznice jsou architektky, umělkyně nebo kurátorky. Ovšem 99 % zakázek pochází ze zahraničí. Neřekla bych, že Ukrajinci nemají na autorskou módu peníze, jen je utrácejí za drahé luxusní západní značky. Pro některé trhy je však Ukrajina vzrušující. Například v Asii nikoho nepřekvapí italská značka, ale takový ukrajinský designér, to je výzva. Neřekla bych, že žiju v přílišném luxusu, ale je to také proto, že vše, co vydělám, investuji zpět. Na pozadí každé fungující značky se skrývá mnoho investovaného času a peněz. 

Letošní ročník Designbloku byl věnován tématu budoucnosti, vidíte tu vaší v módě?
Nemůžu říct, že by mě móda dělala vždy šťastnou, ale cítím, že je to moje poslání. Mám nápady, které nevidím jinde, a někdo je k životu přivést musí. Představa, že zůstanou nenaplněné, je příliš bolestivá.

Moje poslední otázka. Kdybyste měla popsat budoucnost módy jedním slovem, které by to bylo?
Smart.