Umění

10 citátů Jana Wericha

Výrazná osobnost meziválečné divadelní avantgardy i poválečné kultury, kritik maloměšťáctví, totality a fašismu. Herec, dramatik, scenárista a spisovatel, který se nebál říct svůj názor i přesto, v jakém režimu žil. Dnes je to přesně čtyřicet let, co nás opustil Jan Werich.
Foto: Getty Images
Jan Werich
Česká televize u této příležitosti uvede několik pořadů, které budou odkazovat na Werichovu tvorbu společnou s Jiřím Voskovcem, i jeho největší a nezapomenutelné role ve filmech jako například Uspořená libra, Magnetické vlny anebo Drahý zesnulý. Na 18. prosince je pak v plánu koncert Ondřeje Rumla s Jihočeskou filharmonií v Obecním domě, kde zazní písně Osvobozeného divadla. 
My si zatím pojďme připomenout některé legendární citáty, které jsou i po letech aktuální.
Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší, budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.
Život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil. Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá.
Fanatismus je určitý nedostatek statečnosti. On je to strach přijímat svět v jeho složitosti. Fanatismus je cesta ke zjednodušení života. Je to útěk před odpovědností, kterou člověk přijímá tím, že se pořád rozhoduje.
Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.
Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada sice vaše problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.
Dokonalost je znamenitá věc, ale má jednu vadu. Věští konec.
Nejhorší srážka v životě je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem.
Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.
Paměť je výsadou blbých. Chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.
Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.