Renesance českého skla

Je to vlastně docela jednoduchá rovnice. Pokud chcete dělat krásu, musíte být krásou obklopení. A není efektivnějšího způsobu, jak se jí obklopit, než investovat do designu a umění. Samozřejmě na míru. Jak do svých memoárů napsal Christian Dior, žít v domě, který vám nesedí, je jako nosit oblečení někoho jiného.

Věřím, že s dílem konceptuálního skláře Lukáše Nováka je to přesně tak: Buď vám padne, nebo ne, a když ano, možná vás bude zajímat, co se za ním skrývá.

Proto jsem mu položil několik otázek o jeho posledním projektu Lost and Found, v němž dává starými sklářskými technikami vzniknout něčemu novému a velmi současnému. Výsledek dokazuje, že novoborské sklo, slavné u nás i v zahraničí, rozhodně není kýčem, za který je často nespravedlivě označováno.

Asi před rokem jsem vzoroval v jedné malé sklárně v Novém Boru kolekci křišťálových váz pro svoji první sólo výstavu v galerii DOX by Qubus. Během vzorování za mnou přišel jeden starší pán s tím, že se mu můj přístup ke sklu moc líbí a jestli bych se za ním zastavil v jeho dílně, že by mi rád ukázal svoji práci. I když měl velmi dobrou energii, kterou jsem si na něm hned oblíbil, trvalo půl roku, než jsem se za ním vydal.

Jakmile mi ukázal, jakým typem skla se už léta zabývá, cítil jsem, že jde o výjimečnou věc, ale taky jsem věděl to, že mu pár zásadních věcí pořád uniká a společně bychom mohli proces zlepšit a vdechnout mu současnost. 

Bavilo mě, že tak trochu bokem své stálé produkce vychytává technologii, kterou objevil přesně před dvě stě lety slavný novoborský sklář Bedřich Egermann. Ve své době s ní sbíral ocenění ve Vídni i jinde po světě.

Vůbec celý ten proces je dost unikátní. Zatím jsem nenašel nikoho, kdo by se touhle technikou dnes zabýval tak jako my. V době, kdy byla objevena, probíhala první průmyslová revoluce, a největší zájem tedy byl o to vyrobit vždy stejný produkt, který se nebude odlišovat. My dneska žijeme v krásné době, kdy máme ten luxus dělat to opačně. Mnoho lidí zajímá unikátní řešení a personifikace produktů. Podívej se na Nike ID nebo kabelky Dior.

Tou byla technika samotná. Přirozeně na skle vytváří kresby a motivy, které vidíme v přírodě třeba v průřezu různých druhů minerálů, dřevin. Některé kresby mi osobně nejvíc připomínají fotky mlhoviny z Hubbleova teleskopu, anebo rovnou povrchy planet, což je docela šílené… Je to pořád sklo.

Hodně rád chodím do knihoven, kde se hrabu v archivech, knihách i časopisech, v nichž nacházím zapomenuté přístupy, estetiku nebo řemeslné techniky. Ty si tak trochu pro sebe sbírám a přemýšlím, jak by s nimi člověk pracoval dnes, s dnešní technologií, dnešními znalostmi, ale i se znalostí toho, jak s nimi pracoval někdo před ním.

To se zrovna u tohohle typu skla odhaduje dost blbě. Hlavně díky tomu, že každý kus je originál a tedy neopakovatelný, se stává, že vyjde i několik kusů, které prostě sestřepujeme a znovu utavíme. Proces je zatím dost žívý.

Díky tomu, že pocházím – jak já říkám – z hlavního města skla, tedy z Nového Boru, je to pro mě ta nejpřirozenější věc na světě. Mamka s tátou mají oba své dílny na malování skla a vůni terpentýnu znám od dětství. Baví mě, že když si vymyslím nový projekt, jsem schopný ho realizovat v okruhu deseti kilometrů. To je sen!

Zatím si nikdy nejsem jistý výsledkem. Což mě sice dost rozčiluje, ale je to i celkem vzrušující. 

Všechno jde. Když ne teď, tak někdy příště. Člověk se k tomu, co chce, musí jen doslova propracovat, dát tomu ten čas.

Nemyslím si.

Chodí za mnou různí lidé, rád se s nimi potkávám a zajímám se o to, co dělají, i proč si kupují zrovna moji věc. Nedávno za mnou byl jeden moc fajn člověk z televize, to bylo hrozně milé setkání.  

Na světle mé vázy vypadají nejlíp! Sklo to tak zkrátka má, potřebuje ho.

Kousky z nové kolekce Lost and Found se pohybují od tří do pětadvaceti tisíc, záleží na velikosti a složitosti vybraného kusu. V dalších fázích bych se chtěl zaměřit i na kusy, které budou existovat jen v jednom exempláři. Propracovat se třeba k něčemu, co mi zatím uniká, to mně hodně baví.

Kolekce ještě není oficiálně venku, ale v současnosti nabízím první kousky přes svůj Instagram, nebo mě zájemci mohou kontaktovat on-line. Vázy představím na Designbloku 2018 (od 25. do 29. října), kde bych rád našel vhodné platformy pro širší prodej u nás i jinde ve světě.